NÁZOR / Čekalo se to minimálně od chvíle, kdy přišlo potvrzení, že Donald Trump vyhrál ve Wisconsinu a překročil tak magickou hranici 270 volitelů. Odpoledne mu pak jeho protikandidátka telefonicky pogratulovala a večer promluvila ke svým příznivcům. Je snadné se vysmívat poraženým, ale Harrisová dokázala to, co Trump minule ne.

Projev, který kandidát pronáší po prohraných volbách, je specifický politický žánr. Je často plný frází a patosu, což má ale svůj hluboký smysl. Kandidát či kandidátka, kteří v dané chvíli čelí ohromné osobní frustraci, zvlášť po tak brutální kampani, jaká proběhla letos, se musí přemoci a nastavit druhou tvář.

Dále čtěte

Česko a Západ nad propastí? Chcete-li pochopit problémy současného světa, kupte si naši novou knihu

Pořiďte si v našem e-shopu novou knihu Nad propastí. Česko a Západ v boji o svobodu a demokracii, kterou jako editor…

Uklidnění a optimismus

Předstoupí před zástup svých příznivců, pro něž je výsledek voleb často stejně emocionálně silnou záležitostí i proto, že mnozí třeba dobrovolně a zadarmo v kamapni pomáhali. Neúspěšný kandidát jim musí nejenom poděkovat, ale v prvé řadě je uklidnit a obnovit alespoň částečně jejich optimismus.

Tomu celému ale logicky předchází uznání porážky. Právě předání moci, jak Harrisová správně řekla, je tím, co nejvíce odlišuje demokracii od monarchie či tyranie. Zároveň ale i naprosto korektně připomněla, že to neznamená, že strana poražená ve volbách má složit ruce do klína a rezignovat.

Vyhrnout si rukávy a neskládat ruce do klína

Připomněla, že je tomu právě naopak. Teď je ta chvíle, kdy je potřeba naopak ve své aktivitě přidat. Vyzvala své příznivce, aby neskládali ruce do klína, ale spíše si vyhrnuli rukávy a o to víc za své cíle bojovali. Důležité ale je, že za ně člověk musí bojovat prostředky demokratickými.

Harrisová proto řekla, že tento boj se musí odehrávat prostřednictvím voleb, soudů a slovně ve veřejném fóru (public square). Jalově teď vyznívají řeči některých republikánů a fanoušků bývalého a budoucího prezidenta, že demokraté se budou zuby nehty držet moci. To ostatně někteří tvrdili už o Obamovi.

Hvězdy jsou nejlépe vidět, když je největší tma

Ani Obama a ani Harrisová ale předání moci nijak, a to dokonce ani rétorikou, nenarušili. Právě naopak. Přitom si u obou těžko představit kandidáta, kterému by moc předávali s menší chutí, než je právě Donald Trump. Je ovšem ironické, že fanoušci člověka, který dodnes nepřijal prohru v roce 2020, obviňovali Harrisovou z toho, že svou prohru nepřijme.

Byla by to do jisté míry zábavná historická ironie, kdyby z pozice viceprezidentky Harrisová udělala to, co chtěl Trump po svém viceprezidentovi Mikeu Pencovi, a odmítla certifikovat výsledky voleb. Naštěstí ale Demokratická strana stále je normální demokratickou stranou.

Jak už bylo uvedeno výš. Cílem projevu je i své voliče uklidnit a je povoleno k tomu použít i větší než malé množství patosu. Harrisová si proto vypůjčila staré rčení, že když je největší tma, tak jsou nejlépe vidět hvězdy. Zároveň řekla, že věří, že žádná tma nepřijde, tedy že Trump americkou demokracii nezničí. Pokud by k tomu ale přeci jen došlo, vyzvala své příznivce, aby tmu prorazili světlem miliard hvězd.

Byl to proslov emotivní, jak už to v tomto žánru bývá. Byl to proslov optimistický a státnický. Hlavně to ale byl proslov, kterého jsme se od Donalda Trumpa v roce 2020 nedočkali. Kdyby ano, byl by jeho letošní návrat do Bílého domu obdivuhodný nejenom čistě z technického pohledu.