Většina lidí zjevně pochopila, že ochota nechat se testovat a nahlašovat své kontakty úřadům jim přinese jen existenční a společenské problémy a ekonomické škody, a naproti tomu vůbec nic dobrého.
„Za hlavní problém systému testování a trasování stále považujeme … malou ochotu lidí chodit se testovat, nahlašovat rizikové kontakty a dodržovat izolaci/karanténu. Obrovská část pandemie tedy probíhá mimo systém testování a trasování,“ konstatuje ve své aktuální situační zprávě centrum pro modelovaní biologických a společenských procesů BISOP.
Ten závěr je nepochybně správný a přijde mi to logické. Vědce a statistiky zajisté trápí, že data získaná za těchto okolností mají menší vypovídací hodnotu, než by si představovali. „Obrovská část pandemie probíhá mimo systém testování a trasování“ – tedy mimo systém a dosah státních struktur a chapadel. Většina lidí už totiž zjevně pochopila (včetně mnohých milovníků současného režimu, s výjimkou těch nejvíce angažovaných, a tudíž bohatě odměněných), že ochota nechat se testovat a nahlašovat rizikové kontakty jim přinese jen existenční a společenské problémy a ekonomické škody, a naproti tomu absolutně nic dobrého.
Když už je někomu špatně, pak potřebuje být v klidu doma v posteli, a ne chodit na v tu chvíli už bezúčelné testy s následným výslechem a obtěžováním. Zvlášť když odměnou za ochotu „přispět do statistiky“ bude v nejlepším případě (u zaměstnanců) žebrácká nemocenská, všemožné úřední sekýrování a porušování práva na osobní soukromí.
Lidi si pomůžou mnohem lépe sami, anebo mezi sebou, než že by jim pomohl tento stát a jeho hygienické, protiepidemické a další instituce. Nic jiného jim
V případě běžného, nekomplikovaného průběhu nákazy čínským virem ovšem stát a náš zdravotnický systém lidem zřejmě ani nijak zvlášť pomoct nemůže. Leda snad až v budoucnu tím kýženým očkováním. Když pro ně ale za jejich daně nedokáže udělat nic jiného než nic, měl je aspoň nechat na pokoji (zatím vláda v této krizi mnohem víc problémů způsobila než vyřešila).
Pokud člověk není na smrt nemocný nebo k tomu není donucen nějakým úředním nařízením, které to vyžaduje, vyplatí se zůstat „mimo systém testování a trasování“. A vůbec mimo celý současný systém, což platí zcela obecně.
Tím nemá být řečeno, že testování a trasování nemá smysl. Jistěže patrně má, ale v prostředí civilizovaných zemí, kde pomůže řešení problému k všeobecnému prospěchu, s nímž je většina lidí v souladu. U nás jsou tyto aktivity především součástí marketingu vládnoucího oligarchy a nahodilých snah jeho ministerských a úřednických pohůnků. Když někdo odmítá veřejnou diskusi a jeho cílem je (ať už otevřeně, nebo kamuflovaně) autokracie a centralizace, nemůže se divit, že jeho kroky značná část veřejnosti odmítá. Žádná epidemie ze špatné vlády dobrou neudělá („jejich hrozny jsou jedovaté, jejich plody plné hořkosti“).
Uvedený stav je ovšem zásadní a špatnou vizitkou této vlády a tohoto establishmentu, nikoli lidí, kteří projevují „malou ochotu“! Špatná, bezohledná a cynická vláda nemůže větší ochotu očekávat. Ochota se nedá vynutit dokonce ani v diktatuře – nanejvýš servilita nebo mlčení, ale ochota nikoliv. Lidé se chovají zcela přirozeně a racionálně. Používají „selský rozum“, jak by řekl Andrej Babiš.
(Tuto poznámku věnuji jako téma k zamyšlení panu kolegovi J. X. Doležalovi.)
