Hamáček otevřel bitvou o rozpočet druhou frontu. Co když prohraje obě?

ČTK

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a ministr vnitra Jan Hamáček (oba ČSSD) | FOTO: ČTK

O bizarnosti současných poměrů svědčí i korespondenční bitva o státní rozpočet, která nekončí ani v době vládních prázdnin. Jan Hamáček po nekonečné výměně ministra kultury cíleně otevřel druhou válečnou frontu. Může však prohrát obě, co potom udělá ČSSD?

ČTK

Ve sporu o ministra kultury sociální demokracie tahá za kratší konec, i když je v právu a důvody jejího roztrpčení jsou zcela na místě. Její šéf může odvolat svého ministra z vlády kdykoli i bez udání důvodu. A z hlediska Ústavy je naprosto nepodstatné, aby prezident Miloš Zeman kádroval jeho nástupce a vymýšlel zástupné důvody, proč neplní svoje ústavní povinnosti.

Premiér Babiš je na tom obdobně. Žádný velký elán v této vládní přesmyčce nepředvedl, a i když se navenek dušuje, že formálně dodržuje koaliční smlouvu, z mocenského hlediska je mu bližší prezidentova košile než kabát rozpolcené ČSSD.

Boj o Šmardu ČSSD prohrává

Prezidentovi byla žádost o odvolání Antonína Staňka a jeho náhradě Michalem Šmardou doručena už koncem května. Premiér Babiš se sám pasoval do role pouhého poslíčka a vnějšího pozorovatele a podle toho to dnes vypadá. Staněk svoji „historickou úlohu“ splnil, nakonec na Zemanův pokyn rezignoval a ještě se Hamáčkovi na poslední chvíli pomstil pověřením řízení rezortu náměstkem Schreierem, který nemá s ČSSD nic společného.

Jmenování Šmardy se však stále nerýsuje a vzhledem k prezidentově rozpoložení je velmi nepravděpodobné. Pokud by to dnes Zeman učinil, popřel by sám sebe, a jen stěží by dokázal obhájit, proč tuto výměnu dva a půl měsíce blokoval. O to víc by působil dojmem vrtošivého vladaře, který ztratil smysl pro realitu.

Opakované výhrůžky, že ČSSD odejde z vlády, pokud jí bude už podruhé bráněno nominovat vlastního ministra, se stále odkládají. Zeman ji stále provokuje a testuje, zda si to ještě nerozmyslí a nejmenuje někoho jemu přijatelnějšího. Šmarda je Sobotkův muž a podporovatel nominace Jiřího Bradyho, což jsou v Zemanově černobílém vidění světa neodpustitelné zločiny.

Hamáček přitvrdil

Ve hře je ovšem příliš mnoho na to, aby byl odchod sociální demokracie z vlády kvůli sporu o ministra kultury vysvětlitelný. Proto Hamáček obrátil list a otevřel druhé téma, jež je voličsky uchopitelnější. Vyhrotil situaci kolem projednávání rozpočtu, pro jehož podobu sociální demokraté nehlasovali ve vládě.

Tuší zřejmě, že se Babiš v podvědomí obává podpory jeho vlády Okamurou, jež by mohla spustit nekontrolovaný chaos i uvnitř ANO. Pokud by se k ní musel uchýlit, tak jako k poslednímu a „vynucenému“ krizovému řešení, garantovanému Hradem, i když by vyústění spíše spočívalo v předčasných volbách.

Forma, jakou Hamáček zvolil, je ovšem nestandardní. Posílá Babišovi otevřený dopis s ultimativními vzkazy na pláže luxusního letoviska na Krétě, odkud premiér reaguje na sociálních sítích v záplavě kýčovitě naaranžovaných barvotiskových selfíček.

Rozpočet nepodpoříme

Šéf ČSSD prohlašuje, že současnou podobu rozpočtu nepodpoří, a požaduje 20 miliard korun navíc. Návrh Schillerové je podle něj nerealistický a neodpovídá programovému prohlášení. 11 miliard korun postrádá ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, 8 miliard požaduje vnitro a zbytek ministerstvo zahraničí.

Už dnes přitom „rozpočtově odpovědná“ ministryně financí Alena Schillerová zvyšuje vládní výdaje o astronomických 90 miliard korun, opět s absencí jakéhokoli reformního kroku stabilizujícího do budoucna veřejné finance. V situaci, kdy ekonomika zpomaluje, a výběr daní, zejména DPH, je zatím za očekáváním.

Na námitky, kde ČSSD vezme na další výdaje peníze, aby schodek rozpočtu nestoupl na 60 miliard korun, uvádí Hamáček rezervy v dluhové službě a evergreen zavedení sektorové bankovní daně, kterou ANO opakovaně odmítá.

Nikdy to nepochopí

Babiš na tyto výhrady reagoval velmi nevraživě. „Nikdy nepochopí, co to je rozpočtová zodpovědnost. Šetřit na provozu je pro ně neznámý pojem. Není to prostě jejich DNA,“ odepisuje na svůj facebookový profil rozladěně, připomíná Špidlův slogan „zdroje jsou“, a varuje před rozpočtovým provizoriem.

„To, že sociální demokracie nechtěla odejít z vlády kvůli tomu trapnému divadlu s výměnou ministra kultury, bylo každému jasné, takže proto teď přišli s neexistujícím problémem, který se jmenuje nedostatek peněz pro ministerstva sociální demokracie,“ pokračuje premiér. Nakonec ještě pochválil Schillerovou, která návrhy ČSSD odmítla. Podle ní torpédují rozpočet a její požadavky už byly údajně uspokojeny.

Hamáček tedy s novou strategií narazil a ministři ANO mezitím oplácejí stejnou mincí. Schillerová s Havlíčkem zpochybňují zálohové výživné, tedy plán sociální demokracie, kdy stát proplácí alimenty za neplatiče, a poté je po nich (s minimální úspěšností) vymáhá. Nehledě na spornost této normy je podstatnější, že se k ní ANO zavázalo v koaliční smlouvě.

Přesvědčivější důvody

Vyostřená situace nabízí otázky. Co se stane při naplnění pravděpodobného scénáře, že ČSSD prohraje na obou frontách, kdy nebude jmenován Michal Šmarda a nedostane požadovaných 20 miliard? Jak potom obhájí setrvání v koalici, když tak nebudou naplněny ani její podmínky, deklarované před hlasováním pro důvěru vládě?

Sociální demokraté mají v ruce silnější karty, než se zdá, jen je ve správném mixu použít. Případné setrvání ve vládě mohou přesvědčivěji obhájit jinými důvody, které by museli formulovat veřejně. Jaké podmínky by byly srozumitelnější?

ČTK

Nedopustit ovládnutí ministerstva vnitra Babišem a Zemanem, podobně jako rezort spravedlnosti, kvůli formálnímu zachování nezávislosti vyšetřování kauz spojených s premiérem. To platí i pro součinnost ČSSD při zajištění objektivity v odpovědi evropským auditorům. Padni komu padni, včetně podílu ministra zemědělství Miroslava Tomana, který (stejně jako Schillerová) odmítá vydat auditní zprávu senátní komisi.

Požadovat, aby v nastavení tendru pro dostavbu jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně hrála klíčovou roli geopolitická a bezpečnostní hlediska.

V případě nejmenování Šmardy iniciovat ústavní žalobu na prezidenta jako zřetelný signál, že se sociální demokraté už podruhé jednoduše nesmíří s jeho protiústavním chováním při vetování jejich nominanta.

Zní to jako science fiction. Byl by toho Jan Hamáček, aby zachoval aspoň část důstojnosti sociální demokracie, vůbec schopen? Nic tomu zatím nenasvědčuje, se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

 

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner