Ruský prezident Vladimir Putin a bývalý ministr obrany Sergej Šojgu FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
NÁZOR / Kolegyně Ksenia Kirillovová se pokusila najít odpověď na tradiční ruskou otázku. Zda je možné najít lék na korupci v ruské armádě, a to nejen najít, ale najít rovnou takový, který by byl přinejmenším stejně účinný jako nemoc. To ovšem připomíná hledání kamene mudrců. Její analýzu bych proto poněkud rozšířil.
To, co potřebují, není jen kámen mudrců, ale přímo zázračný kámen, který by mohli okamžitě hodit do Kurské oblasti, a nejen do ní. Jde o to, aby to byl poslední zázrak. Protože všechny předchozí zázraky, tedy zázračný Putin, zázračný Šojgu, zázračná Armata, zázračné letadlo a další, už selhaly. Tyto zázraky byly známé, ale nyní se všechny naděje upínají k zázraku, který nikdo nezná.
Tím zázrakem má být poctivý ruský generál. A k tomuto zázraku upínají své naděje Z-patrioti, liberální vlastenci a možná i ti na Západě, kteří se ještě nevzdali naděje na budování vztahů s Moskvou v budoucnu, a proto brzdí pomoc VSU (ozbrojeným silám Ukrajiny). Tyto naděje jsou však plané. A tady jsou důvody.
Za prvé, zatýkání ve vedení ministerstva obrany nemá nic společného s bojem proti korupci. Jde o zvláštní manipulaci a zvláštní demontáž. Boj proti korupci uvnitř korupce. Rozsah obvinění je toho důkazem.
Rozpočet ministerstva obrany (MO) byl vynakládán tak, že naprostou většinu nákupů si MO pořizovalo samo. Výstroj a výzbroj se nakupovala od Sergeje Čemezova nebo od dalších nastrčených oligarchů. Pohonné hmoty a maziva od Rosněfti a něco málo od Lukoilu. Potraviny se také nakupovaly od svých. Zároveň existovaly zvláštní struktury, které kontrolovaly skutečné náklady na výrobu.
Za druhé, legrační je, že potenciál boje proti korupci v armádě byl již dávno realizován. Právě s ním začal Vladimir Putin po mnichovském projevu jmenováním Anatolije Serďukova ministrem obrany. A byl to právě Serďukov, kdo z boje proti korupci vyždímal vše, co bylo v ruských podmínkách možné. Optimalizoval strukturu ozbrojených sil, odstranil korupci na všech úrovních kromě té nejvyšší a provedl řadu skutečných protikorupčních opatření, která v maximální míře omezila její vliv. Byl to on, kdo si jako racionální a rozumný člověk uvědomil, že pro snížení korupce a optimalizaci rozpočtu MO je nutné zbavit se nepotřebného majetku, jehož využívání pohlcuje obrovské finanční prostředky. A pro stát bylo výhodné se jich vzdát i za symbolický rubl.
Je obecně známo, co následovalo. Celá hypermorální část opozice se obrátila proti němu. V této situaci expremiér Vladimir Zubkov a prezidentův zmocněnec Sergej Ivanov dokázali Vladimiru Putinovi, že boj proti korupci není ruská metoda. Sebedegradace armády úspěšně pokračovala, z čehož by měl každý normální člověk za současných okolností radost, protože není takovou hrozbou pro své okolí.
Za třetí, Anatolij Serďukov dokonale pochopil potenciál boje proti korupci a v rámci možností jej realizoval. Ale ani on, ani kremelská skupina organizovaného zločinu (OCG), ani tito lidé nepochopili to nejdůležitější – než se začnou vydávat obrovské peníze na obranu, je třeba vytvořit lidem takovou životní úroveň, kterou budou chtít bránit. Nikdo v Rusku to není schopen pochopit a uvědomit si to. Proto když čtu analýzy o tom, jak se může ruská armáda posílit nebo kvalitativně změnit bez bývalého ministra Sergeje Šojgua a jeho náměstků Dmitrije Bulgakova, Ruslana Calikova, Timura Ivanova a dalších, jen stěží skrývám úsměv.
Armáda je efektivní pouze tehdy, když je určena k ochraně lidí, nikoliv moci nebo území. A obrana lidu vyžaduje nejen zcela jinou armádu, ale také jinou vojenskou doktrínu, jiné spojence, jiné chápání jejích zájmů a schopností a vlastně i jinou zemi, která by měla vzniknout po vítězství Ukrajiny.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.
