V Rusku z úst tamních představitelů zazněl nápad, že by bylo možné využít vězeňskou pracovní sílu pro ekonomické projekty. To hned vyvolalo vzpomínky na Stalinovy lágry GULAGy. Tomu propagandisté čelí tím, že ty stalinské koncentráky zase nebyly tak hrozné. Někteří lidé si tam prý dokonce polepšili.

Podle novinářky Viktorie Nikiforovové by Rusové neměli přijímat rozšířené „mýty“ o Stalinových táborech, které šíří rusofobové v Rusku i v zahraničí. Měli by se prý spíše zamyslet nad tehdejšími podmínkami v táborech i mimo ně (viz ria.ru).

Píše: „Iniciativa federálního trestního systému využívat práci vězněných občanů na stavbách vyvolala předvídatelný výlev nenávisti ze strany ‚demokratické společnosti‘. Podle jejich názoru půjde o nový GULAG nebo ještě něco horšího.“ Než Rusové přijmou tento popis, míní Nikiforová, měli by si prozkoumat fakta o táborech ve Stalinově době. Pak se pokouší objasnit, jak to podle ní vlastně bylo.

„Navzdory mýtům, které nám byly podsouvány, bylo ‚souostroví‘ široké a rozmanité,“ říká Nikiforovová. „Existovaly tábory s otevřeně hrůznými podmínkami, ale také ty, jak se říkalo, s ‚modelovým‘ uspořádáním“ vzhledem k době a místu, ve kterém fungovaly.

„Neměli bychom zapomínat ani na celkovou životní úroveň v sovětském Rusku po občanské válce. Pro intelektuály z hlavního města, bývalé obchodníky a kulaky byly táborové palandy často noční můrou. Ale chudým rolníkům, městským lumpům, dětem ulice – lidem, kteří celý život doslova hladověli – poskytoval pracovní tábor jídlo třikrát denně, teplé bydlení a určitou lékařskou péči.“

Novinářka státní tiskové agentury tvrdí, že „to byl víceméně normální život ve srovnání s nejtěžšími poměry, které chudí v té době zažívali. Jeho důležitou součástí byla pracovní činnost. Ta poskytovala vězňům vzdělání, které jim v budoucnu umožnilo ekonomický vzestup. Tábory tak byly sociálním výtahem“. „Ano, pro elitáře byl Gulag nepříjemným kontrastem k Astorii a Metropoli, ale pro statisíce obyčejných lidí se stal – jakkoli to může znít paradoxně – sociálním výtahem.“

A pokračuje: „Hlavním prostředkem úspěšné socializace po výkonu trestu se stala dělnická specializace. To byla skutečná ‚cesta do života‘. Umožňovala bývalým kriminálním živlům zařadit se mezi spořádané občany.“ Ano, docházelo k excesům, ale zpravidla se „stát musel starat o své občany“.

Podle Nikiforové byl sovětský systém přinejmenším lepší než rasově založená opatření ve Spojených státech. „V žádném případě“ by Rusové neměli chtít kopírovat to, co dělají Američané ve svém trestním systému.

Nikoho nepřekvapuje, že mnoho Rusů, kteří jsou lépe informovaní než Nikiforovová, je jejími výroky pobouřeno. Takové nehoráznosti jsou pro mnoho Rusů nepřijatelné.

Článek na webu Euromaidanpress cituje publicistu Nikolaje Podosokorského. Ten uvádí, že není šokován, protože ještě nedávno Marija Butina ze Společenské komory přirovnávala vězení, kde je zavřený ruský opozičník Alexej Navalnyj, k pionýrskému dětskému táboru. Slova Nikiforovové jsou jen dalším logickým krokem v tomto řetězci.

Ani novinář Kirill Šulika není překvapen. To, co nyní novinářka z  Novosti říká, odráží to, co si myslí mnozí členové ruské politické elity. A je velmi pravděpodobné, říká novinář, že to, co řekla, budou brzy říkat, jako by to byla pravda, která se nesmí zpochybňovat.

Vědkyně Věra Afanasjevová míní, že obzvlášť znepokojivé je, že se slova Nikiforové nejen budou realizovat, ale také se tím naznačuje směr, kterým se Putinův režim ubírá, tedy k obnovení systému GULAG se všemi skutečnými hrůzami, které v něm byly.

Abbas Galjamov, bývalý Putinův autor projevů, však tvrdí, že Nikiforovové text je znamením ještě něčeho jiného, totiž pokračující degradace Putinova režimu. Jeho představitelé si měli pro tento argument vybrat někoho profesionálnějšího, zejména v době před volbami do Dumy. Vypustit právě teď zprávu typu „lidi, čeká na vás GULAG“ a bude organizován tak, že „vám bude připadat jako ráj“, těžko přiláká ruské voliče, což by měl uznat i ten nejméně bystrý obyvatel Kremlu.