Po útocích na naši zpravodajskou službu se Miloš Zeman opět vyznamenal. Jednu z našich nejvyšších státních institucí označil za ďábelskou. Nejedná se o nějakou zvláštní poruchu?

Prezident ve čtvrtek podepsal několik nových zákonů. Protože stále žije v klamném domnění, že je vtipný člověk, měl potřebu to komentovat. Sdělil při tom tedy, že chtěl původně do Lán (co by dělal prezident na Hradě, že) pozvat i ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou (ČSSD). Pak to ale neudělal, protože ministryně chtěla nejdřív podpořit štědřejší variantu rodičovského příspěvku navrženou senátory. „Zamrzelo mě, že původně podpořila senátní verzi, neboť cokoli vychází ze Senátu, jest od ďábla,“ nechal se slyšet. Velmi neotřelé.

Zeman už delší dobu budí dojem člověka, který se pokouší vykládat vtipy, kterým se směje už jen on sám. Možná se ještě občas zdvořile přidá dětským smíchem i Jiří Ovčáček, protože si myslí, že kromě spílání liberální demokracii, nadávání opozičním stranám a žehnání víkendových dní to patří k jeho úloze státního úředníka a mluvčího.

Od hlavy státu bychom čekali, že nebude zesměšňovat instituce republiky. Někoho možná může napadnout, jestli by třeba podobnými slovy Zeman označil ruskou Dumu, kde z úst poslanců padají velké nehoráznosti, které se dotýkají i nás. Ale ne, to se nejspíš nestane.

Zeman si vyřizuje účty se senátory, protože mu neschválili jurodivou Lenku Procházkovou do rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Zamítli mu také Aleše Gerlocha jako ústavního soudce. V Senátu vznikl návrh ústavní žaloby na něj samotného. Prostě jasné rejdiště ďábelských sil.

V jistém okamžiku životní dráhy se může stát, že se člověk obrací k nadpřirozenu a interpretuje si dění kolem sebe pomocí různých tajemných jevů. Nemohlo by to ale v případě prezidenta republiky vzít na sebe nějakou společensky přijatelnější formu?