Panu ministrovi s láskou aneb Milenci v českém koronakocourkově

Facebook

Adam Vojtěch | FOTO: Facebook

Na oznámení, kdy konečně už roušky nebudou povinné všude, se čekalo se značnou netrpělivostí úměrně stoupající s výší venkovních teplot. Obzvláštní naivkové se dokonce těšili, že od vlády uslyší jednoduché, logické a srozumitelné: „Uvnitř zatím ano, venku už ne.“ To se ale samozřejmě spletli. Nový předpis je opět tak nesmyslný, že kocourkovští radní blednou. Podívejme se tedy, co se může dít v praxi.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch nám toho dlouho toužebně očekávaného dne sdělil, že plošné povinnosti nošení roušek nebo jiné ochrany obličeje se zbavíme 25. května. A dodal: „Povinnost nosit roušky zůstává pro vnitřní prostory, prostředky veřejné dopravy, taxislužby a dále pro vnější prostory v případě, že se alespoň dvě osoby nacházejí ve vzdálenosti bližší než dvou metrů. Netýká se to členů domácnosti.“

Pavel Hofman

Tak. To bychom měli. Že si máme nasadit roušku v obchodě, v metru, v autobuse, na úřadě nebo u lékaře, asi každý chápe – rozumí jak důvodu tohoto opatření, tak si každý také lehce dovede představit jeho dodržování v praxi. Jak je to ale s těmi rozestupy, rouškami, nerouškami a domácnostmi?

Máme tady třeba dva mladé lidi. Dejme tomu, že on má na pražském „Jižáku“ garsonku po babičce, ona bydlí v Radotíně v domku s rodiči. Říkejme jim Jan a Marie. Chodí spolu už rok, ale i když se chtějí vzít a berou to vážně, nikam se nehrnou. Zatím spolu ani nebydlí, o tom, že si pořídí něco společného, teprve uvažují. Maruška vyběhne na autobus, vyráží za Honzou. Mezi jejich domkem a zastávkou prázdno, nikde nikdo, užívá si tedy volného dýchání bez roušky. Pak ji nasadí, nasedne a jede. Na sídlišti Jižní město vystoupí, sundá roušku, s úlevou se nadechne a až k Honzovu bytu už si ji nenasadí. To smí. Je to tak správně, protože kdesi v dálce vidí kráčet jen jednu osamělou postavičku a na trávníku dobrých deset metrů od ní kdosi venčí psa.

Zazvoní. Přítel otevře. Maruška s Honzou jsou spolu v garsonce. Objímají se, líbají… no prostě dělají všechno to, co se dá čekat, tak se teď chvilku budeme koukat jinam. Mezitím si někde stranou povíme, že oba tihle nadějní mladí občané jsou dobře vychovaní, zodpovědní a dbalí zákonů. Žádní delikventi, kteří by kašlali na předpisy. Už se oblíkli, takže můžeme zase zpátky. Náš pár se chystá na procházku.

Před domem nastává dilema. Maruška by se s Honzou ráda vedla za ruku nebo se ho dokonce držela kolem pasu, je ještě celá rozněžnělá. Jenže to by pro oba znamenalo dusit se v roušce a ono je vcelku vedro. Takže roušky do kapes a jde se. Trocha nejistoty, jestli vzdálenost mezi sebou odhadli správně, jestli to skutečně jsou ty předepsané dva metry, a ne méně. Nebo aspoň ne o moc. Kdyby to třeba porušili, dokonce – ó, hrůzo – až tak, že by se třeba v parku objali a políbili, přesně tak, jak to před dvaceti minutami činili o kousek dál v Honzově bytě, mohl by je načapat policista. A z občanek zjistit, že ti přistižení zločinci nebydlí v jedné domácnosti. To si přece zaslouží trest. Vláda to řekla jasně – roušky, nebo dva metry. A ticho tady bude. Ostatně, pan prezident už podepsal zákon umožňující uniformovaným mužům sázet na místě pokuty do deseti tisíc korun. Pořádek musí být, holoto.

Tedy, mohli by si zajít do restaurace, tam by mohli bez roušek sedět těsně vedle sebe, protože pro lidi u jednoho stolu, domácnost nedomácnost, předepsaný odstup neplatí. To jen venku. Ale nějak se jim bůhvíproč nechce.

A tak se Honza s Maruškou, poněkud schlíplí, protože ani s tím kusem prostěradla na obličeji, ani s tou dvoumetrovou distancí v parku to nějak není ono, vracejí do sídlištní garsonky. Tam si můžou pustit buď další tiskovku s podobně geniálními předpisy, nebo třeba úžasný klip pana ministra zdravotnictví z dob jeho marných pokusů stát se hvězdou pop music. Zazpívá jim něco o lásce. Nebo Marušku, kterou to nějak vzalo, svým songem aspoň utěší: Proklínám pláč/ co v tvých očích máš/ Slzy z tvých řas/ tak se aspoň snaž/ usušit je zas…

Jo, je to k pláči. Tak hlavně že už nám vládnou odborníci, a ne nemehla.

Autorka je řadovou členkou TOP 09.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner