Ústřední výbor KSČM s předsedou Vojtěchem Filipem uprostřed. Po jeho pravé ruce Stanislav Grospič. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Komunistickému poslanci Stanislavu Grospičovi se nelíbilo, co řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek, a tak se na něj zaměřil takříkajíc kádrově a taky tak trochu psychologicky. Je dost věcí, které se nám nemusí na Zaorálkovi líbit, a některé jeho výroky taky ne, ale tady Grospič opět jednou promeškal šanci mlčet.
V Haló novinách nám poslanec a místopředseda ÚV KSČM 24. dubna píše:
„Nepotřebuji řešit, jestli předseda KSČM nebo SPD navštíví velvyslance Ruské federace. Koneckonců i průměrně inteligentní občan ví, že setkávání s diplomaty a s vedením zastupitelského úřadu je denní chléb kteréhokoli politika nejen na celostátní, ale často i na regionální úrovni. Lubomír Zaorálek je této znalosti asi ušetřen. Vidět nepřítele v tom, kdo nevěří závěrům BIS, je jako vidět nepřítele v lidském mozku. Je to tatáž BIS, která referovala nejen o kauze ricin, ale i o národních obrozencích jako o podvratné rusofilii. Mohl bych zde pokračovat o podobně popletené dikci někdejšího Zaorálkova nadřízeného, expremiéra Sobotky, jehož si čeští občané pamatují jako osobu, která do svého nástupu do poslanecké lavice nebyla dotčena zkušeností z pracovního procesu.“
Tak jistě, politici se občas setkávají s vedením nějakého zastupitelského úřadu. Grospičova mysl ale nejspíš nepobírá (nebo to Grospič hraje), že ne každá ambasáda je jako ta ruská. Upřímně řečeno, ne každý politik je tak podivná existence jako třeba Vojtěch Filip a Tomio Okamura, předsedové dvou ideologických útvarů hlásajících kolaboraci s cizí, nepřátelskou a nedemokratickou mocností. Nadívaná husa a pomeje jsou obojí potravou, ale je v tom přece jen nějaký rozdíl.
Za zmínku stojí Grospičova věta: „Vidět nepřítele v tom, kdo nevěří závěrům BIS, je jako vidět nepřítele v lidském mozku.“ Ale ne. Podivné jsou spíše mozky, které věří víc lhářům jako Putin a jeho ministr Lavrov. Agenti ruských tajných služeb už byli chyceni při činu tolikrát, že pokoušet se je z toho vysekat je asi takové úsilí, jako dokazovat, že Země je placatá.
Ještě příznačný detail, pokud jde o „kauzu ricin„. Tam vůbec nešlo o nějaké nepravdy ze strany BIS, ale o nedomyšlené novinářské publikování zlomků z nějaké ruské hrátky mezi diplomaty. Obsah hlavy by se měl prozkoumat spíše u prezidenta Zemana, který vykládal, že ricin je projímadlo, což si asi spletl s ricinovým olejem. U něj ale o fakta už dávno nejde.
Pokud jde o Sobotku, který dle Grospiče „nebyl dotčen pracovním procesem“, Grospič nemá co vykládat. „Po maturitě v roce 1983 na gymnáziu v Mladé Boleslavi absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Státnice složil v roce 1987, o rok později úspěšně absolvoval rigorózní zkoušku.
Nastoupil na Okresní národní výbor v Mladé Boleslavi na pozici referenta organizačního odboru. Po absolvování základní vojenské služby v letech 1987–1988 přešel roku 1988 na Městský národní výbor (později městský úřad) v Mladé Boleslavi jako referent organizačního výboru, mezi lety 1991–2002 toto oddělení vedl (od roku 1991 oficiálně na pozici vedoucího správního odboru MěÚ).“
Poslancem za KSČM je od roku 2002. Tak hlavně že v roce 1987 vstoupil do KSČ. Tady se předvoj proletariátu, vtělený do soudruha Grospiče, od soustruhu nebo v hutích taky moc nezašpinil.
Zašpinil se ale jinak, když v říjnu 2019 ve vysílání Českého rozhlasu Plus pravil o vpádu vojsk v roce 1968: „Základní premisa z našeho pohledu je, že se nejednalo o okupaci.“ A také: „A oběti? To byly vesměs oběti dopravních nehod. Myslím, že si zaslouží vyjádřit úctu, ale nebyly to oběti žádných aktivních ozbrojených bojů, to je třeba říci.“ Za dva týdny se pak omluvil, protože to už bylo přece jen trochu moc.
Kdyby jeho KSČ ještě u nás měla vedoucí úlohu, tak by se samozřejmě za žádné „základní premisy“ neomlouval. Hlasateli jiného názoru, než byl ten „základněpremisový“, by hrozily dost nepříjemné tresty.
Věrnost Moskvě a práce proti zájmům vlastní země je prostě komunistům už sto let vlastní.
