Jiří Ovčáček přispěl do sbírky intelektuálních výroků z Hradu zásadním sdělením. Na svém Twitteru napsal:

„PR do politiky nepatří, przní ji. Proto odmítám PR dělat. A jsem na to hrdý. PR patří do korporátu. Politik je člověk, ne jogurt!“

Twitter

To je dobře, že to víme a sděluje nám to člověk, který by o tom mohl něco vědět. Osobnost, která si jistě každý den při pohledu na hlavu státu (pokud ji tedy každý den vidí, což netušíme) opakuje: „Je to člověk! Je a je a je! Není to jogurt!“

Žijeme v postmoderní době a mnoho lidí vidí i věci, které nevidí ti ostatní. Epocha radikální plurality. Třeba mají vidění, jak z autobusu prchají do českých lesů uprchlíci. Nebo zase vidoucí nevidí to, co vidí někdo jiný. Například ruské vojáky na východní Ukrajině. Nebo nějaký Peroutkův článek, stabilní společnost v Číně a vysoké umělecké kvality Michala Davida.

Splést si politika s jogurtem je ale už dost krajní případ. Vyloučit to ale nemůžeme, když víme, že si mnoho lidí třeba myslí, že Lenin měl rád lidi, nebo že Miloš Zeman má sociální cítění.

V jednom má ale pan Ovčáček pravdu, PR moc nedělá. Součástí public relations je utváření vztahů k veřejnosti, komunikace a budování pozitivního obrazu produktu nebo osoby. Ovčáček dává polovině veřejnosti najevo, že jsou to omezení zaprodanci temných sil. Budování pozitivního obrazu pana Zemana se nedaří a zdařit ani nemůže, protože by to objekt takové péče spolehlivě do druhého dne zmařil.

S vidinou, že tento dvůr nebude jeho klaunské výstupy potřebovat pořád, odebírá se tedy Ovčáček na dráhu televizního baviče. Na tu má nesporný talent a když se mu povede udusit v sobě poslední zbytky lidské důstojnosti, bude se mu i dařit. Naváže na starou tradici socialistických estrád a možná bude jako veterán bavičského Nesmrtelného pluku strašit na scéně ještě za padesát let.

A pokud mu bude paměť sloužit, bude vzpomínat na ty krásné staré časy, kdy se na Hradě naučil všechno, co v životě potřeboval.

Revue Forum Banner
Tomáš Stejskal
Další články autora