Devětadvacátého listopadu zemřel Henry Kissinger – někdejší americký ministr zahraničí, který se stal jednou z nejvýraznějších postav studenoválečné diplomacie. Politika, který ještě v květnu oslavil sté narozeniny, zahrnula většina domácích i světových politiků chválou. Zvláště ze strany historiků nebo amerických (a potažmo latinskoamerických) liberálních médií se však zároveň objevila ostrá kritika, která se týkala jak Kissingerova působení na ministerstvu zahraničí, tak i jeho vystupování v pozdějších dekádách.

Například časopis Rolling Stone nebo server Huffington Post označily Kissingera bez okolků za „válečného zločince“ a stejné přízvisko zvolila i řada deníků v Latinské Americe. Historik Greg Grandin z Yale University pak v magazínu The Nation připomněl, že Kissingerova rozhodnutí v úřadu „přinesla milionům lidí smrt, destrukci a utrpení“.

Jaké dědictví tedy za sebou zanechává muž, který ve Spojených státech i mimo ně ovlivnil celé generace diplomatů a který se až do poslední chvíle pokoušel ovlivňovat americkou zahraniční politiku?

Hvězdná kariéra

Kissinger se narodil v roce 1923 v Bavorsku do židovské rodiny, která na konci třicátých let uprchla před nacistickým režimem do Spojených států – a díky tomu si zachránila život. Do Německa se však Kissinger už o několik let později vrátil jako příslušník americké armády a zúčastnil se mimo jiné osvobození koncentračního tábora Hannover-Ahlem.

Po válce získal doktorát na Harvardově univerzitě a několik let se úspěšně věnoval akademické karié­ře, zároveň se ale stále více zapojoval do aktivní politiky – nejprve jako poradce republikánského guvernéra New Yorku a prezidentského kandidáta Nelsona Rockefellera, v roce 1968 se pak ocitl přímo v týmu prezidenta Richarda Nixona.

Kissinger postupně vystřídal roli asistenta pro otázky národní bezpečnosti, šéfa Národní bezpečnostní rady, a nakonec v letech 1973–1977 ministra zahraničí. V této pozici mimo jiné získal Nobelovu cenu za mír za ukončení vietnamské války, pomohl napadenému Izraeli zvítězit v jomkipurské válce a zasadil se o navázání vztahů s komunistickou Čínou nebo o podepsání několika dohod o kontrole zbraní se Sovětským svazem.

Po odchodu…