Nesmrtelný pluk v Moskvě FOTO: Kremlin.ru, wikimedia, CC.BY 4.0
FOTO: Kremlin.ru, wikimedia, CC.BY 4.0
Ruská iniciativa „Nesmrtelný pluk“ vznikla původně jako pietní občanská akce připomínající oběti druhé světové války. V posledních letech však prošla zásadní transformací, která z ní činí nástroj státní propagandy a součást širší strategie ruského hybridního vlivu v zahraničí. Tento posun je zvláště patrný v kontextu současné války proti Ukrajině, kdy se historická paměť systematicky propojuje s legitimizací aktuální vojenské agrese. Na zneužívání „nesmrtelného pluku“ současnou kremelskou propagandou upozornil deník Evropská pravda.
Zásadním prvkem této proměny je rozšíření narativu „Nesmrtelného pluku“ z minulosti do současnosti. Organizace sama dnes otevřeně deklaruje, že její aktivity nejsou věnovány pouze veteránům druhé světové války, ale také „hrdinům nové generace“, tedy účastníkům tzv. „speciální vojenské operace“. Tím dochází k vědomému symbolickému propojení boje proti nacismu s ruskou invazí na Ukrajinu. Tento rámec vytváří silný ideologický most, který má za cíl prezentovat současnou válku jako morálně oprávněné pokračování historického boje proti „nepříteli“.
Tento narativ není šířen pouze na území Ruska, ale prostřednictvím koordinované sítě organizací i v zahraničí. Příkladem je Španělsko, kde „Nesmrtelný pluk“ patří k největším v Evropě. Zdejší aktivity však zjevně přesahují rámec spontánní občanské iniciativy. Klíčoví organizátoři mají přímé vazby na ruské státní struktury, účastní se oficiálních akcí v Moskvě a jsou oceňováni institucemi napojenými na Kreml. To ukazuje, že nejde o nezávislé paměťové hnutí, ale o součást organizované infrastruktury ruského vlivu.
Důležitou roli v tomto systému hrají krajanské organizace, kulturní iniciativy a vzdělávací projekty, které se navenek prezentují jako apolitické. Ve skutečnosti však slouží k šíření proruské propagandy a formování loajálních komunit. Zvláště problematické je zapojování dětí a mladých lidí. Ti jsou vystavováni ideologickému obsahu, který prezentuje ruskou vojenskou doktrínu jako obrannou a invazi na Ukrajinu jako vynucený krok. Praktiky jako psaní dopisů ruským vojákům nebo účast na programech v okupovaném Krymu přispívají k normalizaci války a vytváření pozitivního obrazu ruské armády.
Tento proces lze podle Evropské pravdy chápat jako formu „měkké síly“, která je však úzce propojena s tvrdými geopolitickými cíli. Kulturní a paměťové aktivity zde fungují jako nástroj legitimizace politických a vojenských kroků ruského státu. Zvláště významné je, že tyto aktivity často operují na hraně nebo za hranou mezinárodního práva – například v případě organizování cest na okupovaná území nebo účasti na nelegálních archeologických aktivitách na Krymu.
Součástí této infrastruktury jsou také právní a mediální platformy financované z Ruska, které systematicky šíří dezinformace a upravují narativy pro evropské publikum. Tyto struktury analyzují lokální mediální prostředí, identifikují témata rezonující ve společnosti a následně je využívají k posilování proruských interpretací, například prostřednictvím tvrzení o „rusofobii“ nebo „denacifikaci“ Ukrajiny.
Reakce Evropské unie, včetně zavádění sankcí proti některým z těchto organizací, naznačuje rostoucí povědomí o problému. Přesto však současná opatření pokrývají pouze část komplexní sítě, která je schopna adaptace a další expanze. Fakt, že akce „Nesmrtelného pluku“ pokračují, a dokonce plánují rozšiřování svých aktivit v Evropě, ukazuje na omezenou účinnost dosavadních kroků.
Celkově lze „Nesmrtelný pluk“ v jeho současné podobě chápat jako příklad instrumentalizace historické paměti pro politické účely. Namísto neutrálního připomínání minulosti se stává aktivním nástrojem propagandy, který propojuje minulou válku se současným konfliktem a přispívá k jeho legitimizaci – a to nejen v Rusku, ale i v mezinárodním prostoru.