Matěj Stropnický FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ač jde o osobnosti nesrovnatelné, Magdalena Dobromila Rettigová a pejsek s kočičkou našli důstojné nástupce, pokud jde o recepty. V jejich čele je Matěj Stropnický, který dal dohromady speciální mírový dort.
Paní Dobromila proslula nesmrtelnými obraty jako „vraž do toho kopu vajec“. Stropnický a signatáři nové kapitulantské a proruské, pardon, mírové petice do toho vrazili všechno, stejně jako kdysi pejsek s kočičkou. Zvířátka to myslela dobře, a dopadlo to jako vždycky. Tady si nejsme jistí, že to autoři myslí dobře, nebo že vůbec myslí, ale též to dopadne jako vždycky.
Je to prosté, vezměte teze kremelské propagandy a zahraniční politiky, přidejte obavy o existenci lidstva, přidejte špetku žvástů o jakýchsi oprávněných obavách Ruské federace, nezapomeňte na to, že sankce jsou neúčinné a škodí především nám, a nahoru dejte polevu, jak na všem vydělává zbrojní průmysl.
Rozebírat všechny body petice nemá smysl, hloupé jsou všechny. Tak aspoň na ukázku.
„Ačkoli o příčinách války lze vést nekonečné spory, je jasné, že podle mezinárodního práva je za její bezprostřední rozpoutání odpovědné Rusko. Poté, co byly jeho domnělé i skutečné bezpečnostní obavy ignorovány, přešlo Rusko z konfliktního, neúspěšného dialogu diplomatů k fyzickým bojům na území napadeného státu,“ popisují naši myslitelé situaci.
Nekonečné spory vést lze, ty lze vést i o tom, jestli je Země skutečně kulatá. Přiznání viny Rusku, které je jaksi povinné, aby aspoň někdo četl dál, se hned oslabí zmínkou o „skutečných bezpečnostních obavách“. Kdyby měl někdo uvést, jaké jsou ty „skutečné bezpečnostní obavy“, asi by ze sebe nedostal víc než nesmyslná tvrzení o „obklíčení“, přibližování NATO k hranicím Ruska, počítáním, jak dlouho by z Ukrajiny letěla střela na Moskvu. Zatím to bylo jen Rusko, kdo ukusuje území sousedních zemí a pokouší se je rozložit zevnitř. V případě Ukrajiny tuto zemi zničit. V době balistických raket a jaderných ponorek s hlavicemi nemá vůbec význam mluvit o tom, jak daleko je nějaká raketová základna od Moskvy.
Pak tam najdeme další tvrzení, která nemají s realitou nic společného.
„Sankce, které Západ a zejména evropské země na Rusko uvalily, nesplňují očekávání, s nimiž byly přijaty. Ruský postup nezastavily, nezmírnily, a dokonce nijak závratně ani nepoškodily ruskou ekonomiku. Ubližují naopak evropským domácnostem a firmám, včetně českých. Evropu a zvlášť Česko drtí inflace, na níž má válka významný podíl. Život nás všech se zdražil, a ačkoliv to není příjemné nikomu, těch u moci, kteří nejvíc volají po válce, se zdražování života dotýká nejméně,“ píší mírotvorci.
Sankce Rusko postihly dost bolestně. Ruská ekonomika se propadla, zbrojní průmysl už nemůže ládovat západní čipy do svých raket a tanků, ztráty příjmů z prodeje plynu a ropy jsou ohromné. Západ díky šokové terapii zjistil, že ruské zdroje nepotřebuje a že Rusko je krajně nespolehlivý partner. To je ještě blahodárnější účinek sankcí než strádání ruské státní pokladny. Cena plynu klesla nejníže od listopadu 2021. To znamená pro vyděračskou politiku Kremlu naprostý debakl.
Pokud někdo tvrdí, že Rusko není na kolenou, měl by vzít v úvahu, že ohledně životní úrovně je na kolenou už dávno, a teď se navíc propadá do bahna. Kromě velkých měst jsou tam na to lidé dost zvyklí, tak není reakce populace taková, jaká by byla v kterékoli západní zemi. Proto se hned na začátku přijímání sankcí upozorňovalo na to, že jde o dlouhodobou záležitost. Také díky sankcím (krom vnitřní ruské korupce a neschopnosti) nemá Putin všechny ty zázračné zbraně, jejichž obrázky tak rád ukazuje prosťáčkům. Problém se sankcemi je především v tom, že měly být mnohem tvrdší už v roce 2014. Pak bychom se možná téhle tragické válce mohli vyhnout.
Poté je tam několik dojemných vět, které někdo nejspíš opsal ze starých výtisků Rudého práva.
„Probíhají cvičení, roztáčejí se kola zbrojení, a jakmile se roztočí, bude stokrát těžší válku zastavit. Šetříme, abychom mohli válčit. Odkládáme investice, abychom mohli válčit. Zadlužujeme se, abychom mohli válčit. Válka si postupně podmaňuje všechna rozhodnutí západních vlád i té naší,“ sdělují lítostivě Stropnický a spol.
Jak někde čteme, že se „roztáčejí kola zbrojení“, máme podezření, že autorsky přispěl Jaroslav Kojzar, tento Kostěj Nesmrtelný komunistického psavectví.
Bod číslo jedna: Kola zbrojení se moc neroztáčejí, bohužel. Bod číslo dva: Zadlužování u nás provedl Andrej Babiš s ČSSD ve vládě podporované komunisty a šlo o stovky miliard. Proti tomu je podpora Ukrajině na úrovni drobných. Za zvýšené ceny energií nese odpovědnost Putin a jeho režim, který pomohl zvyšovat ceny ještě předtím, než válka vypukla. On udělal z plynu a ropy zbraň, tady to nikdo nechtěl. Mírové holubice chtěly vždycky „obchod jako obvykle“, a některé holubičky dokonce ještě po invazi. Zdá se, že naši petičníci by ho chtěli i nadále.
Když se podíváme na tvůrce tohoto hloupého pamfletu, najdeme tam v petičním výboru: Václav Hořejší, Jan Kavan, Matěj Stropnický. Podepsali Petr Drulák, Jan Keller, Zdeněk Zbořil, Jan Schneider a další. Všechno populární postavy z dezinformačních webů.
K věci samé jen stručně. Nabízet mírová jednání má smysl jen tehdy, pokud o to mají obě strany zájem. Ukrajina nechce přistoupit na nezlomná ruská východiska, že si Moskva ponechá území, která ukradla. Krom území jde také o lidi, kteří tam v podmínkách pekla ruské okupace žijí. Přestaňme mluvit o „územích“. Není jediný důvod si myslet, že by Rusko nějakou dohodu dodrželo. Na vánoční svátky bombardovalo ukrajinská města, a když najednou byly pravoslavné Vánoce, přišla výzva k zastavení palby. Jenže co je nám do Vánoc patriarchy Kirilla. Rusům teče do bot a potřebují si oddechnout, aby docvičili mobilizované a dopravili zbraně z Íránu. Když si na jaře mysleli, že by se válka mohla vyvíjet v jejich prospěch, jednání sami přerušili.
Obsah tohoto pamfletu je velice hloupý. Na některé dezorientované osoby to ale nejspíš zapůsobí a to je zřejmě smyslem celé akce. Autoři sami jsou buď taky dezorientovaní, nebo zorientovaní až příliš. Jedním světovým směrem.
