Tahanice kolem výměny ministra kultury mohou skončit v půlce srpna. To se totiž možná Miloš Zeman rozhodne, zda jmenuje Michala Šmardu, nebo bude trvat na jiném kandidátovi ČSSD. Už nyní je ovšem jasné, že veškeré dění neznačí pouze prezidentovu chuť škodit. Jde mu především o to, aby dostal sociální demokraty z vlády a dosadil tam své lidi. Jan Hamáček zatím ovšem na tuto hru odmítá přistoupit.

Odchod sociálních demokratů z Babišova vládního kabinetu se zdá být jedinou variantou, která může zachránit poslední zbytky důstojnosti této strany. Nepochopitelné chování Jana Hamáčka, který působí jako fackovací panák, kterého si přehazuje prezident s premiérem, málokdo chválí. Co když ovšem předseda ČSSD dobře ví, proč si nechává od Miloše Zemana plivat do tváře?

Zkusme připustit, že má Hamáček plán a ve výsledku je to on, kdo má nad prezidentem navrch. Vztahy mezi hlavou státu a současným vedením nejstarší demokratické strany u nás se sotva někdy zlepší. To už po několika momentech, kdy skočil Zemanovi na lep, ví i Hamáček.

Pokaždé, když prezident za poslední roky ztratil slovo o straně, kterou kdysi úspěšně vedl, bylo jasně cítit, jakou zášť vůči ní cítí. Nyní mu však nečekaně může ČSSD pomoci znovu nabýt už nečekaný vliv na Babišovu vládu.

Stačí totiž jen donutit, třeba za pomoci neustálého ponižování, sociální demokraty, aby vzdali svůj boj o prosazování programu a utekli z koalice. Zemanovi veřejnost vinu dávat nebude, Babiš z celé situace vyjde jako ten, který se snažil spory urovnat. Za viníka rozpadu vlády bude označen Jan Hamáček, čemuž díky premiérovým marketingovým možnostem občané uvěří.

V ten moment už bude mít Zeman připraven seznam ministrů, které chce Babišovi nadiktovat. Obsadí tak i velmi důležitá ministerstva zahraničí a vnitra. Potom už nic nebrání tomu, aby se zahraniční politika definitivně nasměrovala směrem na Východ. I jednání o dostavbě Dukovan by se mohlo pohnout tam, kam českého prezidenta tlačí Kreml. Na oplátku Babišovi by se mohlo „zapomenout“ na Čapí hnízdo.

Vzhledem k tomu, že by nedošlo k demisi vlády, ale pouze k její „rekonstrukci“, jak rád zmiňuje Zeman, nebylo by třeba žádat o důvěru poslaneckou sněmovnu. Prezident by tak začal vládnout ještě víc než doteď.

To však moc nechce ani Babiš, protože obchodní aktivity v Rusku a Číně pro něj nejsou na pořadu dne a spíš se potřebuje vetřít do přízně EU. Sice ho tam berou jako podvodníka, který zřejmě ukradl evropské peníze, ale udržení prozápadního směru by mu v Bruselu nevyčítali.

Pokud Jan Hamáček splachovacího vicepremiéra skutečně jen hraje, zaslouží si pochvalu za svou poker face. Navíc, kdyby si skutečně uvědomoval, čemu zřejmě zabraňuje tím, že nechce podat demisi svých ministrů, je v něm velký potenciál.

V následujících volbách by totiž mohla ČSSD pomoci možné koalici demokratických stran poslat hnutí ANO do zapomnění. Je však nutné nejdřív skončit s vyčítavou rétorikou a hledět primárně na společný cíl, tedy občerstvení politického ovzduší a návrat k demokratickým principům.