Herka a blyštivý mercedes. Nový pokus o návrat Jiřího Paroubka

Poté, co si Jiří Paroubek vyzkoušel kloktání a cvakání zubů podle čínských mudrců, rozhodl se znovu promluvit do toho, v čem už v minulosti uspěl lépe. Ostatně s pouhým obratem do nitra se někdejší premiér nikdy nespokojil. Díky svým speciálním cvikům se cítil v tak špičkové formě, že nevylučoval kandidaturu na prezidenta. Ta se nakonec nekonala, jak víme, Paroubek se ale nevzdává.

Úplně nedávno například vystoupil na lednové demonstraci, kterou organizoval insolvenční přeborník Ladislav Vrabel spolu s proruskými kamarády a kovanými komunisty. Na tribuně proti vládě promluvila s Jiřím Paroubkem i předsedkyně KSČM Kateřina Konečná nebo stalinista Josef Skála. Jiří Paroubek si nikdy nekladl malé cíle, a tentokrát je tu s úmyslem sjednotit levici.   

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Do projektu s ním vstupuje bývalý hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek a subjekt s názvem Nespokojení chce oslovit – jak jinak – i komunisty a další okrajové, ale značně rozhádané partaje. Například Suverenitu, kterou zakládala Jana Bobošíková a dnes už nikdo pořádně neví, kdo ji vede (na Wikipedii se lze dočíst, že je to bývalá poslankyně ČSSD Jana Volfová). Marťani, s nimiž u nás chtěl kdysi Paroubek schvalovat zákony, u nás dosud nepřistáli, tak si holt musí pomoci jinde, ber kde ber.

„Spolek odpovídá náladě a charakteru velké části společnosti, která je nespokojená se současným vývojem a vládou,“ vytkl svůj povědomě znějící program někdejší předseda ČSSD. Připomeňme, že v minulosti už se snažil uspět s novou partají Národní socialisté – levice 21. století a v roce 2018 neúspěšně kandidoval do senátu. Ale nebuďme jen kritičtí.

Jiří Paroubek byl svého času výrazný politik a z „ubohé herky se mu povedlo udělat blyštivý mercedes“, jak sám skromně zhodnotil své působení v čele ČSSD. Když po svržení Topolánkovy vlády během našeho předsednictví Radě EU neuspěl ve volbách do poslanecké sněmovny tak, jak očekával, odstoupil z čela ČSSD. Po tomto frajerském gestu už nic moc nepředvedl – i když… to cvakání zubů mělo něco do sebe. Není nutné se strachovat, že tentokrát to dopadne jinak.