V Izraeli došlo k další eskalaci napětí. Islamisté začali opět ostřelovat civilní cíle židovského státu raketami. Hamás začal z pásma Gazy další kolo nekonečné války, kterou tato islamistická teroristická organizace vede proti Izraeli s cílem Izrael zničit a Židy zahnat do moře. Všechny snímky mrtvých a raněných vyvolávají děs, stres a soucit. Proto nyní budou islamisté z Hamásu rozhazovat fotky mrtvých, kteří zahynuli a ještě zahynou při odvetných úderech izraelské armády.

Až ty fotografie uvidíte, zkuste si prosím vzpomenout, že odpovědnost za oběti nesou teroristé z Hamásu. Ti jak své kanceláře, tak odpaliště raket ukrývají v civilní zástavbě a využívají tak civilisty – své krajany, Araby z Gazy – jako živé štíty. A také si prosím zkuste vzpomenout, že Hamás patří do stejné množiny organizací jako Islámský stát, Boko Haram a Al-Kajda. Že Hamás útočí v duchu stejné islamistické ideologie, která hnala jak vrahy, co srazili letadly WTC, tak vrahy, kteří vystříleli redakci Charlie Hebdo.

Trvá to dlouhá a dlouhá desetiletí, stále dokola. Chvíli je klid. Pak spáchají palestinští Arabi nějaký násilný útok na Izrael a zabijí nějaké zcela nevinné Židy. Izraelské bezpečnostní složky provedou protiúder, ale teroristé jsou (po svém mravu) chytří. Schovávají se mezi civilisty. A když pak ti civilisté odvetný útok Izraele odnesou, ukazují teroristé jejich mrtvá těla jako důkaz židovských zločinů. Nenechme se zase – snad už posté – touto zrůdnou islamistickou propagandou nakazit!

Nejdříve srazili WTC…

Je to už dvacet let, kdy skončila éra bezpečného Západu. 11. září 2001 zahájila Al-Kajda, „Síť“, válku proti našemu civilizačnímu okruhu. Útoky islamistických teroristů samozřejmě nezačaly až v roce 2001, je jimi doslova protkána celá historie svobodného státu Izrael. Čili – a prosím, neberte to jako anekdotu – válku proti Izraeli zahájili palestinští Arabi již dlouho před vznikem samotného státu Izrael. Útoky na Židy a pogromy vedené palestinskými Araby začaly už s prvními vlnami „návratu“, s prvními Židy, kteří se od počátku 20. století na území dnešního Izraele stěhovali.

Tehdy začal sionismus existovat jako silná a vlivná myšlenka, idea návratu Židů do pravlasti, odkud byli vyhnáni do tisíciletého bezdomí. Tehdy se začali první Židé vracet. A už tehdy byli terčem palestinských Arabů. Ale pro nás, tady ve střední Evropě, to bylo pořád „daleko“, případně „u nich“, či dokonce „to si tam musej zařídit sami, nám do toho nic není“. V naší zemi je podobný přístup zvlášť komický, protože dle genetické příslušnosti zde žije asi milion Čechů, milion lidí českého původu. A také zde žije asi 1,1 milionu lidí židovského původu. Takže válka proti Izraeli se bytostně týká každého desátého z nás. Ale pro úplnost je třeba dodat, že lidí s německým, germánským původem, je v České republice asi 33 procent, víc než Čechů a Židů dohromady.

Teprve útok na Světové obchodní centrum, kde islamisté zavraždili tři tisíce nevinných civilistů, ukázal euroatlantické civilizaci, že ta válka vedená islamisty není vedená jen proti Židům, ale proti celé naší kultuře, která vytvořila demokracii, rovnost pohlaví a lidská práva. 11. září jsme si uvědomili, že starý bezpečný svět je pryč, a že v Izraeli – přesněji v podmínkách, v jakých žijí Izraelci – nyní tak trochu žijeme všichni. Evropa i Amerika. Útok na WTC jasně sdělil, že po nás islamisté jdou a myslí to vážně.

Charlie Hebdo nevychází v Jeruzalémě!

Po útocích v Americe se stále ještě našlo dost sluníčkářských idealistů, kteří troubili do světa, že jde o „odpověď na tradiční americkou mezinárodní agresivitu a války, které USA vedly.“ Byli i u nás, ale západ Evropy jimi doslova oplýval. 7. ledna 2015 v Paříži ta samá ideologie zaútočila na satirický časopis Charlie Hebdo, který skutečně nikdy nikoho v rozvojovém světě nebombardoval. Vyvraždění redakce – zahynulo dvanáct lidí, deset bylo raněno – už bylo zcela jasným signálem, že NEJDE o odplatu Americe. Že islamisté jdou po nás, po naší kultuře, po naší civilizaci, po našich nezahalených ženách s volebním právem, po naší demokracii, po naší svobodě a lidských právech. Nic z výše popsaného totiž v islamistických výkladech Koránu nenajdeme, takže to musí být dle logiky islamistů zničeno a vyvražděno. A série vražedného běsnění  během několika let zachvátila většinu zemí západní Evropy, kde existuje početnější islámská menšina.

Vedle toho jsme prožili zrůdné období Islámského státu. Zde si musíme připomenout, že sice vraždění islamistů v Evropě a Americe je zrůdné, ale intenzita, se kterou islamisté vraždí muslimy jiných verzí výkladu Koránu „u nich doma“, v muslimských zemích, je řádově vyšší. A že většinu obětí islamistů tvoří muslimové. V Islámském státě svou bestialitu i vůči vlastním lidem – muslimům – islamisté předvedli zcela přesvědčivě. Ukázkově doložili, že islamismus je anticivilizační, antikulturní a zločinecká ideologie, která je dnes z globálního hlediska nebezpečnější než komunismus a nacismus.

Hamás vede válku proti nám

Proto prosím všechny, kdo věnují pár minut pozornosti zprávám o válce v Izraeli, aby měli stále na paměti:

„To není válka palestinských Arabů proti izraelským Židům. To je válka jedné z větví islamistického terorismu, organizace Hamás, proti euroatlantické civilizaci. Že to z dlouhodobé perspektivy nejhůře a nejdříve schytává Izrael, je dáno jednak historickými souvislostmi, jednak polohou. Z Gazy se mnohem lépe útočí na Izrael než na Velkou Británii. Ta nová válka proti Izraeli je však válkou proti nám všem.

Pro Hamás je ale strategicky důležité to neříkat moc nahlas, kvůli dotacím a mezinárodní politice, takže „oficiálně“ bojuje jen proti židovskému státu. Ale počátkem tohoto roku proběhl boj mezi gazánským nejvyšším soudem a gazánským šaríjským soudem, jestli ženy smějí cestovat bez povolení manžela. Soustavně, od převzetí moci v Gaze Hamásem, sílí tlak na zahalování žen, nejprve uzavřen a pak vypálen byl akvapark, kde bylo dovolené koupání obou pohlaví společně, a za dobu vlády Hamásu výrazně narostla polygamie. Gazánské bezpečnostní síly běžně používaly mučení. Amnesty International od ledna do listopadu loňského roku obdržela 51 stížností na mučení v Gaze.