Nevzdávejme Havlovu politiku lidských práv!

ČTK

Václav Havel - proč se nevzdávat Havlova dědictví? | FOTO: ČTK

Právě dnes je to 9 let od úmrtí prezidenta republiky Václava Havla, za jehož působení se Česká republika stala ve světě respektovaným obhájcem demokracie a lidských práv. V rámci Evropské unie a NATO to bylo považováno za významnou českou agendu. Jenže v posledních několika letech začaly české vlády toto „Havlovo dědictví“ opouštět, výrazně pak s nástupem Miloše Zemana a Andreje Babiše.

Symbolicky na Den lidských práv (10. 12. 2020) se uskutečnila v Knihovně Václava Havla diskuse o české zkušenosti s podporou demokracie, lidských práv a občanské společnosti ve světě. Touto iniciativou jsme chtěli poukázat na fakt, že unikátní systém české transformační politiky si stále zasluhuje pozornost. Jeho podstatou je právě propojení klasické lidskoprávní politiky s konkrétní podporou obránců lidských práv, nezávislých médií a skupin aktivních občanů. Navíc existuje v Česku v tomto ohledu i silný nevládní sektor, který se stal pro naši diplomacii kvalifikovaným partnerem a oponentem. 

Správnost i výhodnost podpory demokracie a lidských práv ve světě

Podpora demokracie a lidských práv je morálně správná, je však pro náš stát také výhodná. V minulosti nám naše transformační politika dokázala zajistit místo v samotném centru evropské politiky. Jednalo se například o nastavení pozice Evropské unie vůči Kubě před deseti lety. Zainteresovaní aktéři, ale i evropský a světový tisk, sledovali tehdy diskusi dvou názorových proudů a kolem nich seskupených táborů. Jeden byl veden Českou republikou, která trvala na respektu k lidským právům a demokratickým aspiracím Kubánců, druhý Španělskem, jež sledovalo především pragmatické ekonomické zájmy. Stejně tak nebyla náhoda, že se první summit Východního partnerství konal právě v Praze. Tato exkluzivní pozice české diplomacie v Evropě byla možná jen díky zcela konzistentní a jasně zdůvodněné politice České republiky v dané oblasti, mimo jiné založené na znalosti kontextu vývoje ve zmíněných zemích. Významná byla též jednoznačná politická podpora vlády a jejích ministrů.

en.wikipedia

Nikoliv náhodou byl počátek české transformační politiky spojen s příchodem lidí z Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla na Ministerstvo zahraničních věcí. Dělo se tak s plnou a zásadní podporou tehdejšího ministra zahraničí za KDU-ČSL Cyrila Svobody a později ministrů Alexandra Vondry (ODS) a Karla Schwarzenberga (za Stranu zelených, později TOP 09). Bez této politické podpory by systém transformační politiky nebyl tak úspěšný.

Dnes je tomu bohužel jinak. Systém sice funguje nadále díky profesionalitě a nasazení mnoha lidí ve státní správě i v nevládním sektoru, ovšem jedná se o jakýsi let na autopilota. Současné vládní představitele tato agenda zajímá nanejvýš příležitostně (například před výročím sovětské okupace Československa), a to jen v deklaratorní rovině. Věřím, že nová vláda, jejíž součástí bude KDU-ČSL, právě toto změní. Podpora demokracie a lidských práv je totiž dlouhodobou lidoveckou zahraničněpolitickou prioritou, kterou najdete ve všech programových dokumentech KDU-ČSL za poslední roky.

Základní principy lidskoprávní politiky a omyly jejích odpůrců

Setkání v Knihovně Václava Havla bylo pro mne inspirativní v tom, že jsem měl možnost diskutovat s přímými aktéry české transformační politiky z doby před 15 lety. Chovám k nim respekt a jsem rád, že z diskuse vyplynula shoda na základních postulátech. Uvedu alespoň tři z nich.

F24

Za prvé, v zemích, kde jsou porušována lidská práva, chybí většinou respekt k právu a pravidlům obecně. Těžko se mohou naši producenti divit tomu, že se jim jejich výrobky vyvážené do Číny vracejí zpět na náš trh okopírované a se značkou „Made in China“. Proč by země, která pohrdá lidskými právy svých obyvatel, měla respektovat nějaká obchodní pravidla a intelektuální či průmyslové vlastnictví?

Za druhé, shodli jsme se v tom, že neplatí teze, že by politika podpory lidských práv a demokracie poškozovala naše vývozce a investory. Bývalí diplomaté uváděli konkrétní příklady z doby, kdy jsme měli takto konzistentní politiku, a našemu byznysu to neškodilo. I tehdy naši představitelé brali s sebou do zahraničí podnikatelské delegace, i tehdy naše firmy podepisovaly v nikoliv právě demokratických zemích obchodní a investiční kontrakty. Ostatně sám prezident Václav Havel, přes svou kritickou pozici vůči Číně, dostával do této země kontinuálně pozvání. Číňané jej respektovali.

Příští vláda, která již nebude uctivě vítat draze nakoupené roušky často pochybné kvality od původce pandemie covidu-19 a v jejímž čele nebude stát příslušník komunistické ekonomické elity osmdesátých let, proto musí razantně odmítnout tezi o údajném rozporu mezi tzv. „ekonomickou diplomacií“ a hodnotovou politikou.

Za třetí, zahraniční politika malého či středně velkého státu, který má omezené administrativní kapacity, jakož i limitované finanční či vojenské zdroje a nesousedí s žádným strategicky významným regionem, si musí aktivně hledat své specifické téma. Jinak je odsouzena k neviditelnosti či marginalizaci. Za takové téma se přirozeně nabízí podpora demokracie a lidských práv čili „transformační politika“. Máme v této oblasti velmi dobré praktické know-how, stejně jako politické renomé. A můžeme je využít i ve vztahu k našim spojencům. Země jako USA, Velká Británie nebo Švédsko totiž naši hodnotovou politiku vždy oceňovaly. Otvírají se nám tak možnosti spolupráce v celé řadě míst světa.

Pavel Hofman

Závěr: shoda konzervativců s liberály

Pro mě jako křesťanskodemokratického politika má význam i fakt, že podpora demokracie a lidských práv je politickým konceptem, na kterém se mohou dobře shodnout konzervativci s liberály. Koncept nezadatelných lidských práv a naší sdílené odpovědnosti za jejich ochranu totiž vychází z rovnosti před Bohem a z Ježíšova učení o lásce k bližnímu, stejně jako z pozdějších přirozenoprávních teorií evropského osvícenství. Ať již vyznáváme, že nás lidskými právy obdařil Bůh, či přirozenoprávní systém, společně sdílíme důležitost jejich obhajoby.

Pro českou podporu lidských práv, demokracie a občanské společnosti se ve světě běžně používá výraz Havel’s Heritage čili Havlovo dědictví. Přínos muže, jehož odchod 18. prosince 2011, tj. právě před devíti lety, představoval pro nás všechny velkou ztrátu, byl v oblasti demokracie a lidských práv nesporný. Vzpomenu proto závěrem alespoň jeden jeho výrok: „Lidská práva jsou univerzální a nedělitelná. Nedělitelná je i lidská svoboda: je-li upírána komukoli na světě, je tím upírána člověku jako takovému, a tudíž nepřímo všem lidem. Proto nelze mlčet k žádnému zlu či násilí; mlčení k nim je jejich podporou.“

Hluboce s tímto výrokem souhlasím. Nesmíme mlčet, když jsou lidská práva pošlapávána v Číně, Bělorusku, na Kubě, v Rusku, v Sýrii či kdekoliv jinde.

Ondřej Benešík je místopředseda KDU-ČSL, poslanec a předseda Výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, pod jehož záštitou se v Knihovně Václava Havla konala diskuse ke Dni lidských práv.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner