Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) FOTO: ČTK / Krumphanzl Michal
FOTO: ČTK / Krumphanzl Michal
Zelená dohoda je dohoda pro budoucnost. Možná můžeme říct, že je to dohoda pro život, popisuje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Pro český průmysl je podle něj obrovskou příležitostí. Pokud by ji ale Česká republika nevyužila, může se stát, že nebude konkurenceschopná na evropském ani celosvětovém trhu. V rozhovoru pro deník FORUM 24 ministr mimo jiné popisuje, jak se musí na klimatickou změnu připravit města i krajina, ale také to, zda se podaří najít pravého viníka katastrofy na řece Bečvě.
Zhruba po půl roce čekání jste se v březnu stal ministrem životního prostředí. Prezident Petr Pavel vás jmenoval hned během prvního dne ve funkci. Když jste sledoval výsledky voleb, oddechl jste si, že se hlavou státu stal právě Petr Pavel, který dopředu avizoval, že by vás v případě svého vítězství jmenoval?
Já jsem především rád, že vyhrál prezident Pavel, protože jsem mu fandil a protože jsem ho volil. Jsem moc rád, že máme konečně dobrého prezidenta pro všechny lidi, který bude ctít ústavu a který se bude zajímat o problémy běžných lidí.
Takže jste si oddechl?
Tak to není, protože v mém kontextu to nehrálo žádnou roli. Oba kandidáti to deklarovali dlouho dopředu.
To, co mě definitivně nakoplo, abych zůstal v politice, byl rozhovor s Milošem Zemanem. Bylo to něco tak neuvěřitelného, že jsem tomu z mnoha důvodů nechtěl podlehnout.
Dva měsíce jste byl náměstkem ministra Mariana Jurečky (KDU-ČSL), který stál dočasně v čele resortu životního prostředí. Vnímáte jakou určitou výhodu, že jste měl možnost se s fungováním ministerstva seznámit ještě před svým jmenováním?
Fakticky jsem dva měsíce z pozice náměstka ministra Mariana Jurečky do značné míry řídil celou řadu záležitostí. To znamená, že jsem v této roli dokázal posouvat v úzké komunikaci s panem vicepremiérem problematiku ministerstva životního prostředí.
Když se celé vaše jmenování prodlužovalo, uvažoval jste o tom, že byste se kandidatury na funkci vzdal?
Já jsem poměrně hodně přemýšlel, jestli mám vůbec zůstat v politice, jestli to dává smysl, jestli nemám skončit a nejít zpátky do byznysu. Měl jsem i několik nabídek. Přiznávám, že to, co mě definitivně nakoplo, abych zůstal a pokračovat, byl právě rozhovor s Milošem Zemanem, protože to bylo něco tak neuvěřitelného, že jsem tomu z mnoha důvodů nechtěl podlehnout.
Jak to probíhalo? Co vám říkal?
Byl vlastně lidsky příjemný, ale naprosto mě šokovalo, že mi otevřeně řekl, ať si to neberu osobně, že jsem kompetentní a příjemný, ale že člověk v politice někdy vyhraje a někdy prohraje a že mě prostě jmenovat nemůže. Měl pro to své důvody, které byly zástupné.
Jak je na tom z vašeho pohledu životní prostředí v České republice? Na čem bychom měli nejvíc zapracovat a s čím jste naopak spokojený?
Životní prostředí se v České republice od pádu komunismu výrazně změnilo. Vidíme to třeba na ovzduší, které bylo na většině území České republiky v 90. letech velmi špatné. Můžu připomenout Krušné hory, které velmi poničily kyselé deště a emise. Dnes jsme na tom tak, že nejhorší ovzduší je přibližně na šesti procentech republiky a ne příliš dobré na dvaceti procentech.
Když se podíváme na oblast znečištění vod, na oblast kontaminace, šlo to rapidně dolů. To je ta pozitivní stránka, myslím si, že Češi, Moravané a Slezané za těch 30 let ušli v oblasti životního prostředí dlouhou a důležitou cestu. Teď jsou před námi ale další a nové výzvy, jako je sucho, jako je změna klimatu, jako je adaptace na klimatickou změnu a řešení složitějších a komplexních problémů.
Dělá Česká republika v oblasti klimatické změny a adaptaci na ni dostatek?
Děláme hodně, ale nesmíme usnout na vavřínech. Já nejsem politik, který by dělal aktivistickou nebo alarmistickou politiku. To není přístup KDU-ČSL, my chceme dělat zelenou politiku s rozumem. Zároveň je ale klimatická změna tak důležité téma a tak zásadní pro to, jakým způsobem tady budeme žít nejen my, ale i naše děti a vnuci, že se jí musíme věnovat velmi intenzivně a pečlivě bez nějakého greenwashingu a zbytečného zeleného nálepkování. Musíme dělat zodpovědnou zelenou politiku, jít krok po kroku a nepolevovat v úsilí.
Jak se tedy díváte na protestní akce, jako je blokování dopravy, které je zrovna v Praze velkým tématem?
Každý má právo demonstrovat. To k demokratické společnosti prostě patří. Jako politik mám ale zodpovědnost za reálnou možnost ty věci ovlivnit a dělat je. Takto k tomu přistupuji.
Nekazí takové akce představu společnosti o klimatických aktivistech?
Myslím si, že je důležitá ta demokratická forma. Druhá věc je to provedení. Já jsem rád, že v České republice mají ty formy charakter, který neohrožuje lidské životy, který neničí majetky a kulturně-umělecké dědictví naší země. Za to jsem rád. Jedna věc je obsah a druhá je forma, obě ty věci by měly být v nějakém souladu.
V posledních letech se s ohledem na životní prostředí mluvilo hlavně o tornádu, které udeřilo v roce 2021 na jižní Moravě. Na začátku dubna se objevilo znovu, nemělo ale takové následky jako před dvěma lety. Měli bychom se připravit na to, že se podobné jevy budou v Česku objevovat pravidelně?
Když se podívám do dat Českého hydrometeorologického ústavu, tak za posledních dvacet let bylo identifikováno přes 60 tornád. Není to něco, co by bylo v České republice úplně ojedinělé. To, co bylo nevídané a do té doby nepopsané, je rozsah tornáda na jižní Moravě.
Budeme čím dál častěji zažívat větší výkyvy a větší extrémy v projevech počasí, ať už se to týká dlouhých období sucha, vysokých teplot, nebo období srážek a intenzivního deště, který může působit povodně. Výkyvy počasí všemi směry tady budou čím dál častější. Řešením je adaptace naší krajiny a našich měst.
Jak se na to mohou města a krajina připravit?
U měst je naprosto zásadní, že tady bude už jen tepleji a tepleji. Je to o tom, aby byl ve městech dostatek zeleně – v parcích, silniční zeleně –, abychom na tom dokázali intenzivně pracovat a vrátit stromy a stromořadí tam, kde dnes třeba nemohou být kvůli technickým sítím. Musíme pracovat na tom, abychom dokázali všechnu vodu, která spadne na území města, vsáknout do podlaží. Další věc je samozřejmě oblast zastínění a přistínění jak domů, sídel, kanceláří, tak pobytových ploch, jako jsou dětská hřiště.
Pak je to o volné krajině. Teď jsme připravili novelu zákona o zemědělském půdním fondu. Dáváme tam řadu novinek, mimo jiné i takzvané krajinotvorné prvky, jako jsou remízky, solitérní stromy a malé vodní nádrže. Tento rok je naštěstí vláha v krajině příznivá a sucho se nevyskytuje, a to zejména z důvodu nadprůměrných srážek, které byly od začátku roku téměř na celém území Česka. Na mnoha místech v krajině se ukázalo, kde jsou zdroje vody. Jsou to místa, kde by bylo vhodné udělat nějakou tůň, malé jezírko, malý rybník.
Budeme čím dál častěji zažívat větší výkyvy a větší extrémy v projevech počasí, ať už se to týká dlouhých období sucha, vysokých teplot, nebo období srážek a intenzivního deště.
Další věc je to, jak krajina vypadá. Tady je silná vazba na ministerstvo zemědělství a na novou společnou zemědělskou politiku, kde je důraz na pokryv. Zjednodušeně řečeno, aby co možná nejdéle, nejlépe pořád, rostlo na polích něco zeleného. Je to o technologických postupech, které je potřeba zapracovat.
Ministerstvo zemědělství představilo Společnou zemědělskou politiku, která na to reaguje. Aspekty jsou tam dva. Jednak oteplování krajiny a druhým aspektem je větrná eroze. Ve chvíli, kdy na té půdě něco roste, jde o biologický materiál, který jde zpátky do půdy, a nedochází k větrné erozi. Ač jde o meziplodinu.
V souvislosti s vysokými cenami potravin se teď hodně mluví o agrobaronech. Nebude problém je donutit k tomu, aby s půdou pracovali tak, jak jste teď popsal?
Společná zemědělská politika dává právní rámec, to znamená, že spousta věcí je dnes ukotvena jako pravidla, podle kterých musí hospodařit.
Mluvíte i o adaptaci měst na změny klimatu. Mají ale na takové úpravy města, potažmo stát, pokud by je měl městům nějakým způsobem proplácet, peníze?
Už dnes je celá řada dotačních titulů, které se dají využít. Adaptace měst a obcí na klimatickou změnu je pro mě jednou z největších priorit. Určitě budeme dál měnit finanční prostředky jak na dotace, tak na případné spolufinancování těchto opatření. Připravit města na tuto změnu je naprosto zásadní, aby se v nich vůbec dalo žít. Obyvatelé to velmi dobře vnímají a uvědomují si hodnotu stínu a vláhy v městských prostředích.
Vsetínský soud aktuálně projednává případ otravy řeky Bečvy. Je z vašeho pohledu reálné, že se najde skutečný viník této katastrofy?
Já bych si to strašně přál. Musíme nechat ale dojet soud jako takový. Moc bych si přál, aby se to vyřešilo, ale je zásadní se dívat do budoucna, aby se taková havárie už nestala.
Máme připravenou novelu vodního zákona, která na to reaguje. Zavádíme registr všech vyústí. Dnes nemáme zmonitorovány všechny trubky, které vedou do potoků a řek, což si myslím, že je velký handicap. Tohle jsme ještě z komunistické doby nevyřešili. Zavádíme kontinuální monitoring největších znečišťovatelů. Ti, kteří nakládají s nebezpečnými látkami, a ti, kteří vypouštějí do řek, budou mít povinnost online monitoringu. Pokud by ho vypnuli nebo nenahlásili nějaký problém, tak zvyšujeme možnou pokutu až na 50 milionů korun. Cílem není vybrat peníze, ale odradit potenciální znečišťovatele od nekalých úmyslů.
Jak se díváte na zelenou politiku Evropské unie? Někteří tvrdí, že je přehnaná, že mimoevropské země nejsou tak radikální a že si zničíme vlastní průmysl.
Je to dohoda pro budoucnost. Možná můžeme říct, že je to dohoda pro život. Je to dohoda, abychom tady mohli žít my, ale i naše děti a vnoučata. Nejen já, ale celá vláda to ve svém programovém prohlášení vnímá jako příležitost. Do roku 2030 budeme mít velké finanční prostředky a ty musíme dobře investovat na změnu energetiky, teplárenství, čistou mobilitu, na modernizaci českého průmyslu, který byl dřív velmi energeticky náročný, a v neposlední řadě také na pomoc lidem. Vznikne Sociální klimatický fond (financovaný z povolenek, pozn. red.), který bude moct část prostředků posílat nízkopříjmovým skupinám rovnou do kapsy, abychom zajistili, že zelená modernizace bude sociálně citlivá a spravedlivá.
Pokud bychom toto okno příležitosti promeškali, tak se může stát, že Česká republika nebude konkurenceschopná nejen na evropském, ale ani světovém trhu. Někdy se možná mylně říká, že se Evropa bičuje a že zbytek světa nic nedělá. Každý, kdo někdy vyjel za hranice, tak ví, že Amerika, Čína, Indie postupují v oblasti dekarbonizace mílovými kroky. Změnu klimatu si uvědomuje celý svět a řeší ji paradoxně možná intenzivněji než my. Je to záležitost, kterou řeší celý svět, nejen Evropa.
Takže se slovy, že zelená politika Evropské unie zničí český průmysl, nesouhlasíte?
Pro modernizaci českého průmyslu je to obrovská příležitost. Obrovská příležitost pro nové technologie a rozvoj nového byznysu. Evropská unie v rámci balíčku, který jsme vyjednali jako Česká republika během předsednictví, zavádí celou řadu věcí a mimo jiné také uhlíkové clo na vnější hranici Unie právě proto, abychom ochránili náš průmysl, byznysový sektor, výrobu a schopnost být soběstační vůči zemím třetího světa, ať už se to týká Číny, nebo Indie. Celá Evropská unie dělá vše pro to, abychom byli konkurenceschopní a na špici technologického vývoje.
Chci zdůraznit, že v České republice průmysl už dávno není jen o hutích a strojařském průmyslu, byť ho tady v některých částech republiky máme silný a zaplať pánbůh za to. Máme tady ale i velmi rozvinutý průmysl moderních technologií. Jestli je něco pro český průmysl největším potenciálem, tak jsou to tahle jeho moderní odvětví.
Jsme v průběhu změny celých sektorů. V kontextu celého balíčku je to vlastně druhá průmyslová revoluce, jen s jinými technologiemi.
Zákaz aut se spalovacími motory je další částí zelené politiky Evropské unie, která je kritizována zleva i zprava. Například předseda hnutí ANO tvrdí, že tím zlikvidujeme český automobilový průmysl. Nemá částečně pravdu?
Co je podstatné říct na začátek a stále to opakovat, starších aut se toto opatření nedotkne, lidé je budou smět dále využívat. Evropská komise navíc v roce 2026 přezkoumá, zda jsou stanovené cíle k roku 2035 realistické a jestli berou v potaz technologický vývoj a sociální dopady.
Jsme v průběhu změny celých sektorů. V kontextu celého balíčku je to vlastně druhá průmyslová revoluce, jen s jinými technologiemi a realizovaná takovým způsobem, aby lidé neprodělali, aby nezchudli, aby vyhráli všichni. Auta jsou jen jednou z věcí. To, co je zásadní, je, že automobilový sektor deklaroval, že je to správné rozhodnutí, že na to jsou připraveni, že to je budoucnost.
Neznamená to zákaz spalovacích motorů, ale znamená to technologickou neutralitu. České předsednictví kladlo důraz na to, aby technologická neutralita byla. Je to o elektroautech, o plynu, o syntetických palivech a teoreticky i o hybridu. Není to tak, že by dál nemohly fungovat spalovací motory. Je to o tom, co v té chvíli bude ekonomicky, prakticky a klimaticky přijatelné. Technologie jdou rapidně nahoru. Když se podíváme na svoje telefony a na to, jak vypadaly před 13 lety, taky bychom asi neodhadli, kde budeme dnes.
V roce 2021 premiér Petr Fiala (ODS) prohlásil, že je zákon o zákazu prodeje aut se spalovacími motory nepřijatelný a ohrozil by mnoho lidí. V roce 2022 ale pod jeho vedením české předsednictví v Radě Evropské unie dojednalo jeho přijetí. Jak chcete někoho přesvědčit o užitečnosti nějakého opatření, když si takto protiřečí i předseda vlády?
Pro KDU-ČSL je klimatická změna reálným faktem a řešíme to komplexně. Víme, co děláme, provádíme Českou republiku změnou, na jejímž konci bude posílena naše ekonomika, bezpečnost i životní prostředí a budeme adaptovaní na to, aby se tady dalo žít. To je naše odpovědnost.
Neděláme politiku jednoho volebního období, připravujeme naši zemi pro budoucí generace. Ne vždy je to jednoduché, na druhou stranu jsme si prošli velmi složitým obdobím, ať už se to týká pandemie covidu, nebo války na Ukrajině, a já musím velmi ocenit, jak k tomu Češi umějí přistoupit. Každý, kdo dnes nainstaluje fotovoltaiku na svůj dům, zateplí ho, tak přispívá k dekarbonizaci, přispívá k Zelené dohodě, dohodě pro budoucnost.
Blíží se volby do Evropského parlamentu. Měli by do nich jít z vašeho pohledu lidovci sami, nebo v koalici SPOLU?
Debatujeme o tom. Má to svoje plusy a minusy. Teď budeme dělat primární volby a podle našich stanov seřadíme kandidáty. Buď následně dojdeme k dohodě o koalici, nebo ne. Jsme připraveni kandidovat i samostatně a minimálně obhájit výsledek z minulých voleb.
Na druhou stranu je ale při pohledu na preference v průzkumech vůbec nějaká šance, že výsledek obhájíte, pokud byste šli do voleb sami?
Nejlepší průzkum jsou volby. Vůbec si nepřipouštím, že bychom neměli mít lepší výsledek než v minulých volbách.
V KDU-ČSL se debatuje i o modernizaci a změně názvu strany. Už máte nějaké varianty, ze kterých vybíráte?
Vy to příliš zužujete, název je jen třešnička na dortu. To, čemu se věnujeme, je strategie, které říkáme Lidovci 2030+. Je to vize budoucnosti České republiky, pokud budeme u vlády. Nejsme populistická strana nebo strana jednoho muže jako SPD nebo ANO. My jsme hodnotová a dlouhodobá strana, která má vizi pro Českou republiku a neorientuje se jen podle toho, jak Babiš nebo kdysi Paroubek nasliní prst a dívá se, kudy proudí veřejné mínění. Nic takového neděláme. Proto hledáme strategický rámec. Zároveň je u toho i druhá debata o vnitřním fungování strany a o tom, jestli nemáme některé procesy ve stanovách zjednodušit. To je relevantní diskuze a součástí toho může být i rebranding. Jsou to ale dvě věci.
