Až z podrobnějšího čtení zveřejněných údajů se v takzvané „Hlubučkově kauze“ dočítáme, že samotný Petr Hlubuček není policií přistižen při konkrétním nekalém zacházení s penězi a o jeho trestné činnosti existují jen nepřímé důkazy. Přesto tu čteme o „Hlubučkově pražské chobotnici“ (Aktuálně). Ptáte se proč? Inu, je po tom veliká poptávka.

V českém prostředí jsme si již zvykli na grandiózní korupční kauzy. V roce 2013 byla na tiskové konferenci a v řadě médií odhalena obzvlášť děsivá korupční chobotnice. Tehdy ve vzduchu létaly i zlaté cihly, zátah se konal i na Úřadu vlády a jeho šéfku a milenku premiéra policie vozila v řetězech. Z „největšího korupčního skandálu“ nakonec zbyl po mnoha letech jenom ubohý psí pšouk. Při fanatické očistě od korupce se Čechům málem podařilo zlikvidovat demokratický režim. Za vykřičené titulky o mafii a korupci se nikdo z mediálních pracovníků veřejnosti neomluvil.

Tento varovný případ by nás měl při každém velkolepém zátahu vést ke zdrženlivosti a kritickému odstupu. Místo toho se z řady českých médií opět šíří lynčovací mánie. Mluvíme o tzv. Hlubučkově kauze, tedy o obvinění 13 osob a uvalení vazby na tři osoby, mezi nimiž je dnes již bývalý náměstek pražského primátora.

Komunální politik Petr Hlubuček z hnutí Starostové a nezávislí skutečně nemá v pražských kruzích příliš dobrou pověst a je pravděpodobné, že většině obviněných osob policie a státní zástupce trestnou činnost dokáže. Styl, jakým se ale kauza dostává na veřejnost a jak o ní média informují, má se standardy demokratické země, právního státu a seriózní žurnalistiky jen pramálo společného.

Kauza má sice nálepku „Hlubučkova“, protože jde o komunálního politika vládní strany, ale ze zpráv vyčteme, že policie pokládá za hlavního podezřelého jakéhosi zlínského podnikatele a lobbistu Michala Redla, který se prý v minulosti vyhýbal soudům v jiných kauzách díky lékařskému potvrzení o duševní poruše.

Pan Redl kromě toho, že měl s Hlubučkem dosazovat do městských firem „své lidi“, aby měl pod kontrolou obří zakázky, tak také pořádal večírky, při nichž přátelům či komplicům dával kokain. Policejní spis zaznamenává rozhovor Michala Redla se společnicí Kristýnou, která se ptá, do kterého z tělesných otvorů si má kokain dát. Jakou relevanci má přítomnost paní Kristýny, se nedozvíme. Je ale zřejmé, že její přítomnost v příběhu zásadně zvyšuje mediální atraktivitu kauzy, což naplno využil ve sněmovně Andrej Babiš a další opoziční politici. Zejména exministryně Alena Schillerová měla z kokainové párty záchvat spravedlivého hněvu.

Nejde ale o detektivní román pro ženy od Fan Vavřincové. Jde tu o kauzu, kvůli níž politologové vážně spekulují o důsledcích pro celou vládu a opozice tvrdě tlačí na rezignaci ministra vnitra a šéfa STAN Víta Rakušana. V médiích takřka nezaznamenáme kritickou otázku na to, jaká je souvislost mezi kokainem v konečníku paní Kristýny a politiky za STAN.

O faktických činech Petra Hlubučka se mediální úniky a policejní spis zmiňují překvapivě málo. O to více zaujme, že je zde podán jako „spoluzakladatel zločinecké skupiny“, v níž měl přezdívku Slepičák, neboť chová slepice. Jakým zakladatelským aktem se přesně zakládá zločinecká skupina, to se nedozvíme. Máme ale vzít jako hotový fakt, že byla „založena“. Má se nám vybavit založení Rychlých šípů, Bratrstva kočičí pracky, nebo spíše podpis zakladatelské smlouvy u notáře? Málokoho v českých novinách asi napadne, že jde o absurdní formulaci.

Zato funkce přezdívek jako „Slepičák“, „Myšák“ či „Pája“ a „Kosák“ je naprosto jasná. Jde o jasný mediální důkaz, že jde o mafii. Jména jako Dovhomilja či Nemrah by ve špatném rodokapsu také měla jasný smysl – jsou přece podezřelá už na první poslech.

Další irelevantní informace pouze zvyšuje mediální atraktivitu. Jako by byl spis rovnou napsán tak, aby se dal dobře dostat do médií. Kauza má už v podání „kriminalistů“ zřetelně aerodynamické vlastnosti, aby se už od startu dobře nesla vzduchem. Takže si počkáme, kam až doletí u soudu.

Zatímco nás Deník N, iRozhlas či Respekt detailně informovaly o vážných i zcela nevážných okolnostech a indiciích ze spisu, jenž v přípravném řízení nesmí být veřejný, tak se téměř nikdo neptá na to, proč jsou vedle skutků, jako je vybírání úplatků, uváděny v hojné míře i naprosté hlouposti. Ale nejhorší na tom všem je to, že lynčovací mánie je opět postavená na zřetelné trestné činnosti toho, kdo z policie či státního zastupitelství informace, a dokonce celý spis do médií vynesl. Tato barbarská a skandální praktika je řadou českých médií považována za zcela legitimní, s odkazem na údajný veřejný zájem.

Máme mít dojem, že sledujeme jakási svatá investigativní média. Přitom nejde o žádnou investigaci, ale prostě o cílené a nezákonné doručení spisu ze státního úřadu do médií. Řada informací má povahu spíše denunciační a nejde o odhalení trestné činnosti. Skutečnost, že náprava veřejných poměrů zde má probíhat skrze trestnou činnost a denunciaci, má své bohaté historické paralely. Třeba s bolševismem či jakobínstvím. Že se za to konkrétní státní zástupci či policisté nestydí, je na pováženou. A je na pováženou, jakou okázalou roli v této žumpě hrají média. Jen tak mimochodem jsme se třeba také dozvěděli, že náměstek primátora figuroval na gay seznamce. Za takový hnus by se nemusela stydět ani ruská televize Rossija 1.

Nejde vůbec o touhu bránit nějaké šíbry či poněkud nešťastné pseudohnutí STAN. Jde o to, že cesta k důstojné společnosti nevede skrze pokleslé, a dokonce i nezákonné praktiky, ať už je provozují jednotliví policisté, státní zástupci či novináři. Je proto jedině dobře, když se na serveru Seznam Zprávy objevila také odlišná nota: „Hlubučka vyšetřovatelé nechytili s úplatkem, nemají natočené, jak si říká o peníze, ani nezadokumentovali, že ladí podmínky konkrétních dopravních zakázek tak, aby z nich bylo možné díky korupci odčerpat peníze.“

Lynčovací atmosféra má přesto v široké míře zahrnovat vládní politiky demokratických stran, protože to se v médiích může a jaksi se to i očekává. O to méně slyšíme, že si tu současný lídr opozice privatizoval v premiérské pozici náš stát, zaklekával na konkurenci, dusil možnosti svobodného vyjadřování svých oponentů a čelí obvinění z dotačního podvodu. Policie na něj neuvalila vazbu, ačkoli jeho možnosti ovlivňovat kohokoli v trestním řízení jsou při jeho majetku a moci zcela bezprecedentní.

Žijeme v zemi, kde nám o morálce káže Andrej Babiš. Ale mediální očista od chapadel korupce vede prý skrze STAN. Je to naprosto absurdní. Někdy by neškodilo myslet.