KOMENTÁŘ / Gruzínská vládní strana se tři měsíce před klíčovými parlamentními volbami ocitá ve stále větším konfliktu se Západem. Schválení zákona o zahraničních agentech, které se neúspěšně pokusila zablokovat prezidentka Salome Zurabišviliová a které provázelo brutální potlačení masových občanských protestů, vedlo k faktickému pozastavení gruzínské kandidatury do Evropské unie. 

Vztahy přehodnocují rovněž Spojené státy, které odložily na neurčito pravidelné společné vojenské cvičení, nebo Severoatlantická aliance. V závěrečné společné deklaraci červencového summitu NATO se totiž poprvé od roku 2008 neobjevila zmínka o tom, že by se Gruzie měla stát v budoucnosti členskou zemí – na rozdíl od Ukrajiny, které byla naopak přislíbena „nevratná“ cesta ke členství.

Jak se ale zdá, vládní stranu Gruzínský sen, kterou založil a stále fakticky vede miliardář Bidzina Ivanišvili, tyto kroky od pokračování v nastaveném kurzu nijak neodrazují. Přestože si drtivá většina Gruzínců dlouhodobě přeje vstoupit do Evropské unie a do NATO, vláda se naopak sbližuje s Putinovým Ruskem, které obyvatelé v průzkumech označují za nepřítele číslo jedna. A opozici po volbách slibuje zúčtování.

Reakce Západu

Návrh zákona, který po ruském vzoru označuje organizace a média získávající více než 20 procent svého financování ze zahraničí za „organizace nesoucí zájmy cizí moci“, se podařilo definitivně schválit na konci května. Poslanci vládní strany tehdy přehlasovali veto prezidentky Zurabišviliové, která varovala, že jde o „jasný pokus o zastrašování nevládních organizací a občanské společnosti“ a o „překážku na cestě do Evropy“.

Její slova se nedlouho poté potvrdila. Velvyslanec Evropské unie v Gruzii, Paweł Herczyński, na začátku července prohlásil, že „proces přistoupení Gruzie k EU byl prozatím pozastaven“. Ve stejném duchu se vyjádřil dosluhující šéf evropské diplomacie Josep Borrell. „Pokud bude gruzínská vláda pokračovat v dosavadním jednání, dveře ke členství v unii se uzavřou a obyvatelé ponesou následky tohoto rozhodnutí,“ varoval vysoký představitel unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, jehož na tomto postu brzy nahradí estonská expremiérka Kaja Kallasová.

Kromě zmrazení přístupových rozhovorů oznámila Evropská unie i „snížení úrovně politických kontaktů“ a především zmrazení pomoci ve výši 30 milionů eur (necelých 762 milionů korun), která byla určena na posílení gruzínské obranyschopnosti. Spojené státy pak kromě již zmíněného odložení společných vojenských cvičení uvalily vízové restrikce na členy gruzínské vládní strany a jejich rodiny.

„Každý, kdo podkopává demokratické procesy nebo instituce v Gruzii, může být shledán nezpůsobilým pro udělení amerického víza a může mu být znemožněno vycestovat do Spojených států. Tato omezení se mohou vztahovat i na jejich nejbližší rodinné příslušníky,“ vysvětlil americký ministr zahraničí Antony Blinken. „Nadále doufáme, že gruzínští představitelé přehodnotí přijatou legislativu a podniknou kroky k dosažení pokroku v demokratických a euroatlantických aspiracích své země.“

Hra s veřejností

Gruzínský ministr zahraničí Ilia Darčiašvili tyto kroky označil za „nesrozumitelná mikrorozhodnutí“ a prohlásil, že jeho země navzdory ostré kritice směřuje do Evropské unie. „Gruzie důsledně plní své závazky vůči Evropské unii, což nás nepochybně dovede k našemu hlavnímu cíli: plnému členství v EU,“ ujistil veřejnost Darčiašvili, přestože představitelé unie opakovaně zdůraznili nekompatibilitu mezi členstvím v organizaci a chováním současné vlády.

Ze strany Gruzínského snu se jedná o obvyklou hru, kterou úspěšně hraje už od nástupu k moci v roce 2012. Podpora členství v Evropské unii je mezi Gruzínci tak vysoká, že si vládní strana v zájmu přežití nemůže dovolit přestat o něj alespoň formálně usilovat. Prakticky ale dělá kroky, které Gruzii od EU a potažmo celého širšího Západu neustále vzdalují, a zároveň se mezi obyvateli snaží rozšířit přesvědčení, že západní demokracie jsou jejich úhlavním nepřítelem.

Patrné je to z rétoriky klíčových představitelů vládní strany v čele s expremiérem a zakladatelem Gruzínského snu Ivanišvilim, který například opakovaně mluví o jakési „globální válečné straně“ zodpovědné za rozpoutání všech konfliktů na světě. Tato smyšlená entita, která podle Ivanišviliho jedná prostřednictvím „evropské a americké byrokracie“, je údajně zodpovědná za ruskou invazi do Gruzie v roce 2008 a nyní se má snažit zatáhnout zemi do války na Ukrajině. 

„Globální válečná strana“, za kterou se podle poslankyně Marian Laškiové ve skutečnosti skrývají svobodní zednáři, údajně v samotné Gruzii podporuje opozici a opakovaně usilovala o svržení vlády Gruzínského snu – naposledy vyvoláním brutálně potlačených masových pouličních protestů. V červenci navíc přišli vládní politici s tvrzením, že se tito globální spiklenci měli pokusit dokonce o Ivanišviliho vraždu a využili k tomu Gruzínce bojující na Ukrajině.

Konspirační teorie zahrnující západní státy a domácí opozici mají sloužit především k dalšímu posílení vládní strany před blížícími se volbami a k ospravedlnění politické represe. Gruzínský sen opozici otevřeně slibuje pomstu, jak opakovaně zdůraznil Ivanišvili, podle kterého se její představitelé budou muset po volbách „zodpovídat za všechny zločiny, které v minulosti vykonali“. Předseda vládní strany a expremiér Irakli Garibašvili pak prohlásil, že bude nutné opozici „nejen zabránit v návratu k moci, ale i v setrvání na politické scéně“.

Nepříliš sjednocená opozice

Vzhledem k plánům na její povolební likvidaci nezbývá opozici v tuto chvíli jiná možnost než přesvědčivě porazit Gruzínský sen v říjnových volbách – a to za mimořádně nerovných podmínek, ještě zhoršených zákonem o zahraničních agentech a uprostřed atmosféry strachu, kdy jsou opoziční aktivisté i lídři biti a napadáni údajně neznámými útočníky.

Masové protesty proti schválení zákona, které byly zřejmě největší od pádu Sovětského svazu, nedokázaly vládní stranu přimět ani k částečným ústupkům a v posledních týdnech téměř umlkly. Neziskové organizace se nyní spolu s prezidentkou Zurabišviliovou alespoň pokoušejí napadnout „ruský“ zákon o zahraničních agentech u ústavního soudu, hlavní pozornost se však soustředí na snahu opozičních stran o překonání vzájemných rozdílů a vytvoření jednotné fronty proti Gruzínskému snu.

V čele této iniciativy stojí právě prezidentka Zurabišviliová, která byla původně zvolena s podporou vládní strany, od té doby se ale jasně postavila za prozápadní a prodemokratické směřování Gruzie. Prezidentka přišla již koncem května s „Gruzínskou chartou“ – návrhem na vytvoření povolební vlády odborníků, která by s podporou opozičních stran zrušila všechny zákony poškozující gruzínské euroatlantické aspirace a schválila institucionální reformy se zaměřením na posílení demokratických mechanismů. Tato vláda by podle Zurabišviliové měla zemi následně dovést k předčasným a tentokrát i skutečně svobodným a spravedlivým volbám.

K navržené chartě se brzy připojila největší opoziční Sjednocená národní strana (UNM) spolu s velkou většinou menších uskupení. Souběžně s tím probíhají jednání o vytvoření společné opoziční kandidátky, která by se přímo postavila dominantnímu Gruzínskému snu. Tento plán ovšem komplikuje špatná pověst UNM – velká část Gruzínců si stranu dodnes spojuje s uvězněným exprezidentem Michailem Saakašvilim, kterého obviňuje ze zodpovědnosti za ruskou invazi v roce 2008 a z korupčních a klientelistických praktik. 

Gruzínský sen ostatně možný návrat Sjednocené národní strany k moci často používá k mobilizaci svých příznivců a celou opozici označuje jako „kolektivní UNM“, která zemi znovu zatáhne do války s Ruskem. „Vládní straně se úspěšně daří používat UNM jako strašáka, který má lidi odradit od volby opozice,“ vysvětluje Salome Samadašviliová, poslankyně a předsedkyně liberální strany Lelo. „Existuje spousta gruzínských voličů, kteří už nechtějí volit Gruzínský sen a jasně vidí, že přišel čas na změnu vlády. Zároveň však nejsou ochotni hlasovat pro nic, na čem by se podílela UNM.“

Zatím tak vznikají spíše koalice menších opozičních uskupení, které mají sdruženým stranám primárně zaručit překonání pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu. Jednu předvolební koalici uzavřely například strany Akhali, Droa a Girči – Více svobody, v další se sdružila uskupení Lelo, Pro lidi, Náměstí svobody a Strana občanů. Řada dalších straniček ovšem dosud žádného partnera nenašla, což může vést k propadnutí velkého množství protivládních hlasů a v konečném důsledku i k další parlamentní většině pro Gruzínský sen.