Já nic, já odborník. Proč lidé tak snaživě kolaborují s divnými vůdci?

Ateo.cz

Když čteme paměti Hitlerova architekta Alberta Speera, opakuje se tam jako motiv jedna myšlenka. Jak se člověk, který je v zásadě apolitický, mohl dát do služeb takového monstra, jako byl Adolf Hitler. Ta otázka se objevuje v historii opakovaně.

Byly tady samozřejmě vhodné předpoklady. Mladý architekt v době, kdy se těžko hledala práce a všechny zakázky měli obsazené starší kolegové, prostě přijal nabídku. Hitler, který sám sebe považoval za umělce, měl pro architekty slabost. Stejně tak měl zalíbení v mladých lidech, kteří vynikali nějakou odborností. Proto se mu také později líbil raketový konstruktér Wernher von Braun. Stejně jako kdysi Speerovi mu nebylo ani třicet. Von Braun, pozdější otec amerického letu na Měsíc a konstruktér raket, co dopadaly na Londýn, sáhl po své šanci.

Když šlo o odborníky, nehrála u Vůdce politická příslušnost velkou roli. Albert Speer pak popisuje, jak stále více zapadal do světa Hitlerova blízkého kruhu a jak se spojilo to, že byl svým způsobem Hitlerem okouzlen, s tím, že dostal obrovskou životní šanci. Od architektury se ale dostal až k řízení německého válečného průmyslu a dokázal díky svým schopnostem protáhnout beznadějně prohranou válku.

Používat Hitlera pro srovnání s jakýmkoli pozdějším mocnářem není úplně namístě, protože byl velmi specifická osobnost a válečný zločinec, takže se s ním mohou srovnávat pouze osoby, jako byl Stalin, Mao Ce-tung a Pol Pot. Přesto když vidíme, kolik lidí se dává do služeb dnešních oligarchů a jiných potentátů, tak nás tam jistá podobnost toho mechanismu napadne.

Andrej Babiš nebo Petr Kellner jistě v určitých okamžicích působí mile, prakticky, vtipně a jako obyčejní chlapci, kteří se vypracovali. Imponují pracovním nasazením. Pak někdo snadno přehlédne temné stránky osoby i díla a zůstává ve službách i poté, co už musí být poměrně jasné, oč jde. Protože taková loajalita je výhodná, nastoupí racionalizace, kdy si postižený může namlouvat, že by místo něj přišel někdo ještě horší, nebo že on sám se zabývá čistě odbornou činností, jaká by byla potřeba za každé vlády a za všech okolností. Já nic, já odborník (umělec, sportovec). Pochopitelně že tady hodně pomáhá vědomí, že je to značně výhodné, že se vyplatí být loajální. Velmi vyplatí. Zlaté časy navíc možná jednou skončí a je dobré ze situace vytěžit, co se dá.

Možná by světonázorové prozření přišlo dříve, kdyby to tak výhodné nebylo. Do určitého okamžiku se dá lidem věřit poblouznění. V jistou chvíli ale musí mít normální člověk jasno. Z morálního člověka se stává člověk nemorální, z poblázněného blázen. Ale jak říkal soudruh Gustáv Husák, svůj kádrový posudek si každý píše sám. Nebyla to sice pravda, aspoň ne tak, jak to soudruh Husák myslel, ale v jistém přeneseném smyslu slova to platí. Předpokládáme ostatně, že lidé jsou svéprávní a mají svobodnou vůli a opak by bylo třeba prokázat. Že to těm lidem už není hloupé?

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner