Jan Hamáček se rozhodl Andreji Babišovi vystavit bianko šek. Avizoval už, že vládu podpoří, pokud premiér splní čtyři podmínky. Vlamuje se ale do otevřených dveří a zásadním problémům se vyhýbá. Co se stane, když ANO některé z „ultimát“ nesplní? Vůbec nic.

[ctete postid=“255545″ title=“Vláda chce zvýšit daně o 30 miliard korun. Navzdory proklamacím a slibům ANO“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/06/Schillerová-daně-385×230.jpeg“ excerpt=“Zhoršující se výkon ekonomiky, nepříznivý vývoj rozpočtu a historicky nejvyšší nárůst “ permalink=“https://forum24.cz/vlada-chce-zvysit-dane-o-30-miliard-korun-navzdory-proklamacim-a-slibum-ano/“]255545[/ctete]

Několik dní před hlasováním o nedůvěře vládě jsou karty rozdány jasně. O jejím udržení rozhodne sociální demokracie, a to ještě přesvědčivěji než při poslední prověrce soudržnosti vládní koalice v listopadu 2018 po dosud nedořešené aféře kolem Babišova syna. Tehdy její poslanci odešli ze sálu, dnes Hamáček garantuje všech 15 hlasů pro aktivní podporu. Jelikož multimiliardáře znovu podpoří i komunisté, opozice potřebný 101 hlas k vyslovení nedůvěry nesežene.

Těsná přímá podpora vlády

Babiše ve „složité situaci“, kdy se v Praze pořádají největší demonstrace od roku 1989, znovu podržel prezident Zeman. Premiér to potvrdil po aktuální schůzce na Hradě. Ohledně jmenování nového ministra kultury Michala Šmardy však žádný průlom nemá. „Je mi líto, ale nic jiného neumím říct, než že pan prezident bude mluvit s panem Šmardou příští týden na Vysočině,“ konstatoval premiér.

Tím se sice prodlužuje napětí, ale předem je rozhodnuto. Hamáček stále balancuje nad propastí, protože přímá podpora Babišově vládě prošla na předsednictvu ČSSD o jediný hlas. Proti návrhu ústeckého regionu vypovědět koaliční smlouvu se postavilo 21 členů širšího vedení, pro hlasovalo 10 a zbývajících 10 se zdrželo.

Hamáček přesto prezentuje tento těsný výsledek jako jednoznačnou vůli pokračovat ve vládní koalici, přičemž sám stanovil čtyři podmínky. Ačkoli to na první pohled vypadá jako působivé gesto, ve skutečnosti nastavil laťku hodně nízko. Navíc od Babiše zatím nezazněla žádná garance, že tato „ultimáta“ splní. Která to jsou?

1) Priority státního rozpočtu: ČSSD tvrdí, že aktuální návrh rozpočtu nesplňuje ambice jejích programových cílů. Co za tím vězí? Hamáček vydírá Babiše, aby napumpoval více peněz do jeho rezortů a utrácel ještě více peněz, než má sám v úmyslu. Například na státem placené alimenty nebo školní obědy zdarma. A aby ještě více ve shodě s odbory zesílil tlak na podnikatelský sektor, třeba pokračováním v razantním zvyšování minimální a zaručené mzdy.

Šéf bezideového hnutí ANO, jenž se už tak pružně posunul hodně doleva, bude jistě i přes rétorická cvičení náchylný ke kompromisům. Aby je nakonec, jako vždy, prodal jako vlastní úspěchy.

 2) Hledání dodatečných příjmů: Hamáček se brání provozním a mzdovým úsporám ve státní správě, naopak chce na nové vládní výdaje hledat nové příjmy. V praxi to znamená, že prosazuje ještě vyšší daně než jeho koaliční partner ANO. Ministryně financí Alena Schillerová už nyní navrhuje zvýšit daňovou zátěž a různé správní poplatky o 30 miliard korun.

Patří sem zvýšení spotřební daně z lihu a tabáku (zdražení cigaret a alkoholu), zdanění rezerv pojišťoven (zdražení pojistek), vyšší zdanění hazardu (včetně výher v loteriích nad 100 tisíc), digitální daň (nejasný dopad na uživatele internetu), konec osvobození spotřební daně u plynových kotelen (zdražení vytápění bytových domů), výrazně vyšší poplatky za vklad do katastru a za ubytování…

Největší spor mezi ČSSD a hnutím ANO je o zavedení bankovní daně, která by se negativně promítla klientům bank ve formě horších úvěrů, poplatků a nižších výnosů spoření. Nově přichází Hamáček s nápadem, aby si podnikatelé nemohli dávat do nákladů auta nad 900 tisíc korun. Odtud je už jen krůček k nějaké formě „milionářské“ daně. Babiš ovšem i tady učiní vše pro to, aby koalici udržel.

3) Garance nezávislosti justice: Tento bod je zjevnou úlitbou organizátorům demonstraci. Je ovšem evidentní, že nyní žádné zásadní změny ve státním zastupitelství nehrozí. Podstatná proto bude jiná věc: Jak se vyvinou citlivé kauzy, v nichž figurují exponenti ANO, zejména Babiš a Faltýnek. To bude klíčový ukazatel, co se uvnitř justice děje, nehledě na přijímání nových zákonů či vyslovování veřejných garancí.

4) Vyřešení ministra kultury: ČSSD frustruje nedořešená situace kolem nepřijaté demise ministra kultury Antonína Staňka. Staněk, kvůli svým postojům favorizovaný KSČM, hraje s prezidentem Zemanem podivnou hru, když veřejně netrvá na své rezignaci. Babiš se stále tváří alibisticky a vždy se může vymluvit, že prezident není součástí koaličních dohod. Co se stane poté, kdy bude tento neúnosný stav nadále prodlužován? Odejde kvůli nepoddajnému Staňkovi ČSSD z vlády? Jen stěží.

Střet zájmů a obžaloba premiéra? Nevadí

Hamáčkem prezentované podmínky se velkým obloukem vyhýbají zásadním problémům kolem premiéra. Tím je vážné podezření z pokračujícího střetu zájmů, zjištěné evropskými auditory, a z toho vyplývající hrozba vracení dotací ve stomilionových objemech.

[ctete postid=“255662″ title=“Teatrální Hamáčkova hra o Semína. ČSSD má pádnější důvody opustit vládu“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/06/Hamáček-Babiš-smlouva-385×230.jpeg“ excerpt=“Jan Hamáček má pravdu, že Michal Semín do Rady ČTK nepatří. Kandidát SPD je autorem “ permalink=“https://forum24.cz/teatralni-hamackova-hra-o-semina-cssd-ma-padnejsi-duvody-opustit-vladu/“]255662[/ctete]

Jedním z důvodů může být prostý fakt, že do těchto pochybných machinací s dotacemi pro Agrofert byly zapleteny i rezorty dříve či dnes v držení sociální demokracie (Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo práce a sociálních věcí). V takovém případě platí, že ruka ruku myje.

Co hrozící obžaloba premiéra Babiše kvůli dotačnímu podvodu, nemající v evropských poměrech obdoby? ČSSD si už řešení vtělila do koaliční smlouvy. Z vlády odejde až po případném prvoinstančním rozsudku, což může trvat i několik let.

Strašák Okamury

Hlasování na předsednictvu prokázalo, že ČSSD zůstává rozpolcená. I někteří odpůrci vstupu do vlády se dnes zaštiťují mantrou, že nelze z rozjetého vlaku vystoupit, protože na svoji šanci čeká krajně radikální SPD a pětice nezařazených poslanců, včetně Klause juniora. Ti všichni sice budou hlasovat pro vyslovení nedůvěry, ale jen kvůli tomu, aby Babišovi vyslali signál, že jsou připraveni nahradit ČSSD.

Mávání kontroverzním Okamurou je však jen uměle vytvořený strašák. Zformování jakékoli vládní konstelace na půdorysu ANO, SPD, KSČM a nezařazených by bylo značně rizikové, toxické a dlouhodobě neživotaschopné, a to nejen kvůli hrozbě další ztráty mezinárodní prestiže. O tom svědčí nejen odpor části ANO vůči SPD, ale i animozity mezi Okamurou a komunisty.

Sociální demokracii se zkrátka ve vládě zalíbilo a teplá místečka ve státní správě, možná už poslední, neopustí, ani pokud by Babiš některé z „ultimát“ nesplnil. Za cenu vlastního sebezničení. Je to její boj, její volba.