Piráti chtěli do souboje o senátní křeslo na Teplicku po zesnulém Jaroslavu Kuberovi vyslat levicového aktivistu Tomáše Tožičku. Ten po vlně kritiky začátkem března svoji kandidaturu stáhl. Velkou nevoli vzbudil zejména tím, že v roce 2008 při izraelském zásahu v Gaze sdílel na sociálních sítích obrázek, v němž byl v Davidově hvězdě na izraelské vlajce hákový kříž. V rozruchu, který to způsobilo, ale částečně zapadly jiné mírně řečeno problematické názory pana Tožičky.
Izraelci jsou nacisti
Vnímání různých druhů a hlavně různé míry násilí má pan Tožička zjevně pokřivené. Za vojenskou operaci namířenou proti militantům odpalujícím rakety na židovské civilisty přirovnal Izrael ke genocidnímu šílenci Hitlerovi. Jiný genocidní šílenec zaštiťující se místo hákového kříže srpem a kladivem je pak prý ve srovnání s pravicí a kapitalisty vrah amatér.
V obou případech jde naprosto zjevně o srovnání nesrovnatelného. Izraelská armáda naprosto legitimně zaútočila proti ozbrojencům z hnutí Hamás, kteří z Gazy stříleli rakety proti civilním cílům v Izraeli. To samo o sobě je válečným zločinem. Z pohledu mezinárodního práva byla tedy operace v Gaze naprosto legální. Srovnávat ji se zabíjením bezbranných civilistů s cílem vyhladit celý jeden národ je prostě nestoudné.
Stalin a Cameron
Tožičkův komentář o Stalinovi se pak na Facebooku objevil v reakci na příspěvek jiného uživatele, že škrty konzervativní vlády ve Velké Británii stály život 130 tisíc lidí. To je výpočet z jedné studie, který stojí na srovnání počtu úmrtí, jimž se dá zabránit. Jenže mnoho těchto úmrtí má na svědomí špatný životní styl. Jejich suverénně nejčastější příčinou jsou nemoci kardiovaskulárního systému a s velkým odstupem pak zranění.
Studii vypracoval levicový think-tank Institute for Public Policy Research a naprosto například opomíjí, že zlom nastal až v roce 2013, tedy čtyři až pět let po zavedení úsporných opatření. Pokles míry úmrtí na kardiovaskulární choroby pak byl největší mezi lety 2010 a 2011, kdy spadl ze 72,3 na 100 000 obyvatel na 65,1, tedy o téměř 10 procent.
I kdyby však ona statistika byla naprosto přesná, pak srovnávat smrt nemocných lidí, kterým možná při větší snaze bylo možné prodloužit život, s miliony mrtvých, které nechal Stalin popravit, zemřít hlady či upracovat k smrti v gulagu, dává ještě menší smysl než prohlásit, že člověk, který neskočil do vody pro tonoucího, je vrah.
Komunistická demokracie
Oba tyto výroky jsou přehnané, zřejmě záměrně provokativní, ale především neuvěřitelně hloupé a nebezpečné. Opravdovou třešničkou na dortu pomateného myšlenkového světa, jejž tyto veřejné projevy ilustrují, je ale Tožičkovo tvrzení, že na rozdíl od současnosti jsme tu v roce 1968 měli demokracii.
Jistě, v rámci Pražského jara docházelo k uvolňování šroubů v mnoha oblastech. Byla například zrušena cenzura. Jenže strana se svého vedoucího postavení rozhodně nevzdala a vzdát ani nemínila. Bez sovětských tanků by tento pokus třeba k postupné demokratizaci časem vedl. To asi nelze vyloučit. Tvrdit ale, že jsme tu v roce 1968 měli demokracii a že po roce 1989 ji nemáme, ukazuje na základní nepochopení pojmu demokracie.
Jestli mají Piráti v Ústeckém kraji pocit, že by takový člověk „důstojně hájil pirátský program i vize“, pak je namístě obava, co si pod těmi vizemi máme představit.