Jan Hamáček se dostává pod stále větší tlak. Mnoha sociálním demokratům nestačí úkrok prezidenta Miloše Zemana, který sice konečně slíbil odvolat ministra kultury Antonína Staňka, ale stále zpochybňuje nominaci jeho nástupce. ČSSD řeší dilema, zda trvat na kandidatuře Michala Šmardy, nebo rovnou odejít z vlády.

[ctete postid=“259440″ title=“Krize nekončí. Zemanův manévr se Staňkem signalizuje dohodu s Babišem“ image=“https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/07/Staněk-2-385×230.jpeg“ excerpt=“Prezident Miloš Zeman po dvou měsících poprvé připustil, že odvolá ministra kultury “ permalink=“https://www.forum24.cz/krize-nekonci-zemanuv-manevr-se-stankem-signalizuje-dohodu-s-babisem/“]259440[/ctete]

Napětí v táboře sociálních demokratů příliš nepolevilo. Prezident sice po dvou měsících lavírování slíbil odvolat ministra kultury Staňka, ale další dějství vládní krize je ukryto v mlze. Nastavovaný scénář nepovedeného seriálu je pro mnohé z Hamáčkových spolustraníků nestravitelný. Nespokojenost se ozývá už i z dosud kompaktního poslaneckého klubu.

Zemanův podraz

Předseda ČSSD, který sám sebe charakterizuje jako konsenzuálního, se dostává do situace, ve které se octnout nechtěl, a příliš mu nesedí. Je konfrontován s prezidentem Zemanem, se kterým chtěl udržovat nadstandardní vztahy. Ten ho nyní podrazil, jelikož si patrně Hamáčkovu vstřícnost vykládal jako slabost a podřízenost.

Hamáček by ze všeho nejraději ve vládě pokračoval. Pořád zdůrazňuje údajné vládní úspěchy sociální demokracie. Brzdí ho ale Zemanova protiústavní svévole a Babišův alibismus, který sice navenek spolupráci (proti Sobotkově éře) vyzdvihuje, ale v kritické situaci mu příliš nepomáhá. Vždycky bude z pragmatických důvodů raději na straně prezidenta, pokud zjistí, že hlavou hradní zeď neprorazí.

Na Šmardovi trvám

Znatelné rozčarování Jana Hamáčka ze současné situace je patrné z rozhovoru pro deník Právo (13. 7. 2019). Připustil, že současný stav k uklidnění situace stačit nemusí. Prezident sice částečně ustoupil, ale vlastně tím jen přehodil černého Petra na rozhodnutí širšího šedesátičlenného vedení sociální demokracie.

Hamáček nedokáže odhadnout, jak toto jednání, které se koná 15. července, dopadne. „O víkendu bude ještě prostor pro jednání pana premiéra. Ale teď to stojí tak, že buď předsednictvo ČSSD podpoří nominaci Michala Šmardy na ministra kultury, nebo se rozhodne, že naše vládní angažmá nemá smysl a odejdeme z vlády,“ říká. Dodává, že „v tuto chvíli je možné cokoliv“.

Na Šmardově jméně nadále trvá. Dnes už je to principiální záležitost, kdy sociální demokracie nemůže ustoupit diktátu hlavy státu, která si už podruhé osobuje právo kádrovat nominace jejích ministrů bez udání věrohodného důvodu. Uvnitř navíc rezonuje prozrazený plán Andreje Babiše před jeho jednáním s Milošem Zemanem. Staňkovo odvolání mělo být podmíněno výměnou „nepřijatelného“ Šmardy za vhodnějšího kandidáta, a Zeman poté přestane blokovat vládu.

Neformální dohodě za zády ČSSD napovídá následné chování mocenského kartelu. Zeman zčistajasna otočí a odvolá neodvolatelného „bojovníka proti korupci“ v rezortu kultury a s Babišem se shodnou na nevhodnosti Michala Šmardy jakožto jeho nástupce.

V této situaci už nemůže couvnout ani Šmarda. „Kandidáta ČSSD musí vybírat předseda ČSSD. Jestli chce kandidáta vybírat Andrej Babiš nebo Miloš Zeman, pak ať řeknou, že je to jejich kandidát a hledají podporu u jiné strany, než je sociální demokracie,“ reaguje místopředseda ČSSD na možnost, že bude vybrán někdo jiný.

Rozbourané vztahy

Z Hamáčkova rozhovoru dále vyplývá, jak moc ho současná situace netěší. Zejména „rozbourané vztahy“ s prezidentem Zemanem, které prý on sám nezavinil.

„Samozřejmě že když je mezi námi takový konflikt, tak vztahy nejsou tak dobré, jako byly. Ale těžko mi někdo může vyčítat, že jsem rozboural vztahy s prezidentem. Snažil jsem se všechno řešit konsenzuálně. Osobně máme velmi dobrý vztah. Ale stojím za tím, že Ústava platí pro všechny včetně pana prezidenta,“ říká.

Připouští najednou, že „je velmi složité najít modus vivendi mezi jakýmkoliv předsedou sociální demokracie a Milošem Zemanem“. Měl pocit, že řešitelné to je a bylo, než přišel tento konflikt. „Jen Miloš Zeman ví, proč to takhle eskaluje,“ uvažuje. Tím se naplňuje varování jeho předchůdce Bohuslava Sobotky, který byl u Zemana ve značné nemilosti.

Hamáček nelituje, že jmenoval Staňka ministrem kultury. Prý to byl logický krok, i když podle jeho slov ministr časem ztrácel výkonnost. Vzápětí se ale do něj navezl.

„Pro mě naprosto nepochopitelný byl způsob, jakým v květnu přinesl rezignaci na Pražský hrad. Měl jsem za to, že pokud ministr dává demisi, tak to myslí vážně a je schopen říci prezidentovi, že již nechce být ministrem. Ale Antonín Staněk zaujal pozici ani ryba, ani rak a od té doby se v tom vezeme. Pokud by postupoval tak jako ministři před ním, tak bychom v problému nebyli,“ hází na něj odpovědnost.

Kdo klepe žebříkem?

Šéf ČSSD se otřel o svoje vnitřní kritiky, kteří usilují o odchod z vlády a prý mu jen okopávají kotníky.

„Celý rok, co jsme ve vládě, existuje skupina uvnitř sociální demokracie, která se nesmířila s výsledkem referenda. Přirovnal jsem to k situaci, kdy stojíme na žebříku a češeme strom a daří se nám plody sbírat a ta skupina stojí pod stromem, klepe žebříkem a říká ,spadni‘. Těžko se úspěchy ve vládě prodávají, když máte za sebou tuhle skupinu, která vám klepe žebříkem, dokud z něj nespadnete,“ stěžuje si.

[ctete postid=“258684″ title=“Zeman podpořil Schillerovou proti ČSSD. Chová se jako koaliční partner ANO“ image=“https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/07/Babiš-Zeman-koalice-385×230.jpeg“ excerpt=“Prezident Miloš Zeman pokračuje v tlaku na sociální demokracii. Jeho expertní tým “ permalink=“https://www.forum24.cz/zeman-podporil-schillerovou-proti-cssd-chova-se-jako-koalicni-partner-ano/“]258684[/ctete]

Tady se ovšem Hamáček mýlí. Za dramatické propady sociální demokracie v posledních komunálních, senátních a evropských volbách pod jeho vedením nemůže vnitřní opozice. Tady tím pomyslným žebříkem klepe někdo jiný, a je to patrné i dnes. Je to bezskrupulózní trestně stíhaný premiér s rostoucími osobními problémy, jemuž Hamáček v roli fíkového listu kryje záda, a mstivý prezident, kterého zajímá jen uspokojení vlastního ega a ekonomické zájmy jeho nejbližšího okolí.

Také platí, že Hamáček svoji myšlenku vstupu do vlády prosadil proti vůli 40 procent členské základny. Představa, že tato silná opozice najednou zmizí, byla od počátku nereálná. A dnes se k ní přidává i řada těch, kteří vstup do vlády původně podporovali.

Stát se může cokoliv

Hamáček po debaklu v evropských volbách prohlásil, že chce být „levicovým rebelem“ ve vládě. Měl tím ale na mysli něco jiného než roli, do které byl nyní vmanévrován proti své vůli. Dnes nejde o schopnost ČSSD prosazovat vlastní program ve vládě, i když i to je v současné době problém, a zvláště když si skutečné či domnělé úspěchy přisvojí hnutí ANO.

Šéf ČSSD příliš spojil svoje působení s vládním angažmá a dokonce prohlašoval, že v případě krachu tohoto projektu odstoupí. Stává se dnes „rebelem“ z donucení, i když je spíš ve vleku událostí. O tom svědčí i jeho upřímné přiznání, že ani netuší, jak jednání předsednictva jeho strany dopadne.

Stát se skutečně může cokoliv, jak říká Jan Hamáček. Jedno je ale jisté. Pokud bude sociální demokracie nadále plnit roli útrpného vládního otloukánka, čeká ji v nejbližších krajských volbách další pořádný výprask. Zázraky se totiž nedějí. A i o to se dnes v ČSSD hraje.