Z médií se na nás valí jedna pohroma za druhou, zatímco nás naše „(j)elita“ úpěnlivě nabádá, abychom byli doma, chovali se zodpovědně a dodržovali pravidla, která pro ně neplatí.
Pro Boha! Kde asi tak poslední rok my, „obyčejní lidé“, jsme? Doma, v práci, doma, v práci, doma, v práci, zatímco naše děti trpí u on-line výuky. Ještě chvíli a budeme si žít jako v Číně…
Nejsme papaláši, kteří si mohou lítat po celém světě, chodit na fotbálek a do otevřených podniků svých kamarádíčků. Ne, my musíme sedět doma na zadku. A když už se nějaký ten papálešek utrhne ze řetězu a hrozilo by, že by plebs mohl začít vystrkovat růžky zpoza zašpérovaného světa, tak mu dáme rychle přes prsty.
Padesát procent z nás (jak to vědí? mají snad v každé ulici svého informátora?) se prý chová nezodpovědně, což je nezodpovědné vůči těm zodpovědným, kteří tak rádi létají do Španělska, Dubaje nebo si jenom tak zaskočí na pivko na Vyšehrad…
Za minulého režimu se říkal takový vtip: aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Naše vláda den co den dokazuje, že umí stát řídit jako socialistický podnik na konci osmdesátých let: ten nedodá to a ten zas tohle. Výsledek? Naše děti jsou už rok doma. Dokonce i v rozvojových zemích se chodí častěji do školy.
Co v reálu předvádí duo „manažér“ Babiš a „červený svetr“ Hamáček, je stěží uvěřitelné. A každý nový den jen dokazuje, že hůř ještě bude. Vakcíny se válí bez využití ve skladech, zatímco tak elementární operace, jako je nákup antigenních testů, se ukázal nad síly našich šíbrů. Prosím pěkně, nechte to na ředitelích škol, kteří se nemusí zabývat porcováním „testovacího“ medvěda ani si předcházet čínské soudruhy. Tady už končí veškerá legrace.
Jistě, epidemiologická situace není příznivá. Ale to ještě dlouho být nemusí. Znamená to snad, že naše děti půjdou od počítače rovnou do důchodu?
Třebaže už nežijeme v parlamentní demokracii, ale hejtmanokracii, nesmíme my, občané, držet hubu a krok. Stát, který obětuje mladou generaci, nemá budoucnost.
