Jana Maláčová, Ondřej Veselý, Jan Hamáček a Roman Onderka (ČSSD) FOTO: ČSSD
FOTO: ČSSD
Předseda sociální demokracie Jan Hamáček stále věří tomu – ačkoli předvolební průzkumy svědčí o pravém opaku – že sociální demokraté i po říjnových sněmovních volbách zasednou v poslaneckých lavicích. Pozoruhodné je, o co ministr vnitra a vicepremiér tuhle svoji víru opírá. Není to nic jiného než program, se kterým jde ČSSD do voleb. Je třeba ocenit, jakou váhu Hamáček stranickému programu přikládá. Podceňování politických programů je velkým nešvarem, na který česká politika doplácí. Přesto ale, ať bude volební program sociálně demokratické strany sebelepší, Hamáčkovu partaj už v letošních volbách nezachrání.
Šéf sociálních demokratů Jan Hamáček minulý týden v pátek v rozhovoru pro Deník uvedl: „Jsem přesvědčen, že ČSSD se do sněmovny dostane už jenom proto, že bude mít nejlepší program. Bez silné levicové strany se tento stát dostane do zajetí pravicových experimentů, jako jsou spoluúčast ve zdravotnictví, privatizace veřejných služeb, propouštění státních zaměstnanců, zdanění výsluh. Tomu vždy budeme bránit,“ zdůraznil Hamáček.
A dodal: „Až se rozjede volební kampaň a lidé se seznámí s naším programem, věřím, že velká část voličů nám hlas dá. Budou chtít stát, který zvládá krize, dostupné zdravotnictví a sociální služby, fungující policii a integrovaný záchranný systém. To vše stojí peníze, a slabý stát to nezajistí.“
Připomeňme, že podle celé řady předvolebních šetření má sociální demokracie kolem tří procent hlasů, přesto se předseda ČSSD domnívá, že program sociálně demokratické strany je natolik dobrý, že po seznámení se s ním jeho partaj získá hlasy od velké části voličů. Taková víra ve stranický program je svým způsobem záviděníhodná, i kdyby to měl být do značné míry sebeklam, kterému Jan Hamáček propadl.
Programy politických uskupení jsou stěžejní a zaslouží si, aby jim před volbami byla věnována prvořadá pozornost, a to nakonec i tomu sociálně demokratickému. Ve výsledku můžeme být rádi za každou partaj, která svůj program vyzdvihuje, klade na něj patřičný důraz a zároveň se na něm snaží usilovně pracovat.
Desítky programových debat
Takovou stranou je i sociální demokracie. Ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová tak před týdnem napsala na svůj facebookový profil: „Přeji všem hezkou neděli, jaký jste měli víkend? Já opět napůl pracovní. Určitě víte, že jako místopředsedkyně ČSSD mám na starost volební program sociální demokracie pro letošní volby do poslanecké sněmovny. Desítky programových debat nad podrobnostmi jsme včera završili debatním kempem nad celým programem. Uf. Jsem unavená, ale příjemně. Už se těším, až vám program ČSSD představíme!“
Zdá se, že sociální demokraté si na svém letošním volebním programu dávají skutečně záležet a tráví nad tím opravdu hodně času. Velká otázka samozřejmě je, jestli se jim to vrátí v podobě voličských hlasů. Předseda sociální demokracie Hamáček se domnívá, že jeho partaj zachrání právě program.
Ve zmíněném rozhovoru rovněž naznačuje, co v něm například najdeme: „Naši voliči se ptají, kdo zaplatí obrovské náklady za covid. My říkáme, že to nemohou být jako vždycky zaměstnanci, například tím, že nějaká budoucí vláda zvedne DPH na pětadvacet procent. Musejí to zaplatit banky, nadnárodní společnosti, bohatí,“ uvedl ministr vnitra a vicepremiér Jan Hamáček, podle kterého tak sociální demokracie vrací do hry progresivní a sektorové zdanění.
Nic z toho ovšem není žádná převratná novinka. Představitelé sociálních demokratů o těchto tématech hovoří už několik let a zatím to nevypadá, že by na to voliči slyšeli a nějakým způsobem reagovali. Spíše je to nechává chladnými a soustředí se na něco úplně jiného, jak můžeme ostatně vidět i na vzestupu hnutí Přísaha bývalého policisty Roberta Šlachty, nebo také na vysokých preferencích koalice Pirátské strany a Starostů a nezávislých.
Špatně zvolený terč
Právě vůči straně, v jejímž čele stojí Ivan Bartoš, se v uvedeném rozhovoru vymezil i Jan Hamáček, když zdůraznil, že doufá, že si voliči rozmyslí, zda chtějí Českou republiku vedenou Piráty, nebo fungující sociální stát s ČSSD ve sněmovně. Tato věta je samo o sobě dost podivná.
Nedává valný smysl stavět celou situaci tak, že Česko buď povede Pirátská strana, nebo u nás budeme mít fungující sociální stát a v dolní komoře parlamentu sociálně demokratickou partaj. Tak to samozřejmě nestojí. Koalice Pirátů a hnutí STAN jednak sociální stát nerozvrátí, a pak Hamáčkovo „buď, a nebo“ postrádá smysl i z toho důvodu, že Bartošova strana a sociální demokraté nakonec nejsou hlavními konkurenty, mezi kterými by se velká část voličů rozhodovala. To je iluze, které možná propadl Jan Hamáček. Ve skutečnosti to ale rozhodně není tak, že by úspěch Pirátů znamenal propad ČSSD, či naopak.
Česká strana sociálně demokratická mohla mít určitou šanci na setrvání ve sněmovně, kdyby včas opustila Babišovu vládu, nebo ještě lépe, kdyby do ní nikdy nevstoupila. V současné situaci ji nezachrání sebelepší program, ani vyhraňování se vůči Pirátské straně, které míří mimo a postrádá jakýkoli význam.
