Morální trpaslík, který nerozuměl větru a plivl

Prezident Miloš Zeman (ČTK)

Prezident Miloš Zeman | FOTO: ČTK

Ve světle povznášejícího étosu pomoci, který zažíváme v posledních dnech, jsou slova prezidenta jako odporný plivanec na tváři pomáhající řeholní sestry. Po tornádu ničivém, které zcela nečekaně a neobvykle přepadlo několik vsí na jihu Moravy, přišlo tornádo nové. Stejně nečekané, málo obvyklé, leč tvořící. Asi málokdo z nás si dovede představit hrůzu z běsnícího živlu, který vám bere ne obrazně, ale doslova střechu nad hlavou, který mrští trámem proti oknu, za nímž stojíte, který jako dětské hračky posunuje auta či kontejnery.

Je to jako setkání s peklem. Nemůžete dělat nic. Jen doufat. Pár minut, než se to přežene. Pak nastoupí zoufalství ze smrti a zranění, zoufalství ze zničených domů, které jste léta stavěli a hýčkali, ze zničených zahrad, jimž jste věnovali svůj čas, úsilí a lásku. Vítr vám vzal dům a do jisté míry a na nějakou dobu i domov. Strašné.

()

Sotva se však usadil prach, zvedla se nová smršť. Doslova tisíce lidí zaplavily sociální sítě s výzvami ku pomoci těm nešťastníkům, kteří v noci na pátek přišli prakticky o všechno. Nadace, charity, spolky, města a obce, farnosti i fabriky, všichni začali plnit společnou káď drobných mincí na pomoc. Tu třicet korun DMS, tu sto padesát milionů od rodáka z kraje.

Geografická vzdálenost dost omezuje, ale také dává jistý prostor k odstupu. Je nesmírně zajímavé sledovat, jak se různí lidé zapojují do pomoci. Někteří jedou přispět přátelům v nouzi, jiní zapojují své firmy do výroby potřebného materiálu, ale ponejvíce se snaží pomáhat finančně. Je pozoruhodné, jaká ochota mezi lidmi je. Ano, byla tu do velké míry vždycky, vzpomínáme na povodně 1997, 2002 a mnohé další katastrofy, kdy byli lidé ochotni a připraveni pomoci.

Ale tentokrát se mi zdá, jako by v tom bylo něco víc. Jako by lidé pociťovali až bytostnou potřebu pomáhat. Udělat něco dobrého, něco, co by mělo smysl. Jako by nás doba omezení, kterou přinesl covid, přivedla do našeho vlastního nitra. Vytrhla nás z pohodlného konzumního klouzání mezi přetékajícími regály, z přesyceného těkání mezi přeplněnými talíři všech světových kuchyní. Jako by nás to nedobrovolné vyhnanství z povrchního světa pozlátka a zdání vrhlo dovnitř vlastní existence. A našli jsme tam? Kdo ví…

Ale otevřený chřtán nebes, který pohltil životy a majetky obyčejných neznámých lidí desítky či stovky kilometrů daleko, vyvolal z té hloubky našich srdcí něco, o čem už jsme možná ani nevěděli. Laskavost a milosrdenství, soucit s bližními. S těmi, které neznáme, a přesto s nimi můžeme soucítit a pomoci jim. Je lhostejné, co je to za lidi. Zda bílí, či černí, zda židé, křesťané, muslimové, nebo bezvěrci, zda konzervativní velkorodiny, či liberální cokoli-sexuálové, lhostejno, zda vědci, či poklízeči krav, lékaři, či popeláři, dospělí, staří, či děti. Jsou potřební a my máme tu úžasnou moc jim pomoci. Jako bychom našli grál, pevný bod ve vesmíru, který má smysl a lze se o něj opřít, aniž bychom uklouzli po slizké povrchnosti. Úžasné.

Prezident Miloš Zeman se svým mluvčím Jiřím Ovčáčkem (ČTK)

Ale ovšem ne každý to tak má. Ne každý něco daroval či udělal. Ale právě onen luxus odstupu přináší jen celkový dojem. A ten je oslnivý.

Ne ale všude, ne u každého. Jako studená sprcha byl projev prezidenta. Sdělil s bezbřehou povýšeností národu, že někteří lidé jsou mu bytostně odporní. Takoví lidé, kteří jsou jen trošku jiní. Vybírat si nemohli, narodili se do jiného těla. Křečovitá nenávist tohoto mravního skřeta vůči lidem obecně komprimovaná na jednu skupinu.

Ve světle povznášejícího étosu pomoci, který zažíváme v posledních dnech, jsou slova prezidenta jako odporný plivanec na tváři pomáhající řeholní sestry. Můžeme tu nechutnou a dehonestující slinu setřít a jít dál. Je však nanejvýš žádoucí napříště se těm bezohledným a neuctivým ústům plným zlých a odpudivých myšlenek zdaleka vyhnout.

Díky vám všem, kdo pomáháte prostě proto, že můžete. A protože máte rádi lidi.

Autorka je členkou TOP 09.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]