Hlavní poražený slovenských voleb je holport slovensko-českých oligarchů

ČTK

Bývalý slovenský premiér Robert Fico | FOTO: ČTK

Několik málo hodin po sečtení všech hlasů ve slovenských parlamentních volbách prohlásil slovenský premiér a lídr Ficova Smeru Peter Pellegrini, že uznává vítěze voleb. Bude teď podle svých slov čekat na to, až mu předseda vítězného hnutí OLaNO Igor Matovič zavolá, a dovede si prý představit jednání o společné vládě. Matovič ho okamžitě razantně odmítl s tím, že s mafií se nevyjednává.

V neděli dopoledne přispěchal s gratulací vítězi voleb další Slovák – český předseda vlády Andrej Babiš. Pochválil Matovičovi jeho kampaň a napsal, že se těší na spolupráci. Babiš se jen snaží podle svých zvyklostí přizpůsobit nové situaci. Jenže Matovič není a nebude ani Fico a ani Pellegrini. On chce ve své zemi odstavit od vlivu klientelistické sítě, zákulisní i reálný vliv oligarchů i bývalých estébáků. A myslí to nejen upřímně, ale i vážně. Proto vyhrál volby. Mimo jiné se zcela jistě podívá na dotace a veřejné zakázky třeba Penty a třeba taky Agrofertu. Je jich na Slovensku nemalé množství. Babiš i Pellegrini narazí na tvrdého a zásadového hráče. A s nimi i další jejich spoluhráči z pevného holportu slovensko-českých oligarchů.

Igor Matovič byl ve své kritice Ficova Smeru důsledný a vytrvalý a slovenský volič to nyní ocenil. V minulých deseti letech byl Matovič vládnoucí mocí různě ostrakizován a šikanován. On to přesto nevzdal. Projevil velkou vůli a sílu. Nechtěl se voleb jen zúčastnit. Šel si pro výhru. Se silnou a autentickou emocí. Mluvil tak, aby mu lidé rozuměli, aby mu uvěřili. Nespoléhal na žádné super marketingové experty, ale na sebe sama. Neschovával se za nikoho a ani za žádné symboly. Věděl, že tyto volby jsou referendem o Ficovi a jeho éře. Stal se zosobněním té změny. Jasně, tvrdě, přesvědčivě, žádné „ano, ale“. Ne bylo u něj ne, bez výhrad a pozičního chytračení. Prezentoval se jako srozumitelný rafan, který tu změnu zvládne, neboť to pro něj není jen reklamní předvolební trik, ale skutečný výraz jeho přesvědčení. Sledoval pozorně průzkumy a včas pochopil, že musí spustit efekt sněhové koule budoucího vítěze. Přidal k tomu svému základu i hlasy nevoličů a ve finále bral vlastně všem. Jeho styl a jazyk kampaně byly adekvátní situaci, v níž se Slovensko právě nachází po Ficově způsobu uchvácení státu.

Pavel Hofman

Široce rozkročený vítěz voleb

Igor Matovič není jednoduchá osobnost. Ale upřímně – kdo jiný s touto ambicí jí je? Matovič pochází z rodinného prostředí umírněných katolíků, velmi mu záleží na rodině, která si s ním v minulých letech užila svoje. To byla jeho silná osobní motivace. Změnit zemi tak, aby rodiny nebyly pod tlakem svévole moci. Jsem zvědavý, jak dopadne proměna z úporného kritika na politika a státníka. To jsou zcela odlišné disciplíny. Dejme mu šanci. Jeho hnutí bude mít nyní přes 40 poslanců z mnoha různých skupin a různého zaměření, od konzervativních křesťanů až po vyhraněné liberály. Pozitivní vliv na něj má mimo jiné poslanec jeho hnutí ekonom Eduard Heger, ale i zkušení veteráni Milan Kňažko či Ján Budaj. Matovič už dnes není osamělým sólistou a mužem beze jména, byť jeho hnutí obvyklou politickou stranu zatím ani nepřipomíná. Říká zřetelně, že jeho mise v čele vlády bude mít dvě fáze – tou první je důkladný úklid Augiášova chléva, a teprve potom nastane budování nových základů. Je to vlastně podobná situace jako po porážce Mečiara. Kompromisy s ďáblem Matovič odmítl. Pokud by zvládl jen tu první fázi, i tak by si zasloužil uznání.

Událostí těchto voleb je také to, že se do parlamentu těsně nedostali Čaputovci (Progresivní Slovensko), kteří se nepochopitelně nebyli schopni dohodnout s partou kolem bývalého prezidenta Kisky (Za ľudí), a oslabili tak svůj společný protestní potenciál. Dokonce se ve své intelektuální pýše vymezovali vůči sobě navzájem, čímž ubrali hlasy oběma uskupením. Zbytečně ostře reagovali na Matoviče a nepomohla jim ani extra profesionální kampaň bez silné emoce. Ta chyba možná nastala už ve chvíli, kdy po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky netrval tehdejší prezident Kiska na rychlých předčasných volbách. Ten uvolněný prostor začal naplňovat činorodý Matovič, který neúnavně objížděl Slovensko sem a tam a převzal přirozenou poptávku po protestním étosu. Odměnou mu je i 480 tisíc preferenčních hlasů. To jsou ty preference od lidí, s nimiž si v kampani podal ruku. To žádné live streamy a tweety nenahradí. Poselství intelektuální opozice nemělo potřebnou údernost a přesvědčivost a ve finále působilo nesrozumitelně a poněkud elitářsky. Igor Matovič nabídl voličům i něco navíc, a sice svoje charisma. To buď je, anebo není. Při jeho absenci nepomůže ani dobře napsaný projev či pečlivě učesaná pěšinka a super grafika na sociálních sítích.

V čem u nás selhává standardní politika

Název hnutí Igora Matoviče může na někoho působit až infantilně, ale jak je vidět, volič to moc neřeší a některým z nich to asi i imponuje. Je to marketingová produkce. Nic více a nic méně. Selhání tzv. standardních a tradičních stran je fenoménem nejen na Slovensku, ale zřetelně i u nás. ČSSD je v pozici koaliční onuce a limitně se blíží prahu volitelnosti. ODS přežila svoji klinickou smrt a dnes se jakoby uspokojuje s preferencemi ani ne polovičními oproti minulým dekádám. Lidovci jsou rovněž v roli čekatele na překročení hranice 5 %. Na Slovensku nyní vypadly maďarské strany, tradiční KDH a již dříve SDKÚ. Proč tomu tak je? Je za tím více faktorů. Strany vzniklé či obnovené po roce 1989 velmi záhy ustrnuly ve svém vývoji a zrání. Často se přetvořily jen do polohy konzumentů a údržbářů moci a nechaly na sebe působit zákulisní vlivy. Na Slovensku to byla třaskavá kauza Gorila, kterou Igor Matovič velmi ostře kritizoval. Dalších příkladů by se však na obou stranách hranice našlo více než dost.

Tradiční (standardní) politické strany v zemích s dlouhou nepřerušovanou demokratickou tradicí mají mnohem početnější členské základny, pevně dané zásady, programové ukotvení, jasně daná a zažitá vnitřní pravidla v institucionální rovině. Nepřizpůsobují se jen tak módním trendům a okamžité poptávce. To však neznamená nevěnovat se moderním komunikačním možnostem. V zázemí těchto subjektů jsou funkční analytická centra, osvědčené metody profesionalizace členů a reprezentantů strany, a hlavně včasná a důkladná příprava na volební klání. Nic z toho nemusí být automatickou zárukou úspěchu, ale při pevném ukotvení a zázemí nehrozí výkyvy ve volebních výsledcích v řádech desítek procent. Nic z toho u nás neplatí. Na Slovensku i v Česku vítězila antipolitika jako objednávka společných zájmů oligarchů. Zadáním bylo uchvácení státu. Smer se tvářil jako sociální demokracie, prý hájící zájmy obyčejných lidí, ale ve skutečnosti hájil zájmy velkých korporací a zákulisních šíbrů. Náš Babiš se pasoval do polohy protikorupčního bojovníka a spasitele, který slíbí všechno všem, ale ve skutečnosti mu šlo a jde o profit jeho holdingu a spřízněných oligarchů a ze všeho nejvíce o jeho osobní beztrestnost.

Slováci prohlédli. A co Češi? Už by bylo načase. Matovič byl vyzyvatelem Fica. Kdo je vyzyvatelem Babiše u nás? Čaputová porazila kandidáta Smeru. Kdo porazí u nás v příštích prezidentských volbách společného kandidáta oligarchů, Zemana, Babiše, Okamury a komunistů? Na co ještě čekáme? Slovensko je pro nás nyní inspirací a výsledek posledních voleb je dobrou zprávou i pro nás, i když to vládnutí nebude jednoduché (bude to hodně těžká řehole), ale chvála Bohu za to. Vůle po změně byla větší než uměle vnucovaná obava ze změny. To rozhodlo. Gratuluji, pane Matoviči, a držím palce!

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner