Překvapení se nekonalo a volby prozatím nebudou. Británie se však v důsledku snahy nějakým způsobem naplnit přání britských voličů vyjádřené v referendu z roku 2016 propadá do čím dál většího chaosu. Sněmovna v obavě z odchodu bez dohody omezuje exekutivní pravomoci kabinet. Vláda odmítá zveřejnit analýzy dopadů takového odchodu, které si sama nechala udělat. Sněmovna vládě nevěří natolik, že dnes ji dnes, aby se premiér řídil již schváleným zákonem z minulého týdne a skutečně požádal o odklad v případě, že sněmovna neschválí buď dohodu, nebo odchod bez dohody. Premiér pak následně v debatě před hlasováním o předčasných volbách výslovně řekl, že se zákonem řídit nebude. 

Bez ohledu na to, kdy volby budou, dnešní debata byla prvním výstřelem kampaně. Jeremy Corbyn a Boris Johnson na sebe vzájemně hystericky křičeli a vzájemně se obviňovali z toho, kdo víc pohrdá demokracií. Potíž je totiž v tom, že se zde střetává demokracie přímá a parlamentní a to v systému, ve kterém je referendum naprosto neorganickým prvkem a ohledně věci, kterou těžko lze vyřešit prostým ano, či ne. Hezky to vyjádřil Sir Alan Duncan. Volání všech po tom, že je potřeba, aby rozhodli lidé, je sice hezké, ale všeobecné volby nejsou úplně vhodný nástroj.

Jak správně podotkl, jsou totiž všeobecné. Lidé nehlasují jen o jedné věci, ale o celém programu a o osobnostech. To konec konců dobře ví i Boris Johnson, který se snaží z voleb udělat hlasování o sobě a předsedovi labouristů Jeremy Corbynovi. Útočí tak na jeho schopnosti vést vládu. Celkem vtipně poznamenal, že část labouristů se bojí voleb nikoliv proto, že by si mysleli, že nemůžou vyhrát, ale že se naopak děsí toho, že by pod Corbynovým vedením vyhráli. Z kabinetu odešli dva důležití členové, premiérův bratr Jo Johnsona a ministryně práce a důchodů Amber Ruddová, která kabinet otevřeně obvinila z toho, že o žádnou novou dohodu s EU nestojí a snaží se dosáhnout odchodu bez dohody. Další ministři a ministryně prý rezignaci zvažují.

Bez ohledu na to, zda má Ruddová pravdu v tom, že Johsnon nikdy o dohodu nestál, je už nad slunce jasnější, že pokud opravdu bude chtít Unii opustit k poslednímu říjnu, bude to bez dohody. To mu konec konců připomněl i další konzervativní poslanec Jeremy Lefroy. Jenže ani Labour party pod Corbynovým vedením není ve stoprocentní formě. Bývalý labouristický poslanec Ian Lewis, který v prosinci 2018 rezignoval kvůli antisemitismu ve straně a Corbynově vedení a od té doby je nezařazený, hlasoval pro předčasné volby.

Mezi labouristy konec konců po posledních průzkumech, ve kterých je strana až čtvrtá za konzervativci, Brexit Party a Liberálními demokraty, sílí hlasy volající po jeho odstranění. Nejčastěji skloňovaným jménem nástupce je pak Sir Keir Starmer, který sice patří mezi okruh Corbynových lidí, ale na rozdíl od mnoha ostatních nikdy neinklinoval k radikální levici. Mnozí věří, že by stranu mohl vrátit do středu a tím porazit Johnsona, který naopak po čistce ve straně táhne torye k většímu nacionalismu.

Průzkumy jsou ale vzhledem ke statistické chybě poměrně dost těsné a i vzhledem k volebnímu systému dnes předpovědět výsledek voleb prakticky nejde, i když bychom pominuli možnost  změny ve vedení labouristů. Britská politika je v rozkladu a volby na tom nemusí nic moc změnit. Gordický uzel, který zamotalo nerozvážné křížení referenda a parlamentní demokracie, bude velice těžké rozetnout jen s pomocí jedné formy demokracie.

Nelze ovšem zapomínat na to, že prodloužení lhůty pro odchod není samozřejmé, i pokud o něj Johsnon požádá, což včera dvakrát odmítl. Členské země EU jej musí odsouhlasit. Francie už dává najevo, že bez alespoň náznaku toho, že se situace v britské politice někam posunula, by tak učinit nemusela. Paradoxní tak je, že možná nakonec dá Johnsonovi to, co chce, zrovna Emanuel Macron.

 

Revue Forum Banner
Jiří Pondělíček
Další články autora