Protesty v gruzínském hlavním městě Tbilisi (13. května 2024). FOTO: FORUM 24 / Ray Baseley
FOTO: FORUM 24 / Ray Baseley
KOMENTÁŘ / Gruzínci bojují o svoji evropskou budoucnost. Vládní strana Gruzínský sen se po roce opět snaží protlačit kontroverzní zákon, který by vybraná média a neziskové organizace označil za „zahraniční agenty“. Opatření zjevně inspirované obdobným zákonem přijatým v roce 2012 v Rusku vzbuzuje odpor velké části společnosti a zároveň i obavy v západních zemích, které ho považují za další důkaz sbližování současné gruzínské vlády s Putinovým režimem.
Představitelé Evropské unie už dali jasně najevo, že je přijetí „ruského zákona“ nekompatibilní se členstvím v této organizaci. Vstup do EU sice dlouhodobě podporuje více než 80 procent Gruzínců, současná vláda se ale zatím nenechala masovými protesty odradit a neváhá k potlačení demonstrací použít ani násilí.
Staronový návrh
Obyvatelé Gruzie zažívají nepříjemné déjà vu: Gruzínský sen, který zemi vládne nepřetržitě od roku 2012, letos znovu navrhl prakticky identickou legislativu, již byl před rokem pod tlakem veřejnosti a mezinárodního společenství přinucen stáhnout. Opatření přezdívané „ruský zákon“ má na jednu stranu spíše symbolický význam, když označuje všechna média a neziskové organizace s více než 20 procentním financováním pocházejícím mimo Gruzii jako „zahraniční agenty“.
Dopady na fungování takto označených organizací by ale byly i velmi praktické: zákon jim totiž předepisuje zvýšenou byrokratickou zátěž a zároveň zavádí povinnost sdílet s vládou citlivé údaje včetně osobních dat. V případě nedodržení některých závazků pak dotčeným organizacím hrozí významné pokuty, které by pro mnohé z nich mohly být likvidační.
Vláda zákon stejně jako loni hájí s tím, že má sloužit k zajištění větší transparentnosti, zároveň se však netají touhou k jeho zneužití pro potlačení nepohodlných názorů. Premiér Irakli Kobakhidze například tvrdí, že se některé neziskové organizace v minulých letech pokoušely „vyvolat revoluci“, „šířit LGBT propagandu“ a „zdiskreditovat policii, soudy a gruzínskou pravoslavnou církev“.
„Účelem této legislativy není zvýšit transparentnost, ale vyvíjet nátlak na média a útočit na jejich nezávislost,“ domnívá se Ricardo Gutierrez, generální tajemník Evropské federace novinářů. „Je mi jasné, že cílem je zavést autocenzuru a ztížit novinářům plnohodnotné plnění jejich role hlídacích psů demokracie.“
Vano Chkhikvadze z gruzínské Nadace občanské společnosti (CSF) pak upozorňuje i na další negativní aspekt navrženého zákona, kterým je vypuzení mladých lidí ze země: „Pokud bude návrh přijat, povede to k odchodu mladých lidí, odlivu mozků a faktickému zničení celého nevládního sektoru,“ varuje Chkhikvadze, který v CSF působí na pozici koordinátora programu pro občanskou společnost.
Odpor veřejnosti
Gruzínský sen zákon protlačil již ve dvou parlamentních čteních a představitelé strany prohlašují, že ho chtějí definitivně schválit do konce května. Stejně jako loni se však vláda potýká s výrazným odporem na domácí scéně i v zahraničí. Doma už od poloviny dubna protestují v hlavním městě Tbilisi a dalších velkých městech desetitisíce lidí. Bezpečnostní složky přitom proti demonstrantům postupují poměrně brutálně – s pomocí vodních kanónů, slzného plynu, a dokonce bití, jehož obětí se stali i někteří opoziční politici.
Například Levanovi Khabeishvilimu, šéfovi Sjednocené národní strany (UNM), která je hlavním opozičním uskupením v Gruzii, policisté zlomili nos, vyrazili zub a poranili oko. Útoky na „nepřátele režimu“ probíhají i pod rouškou anonymity – večer 8. května byli takto neznámými útočníky na různých místech po Tbilisi napadeni hned čtyři opoziční politici a představitelé občanské společnosti včetně poslance za UNM nebo ředitele gruzínské pobočky Transparency International.
Policejní násilí jako „zcela neoprávněné, nevyprovokované a nepřiměřené“ odsoudila gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová, která se zároveň zavázala „ruský zákon“ v případě přijetí vetovat. Její veto ovšem může stejně jako v Česku přehlasovat parlament. Zurabišviliová byla původně zvolena právě s podporou Gruzínského snu, zejména od Putinova vpádu na Ukrajinu se ale často vymezuje vůči jeho autoritářským praktikám a proruskému směřování země. Z nominantů vládní strany se proti zákonu dále otevřeně postavil i gruzínský velvyslanec ve Francii, Gocha Javakhišvili, který kvůli němu rezignoval na svoji funkci.
Na brutální postup vůči protestujícím zareagovali představitelé prakticky všech západních zemí včetně českého ministra zahraničí Jana Lipavského, který na síť X (dříve Twitter) napsal, že „právo na pokojné shromažďování je základním lidským právem, které musí gruzínské úřady respektovat“. Ještě ostřejší slova volil šéf eurounijní diplomacie Josep Borrell, který „tvrdě odsoudil násilí proti protestujícím“ a označil postup bezpečnostních složek za „neakceptovatelný“. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Matthew Miller pak upozornil na „zvýšený počet zpráv o šikanování a fyzických útocích občanské aktivisty, členy opozice a novináře“.
Na Západ, nebo na Východ?
Představitelé Evropské unie kritizují i návrh zákona jako takový a varují, že jeho přijetí může vážně zkomplikovat gruzínské plány na vstup do této organizace, které v prosinci postoupily do další fáze. Gruzii byl totiž oficiálně udělen status kandidátské země. Podle předsedy Evropské rady Charlese Michela je zákon „nekompatibilní“ se členstvím EU a to samé říká Gert Jan Koopman, šéf Generálního ředitelství pro politiku sousedství a jednání o rozšíření. „Zákon je v současné podobě nepřijatelný a vytvoří vážné překážky na cestě k přistoupení k EU,“ upozorňuje Koopman.
Vstup do Evropské unie si podle průzkumů konsistentně přejí čtyři pětiny Gruzínců, vládní strana proto alespoň na veřejnosti tvrdí, že tento krok podporuje. Expremiér a faktický šéf strany Gruzínský sen, miliardář Bidzina Ivanišvili, dokonce na setkání s příznivci koncem dubna tvrdil, že je Gruzie „jasný lídr“ mezi kandidátskými zeměmi a do EU vstoupí už za pouhých několik let.
„Slibuji vám, že překonáme všechny překážky, posílíme naši suverenitu, udržíme mír, posílíme gruzínskou ekonomiku a v roce 2030 se staneme členy Evropské unie,“ prohlásil Ivanišvili. Bývalý premiér ze stejné strany, Irakli Garibašvili, však tato slova vzápětí popřel, když novinářům sdělil, že Gruzie „není připravená stát se členskou zemí“ EU.
Neochotě ve skutečnosti vstoupit do Evropské unie vypovídají i další kroky vlády vedle snahy o přijetí „ruského zákona“. Gruzínský sen se pokouší zadupat do země domácí opozici a na mezinárodní půdě se stále více odklání od širšího Západu, když odmítá odsoudit ruskou agresi na Ukrajině, a naopak přejímá rétoriku Putinova režimu. Ivanišvili kupříkladu obviňuje Západ z toho, že vede proti Rusku „globální válku“ a přičítá mu odpovědnost za ruskou invazi v samotné Gruzii v roce 2008. Premiér Irakli Kobakhidze pro změnu tvrdil, že se Ukrajinci pokoušeli přes Gruzii dopravit do Ruska výbušniny pro „teroristické útoky“ a otevřít tak „druhou frontu“ rusko-ukrajinské války.
„Gruzínský sen udržuje obyvatelstvo ve zmatku, když často říká, že se Gruzie stane členem EU, ale zároveň ignoruje podmínky předložené Bruselem,“ vysvětluje strategii vládní strany Tinatin Achvledianiová z Centra pro evropská politická studia (CEPS). „Mnoho voličů je pak zmatených a domnívají se, že jsme na správné cestě.“
Referendum o Evropě
Ať už tentokrát dopadne schvalování zákona o „zahraničních agentech“ jakkoli, protizápadní směřování Gruzie mohou skutečně zvrátit teprve parlamentní volby, které jsou naplánované na konec října letošního roku. Na význam tohoto hlasování upozorňuje i prezidentka Zurabišviliová, která nadcházející volby označuje za „referendum o Evropě“.
Problémem je, že proti současné vládě stojí nepopulární opozice, které se nedaří přesvědčit veřejnost a Gruzínský sen stále dominuje prakticky všem předvolebním průzkumům. Zurabišviliová tuto situaci připisuje dědictví momentálně uvězněného exprezidenta Michaila Saakašviliho, jehož působení v čele Gruzie provázela řada korupčních skandálů. „Velká část obyvatelstva si nepřeje návrat Saakašviliho a autoritářské vlády, která ho charakterizovala. Nechtějí ale ani, aby zůstala u moci dnešní proruská a rovněž autoritářská vládnoucí strana,“ domnívá se gruzínská prezidentka.
Dalším faktorem je bezpochyby fragmentace gruzínské opozice, které se dosud nepodařilo dohodnout na jednotné volební platformě, nebo silná politická a finanční základna Gruzínského snu. Vládní strana se může opřít nejen o obrovské bohatství oligarchy Ivanišviliho, ale i státu jako takového, které zneužívá ve svůj prospěch. Právě na to při komunálních volbách v roce 2021 upozornili pozorovatelé z OBSE, kteří zaznamenali také případy „zastrašování a násilí proti novinářům“. Dá se přitom očekávat, že by snaha o potlačení nezávislých médií po přijetí „ruského zákona“ ještě zesílila.
„Neexistuje jednotná opozice, které by lidé věřili, a Gruzínský sen je známý praktikami kupování hlasů, zneužíváním svých administrativních pravomocí v regionech, a vyhrožováním lidem tím, že přijdou o práci, pokud ho nebudou volit,“ popisuje situaci před volbami Achvledianiová z CEPS. Ačkoli do konce října ještě zbývá dost času a atmosféra v zemi se může dále obrátit proti vládní straně, za těchto podmínek bude její porážka mimořádně složitá.
