Historik, plukovník Eduard Stehlík má ke konci roku odejít z Ministerstva obrany. Důvodem prý je systemizace, v jejímž rámci jeho místo zanikne a bude ho nadále vykonávat civilní zaměstnanec. Je to nelogický a nesystémový krok. Právě pozici ředitele odboru pro válečné veterány by měl zastávat profesionální voják v patřičné hodnosti vzhledem k tomu, že vede řadu mezinárodních jednání rovněž s výše postavenými vojáky. Konec Eduarda Stehlíka na ministerstvu – a to, jak nešikovně je onen konec realizován – tak vyvolává logické otázky. Odpovědi jsou však celkem jednoduché. Eduard Stehlík není žádný babišista, není komunista a kritizuje Rusko. Takového člověka současná vláda na Ministerstvu obrany nepotřebuje.

Bohužel je zpět doba, kdy jsou ze svých pozic odsouvání odborníci s jasným postojem a názory, které se nelíbí vládnoucí garnituře. Měsíčník Revue FORUM přinesl v první polovině tohoto roku rozhovor s Eduardem Stehlíkem. V textu je možné najít hned několik důvodů, proč se známého historika a autora 21 knih nyní chtějí na ministerstvu zbavit.

Na otázku, zda bylo v pořádku, že se lidé rozhodli k ozbrojenému odboji proti komunistům, odpověděl Eduard Stehlík takto: „Ano, samozřejmě. V této souvislosti je však nutné zdůraznit, že to byli právě komunisté, kdo tady rozpoutal ,třídní boj‘, který nebyl ničím jiným než občanskou válkou proti naprosté většině vlastního národa. Když se podíváme na první popravené po únoru 1948, jde o vynikající osobnosti, často účastníky protinacistického odboje v letech druhé světové války. Komunisté v nich viděli ohrožení, tak se jich zbavili.“

Jasno má také v otázce odbojové skupiny bratrů Mašínů. Jejich akce byla podle něj naprosto v pořádku. „Podívejte se, z jaké rodiny bratři pocházeli. Jejich otec byl legionář, mimořádná osobnost domácího odboje, popravený v červnu 1942 nacisty. Doma byli vychováváni k ryzímu vlastenectví. V motáku, který jejich otec napsal krátce před popravou, uvedl „padl jsem v boji proti Němcům, našim odvěkým nepřátelům, kteří se nás pokusili zotročit. Kdyby se to mělo opakovat, musíte postupovat stejně jako já“. A pak najednou nastoupí režim, který přejmenuje ulici, která nesla jméno vašeho otce, popraví hrdinu zahraničního odboje a přítele vašeho otce, generála Heliodora Píku, popraví dr. Miladu Horákovou, která byla vězněna nacisty společně s vaší matkou, za mřížemi končí další a další lidé z vašeho okolí. Co jiného si mohli myslet, než že nastupuje něco hodně podobného tomu, co zde již jednou bylo, pouze s tím rozdílem, že mučitelé nyní nemluví německy, ale česky. A oni se proti tomu po vzoru otce rozhodli bojovat. Ale byli to komunisté, kdo začal válku proti vlastnímu národu, ne Ctirad a Josef Mašínové!“ uvedl Eduard Stehlík v Revue FORUM.

A proč komunisté vraždili hrdiny? „Ten režim si velice brzy uvědomil, že stateční lidé, z nichž mnozí prošli jednou, či dokonce dvěma světovými válkami, v nichž bojovali za nezávislost a svobodu své země, půjdou pravděpodobně proti nastupující rudé totalitě stejně, jako šli proti té hnědé. Proto se také represe dotkly prakticky všech hrdinů: bojovníků ze Západu, z Východu i příslušníků domácího odboje. Potenciálně nebezpečný byl každý, kdo již jednou nasadil život pro vlast,“ konstatoval Eduard Stehlík.