Hlavním svátkem státu by už neměl být 28. říjen, nýbrž 17. listopad

Den výročí vzniku Československa 28. října je podle současné státní ideologie hlavním svátkem České republiky. Třebaže slavíme nikoli stát současný, nýbrž minulý. Stát, který se neukázal být životaschopný. Nevydržel ve svobodném prostředí a rozpadl se. Přitom náš současný stát je o poznání životaschopnější a ve svobodném prostředí funguje již déle, než fungovalo Československo, když si odmyslíme svěrací kazajku sovětského impéria.

Pro současnou Českou republiku byl přitom mnohem významnějším dnem 17. listopad 1989. To je přece to určující datum, od něhož se mohla začít znovu naplňovat svobodná vůle Čechů, což po třech letech vyústilo ve vznik současné republiky na dobrých základech. Jistě, můžeme nadále považovat 28. říjen za významný den. V roce 1918 se Češi výrazně emancipovali a postavili se politicky na vlastní nohy. Ale nejednalo se o osvobození od diktatury a od znásilnění, jakého jsme dosáhli v roce 1989.

Skutečnou zátěží na datu 28. října je ovšem to, co s tímto svátkem dělá Zemanův a Babišův režim. Premiér Babiš přitom nese plnou zodpovědnost za Zemanovo udělování medailí komunistickým kašparům, neboť tato ocenění spolupodepisuje.

Masaryk by se obracel v hrobě, kdyby viděl, co jeho nehodný nástupce v tento den provozuje na Pražském hradě. Kdyby viděl, jakou společnost strašidel si pozve do sídla českých králů a jaké nemístné řeči přitom vede.

Vývoj nejde dobrým směrem a zacházení s našimi státními svátky je toho dokladem. Místo toho, aby naším hlavním státním svátkem byl 17. listopad jakožto den našeho osvobození, tak tu máme nesmyslné státní rituály plné slabomyslné husitské symboliky v den, kdy si komunisté připomínali své první velké znárodňování. Právě 28. října 1945 začala komunisty kontaminovaná československá vláda krást majetek takzvané velké buržoazii. Tehdy začínala éra státem organizovaného bezpráví, jež vydržela déle než 40 let.

A aby to nebylo málo, tak se nedávno komunistům za přispění hnutí ANO podařilo prosadit, že náš klíčový svátek 17. listopadu je nyní zejména „mezinárodním dnem studentstva“. Kdyby to byl aspoň den českých studentů, kteří byli v tento den tvrdě potlačeni a mnozí pak popraveni v roce 1939 nacisty. My ale máme nyní 17. listopadu slavit jakési iluzorní mezinárodní studentstvo. Mezinárodní studentstvo, při vší úctě, pro nás neudělalo nikdy nic, protože nic takového jako reálná entita ani neexistuje.

Věřme, že jednou bude hlavním svátkem svobodné České republiky právě den skutečného osvobození, tedy 17. listopad. V tento den by měl nějaký příští slušný prezident oceňovat opravdové hrdiny naší doby.