Hon na prezidenta „jednodenního státu“. Jak měl zemřít muž, který vedl Zakarpatskou Ukrajinu

Augustin Vološin (Historická pravda)

Augustin Vološin | FOTO: Historická pravda

Bývalý zapisovatel UPA, donský kozák a český milionář. Tento zajímavý „koktejl osobností“ byl zapojen do organizace atentátu, který se měl několik dnů před pádem třetí říše uskutečnit v Praze. Cílem diverzní akce byla likvidace Augustina Vološina, bývalého prezidenta Karpatské Ukrajiny. Vše bylo detailně naplánováno. V rozhodující den se však cosi pokazilo.

Jedné jarní noci roku 1945 se 44 km za Prahou okupovanou nacisty objevilo sovětské letadlo. Nad borovicovým lesem z něj vyskočilo deset parašutistů. Velitel skupiny později sdělil: „Nepamatuji si pořadí výskoků, ale vím, že jsem měl skočit s Létavcem. Vyskočili jsme a drželi se za ruce. Ucítil jsem, že jsem se o něco uhodil, ale to jsem si uvědomil až po několika dnech, kdy přešlo nervové napětí. Visel jsem na borovici asi 2 až 3 metry nad zemí. Létavec dopadl nedaleko a pomohl mi dostat se na zem.“

Setkání Václava Havla a Mustafy Džemileva (archiv MD)

Sovětsko-německá fronta se postupně, ale jistě sunula na západ. Čtvrté oddělení NKVD se pustilo do vytváření diverzních skupin, které měly být vysazovány do týle nepřítele. Účel byl jasný – „sabotáž a teror“. Čekistickými cíli nebyly pouze nacisté, ale také zástupci ruské „bílé“ a ukrajinské emigrace. Na konci prosince 1944 zorganizovalo Lvovské oblastní oddělení NKVD zvláštní skupinu Uragán. Skládala se z bývalých rudoarmějců, partyzánů a pracovníků NKVD. Národní složení bylo následující: pět Rusů, dva Ukrajinci, dva Slováci a jeden Baškir. Velitelem byl Petr Saveljev, pseudonym Pavlov. Rodák z ruské Tambovské oblasti, který před válkou sloužil u tankistů. Tehdy začal pracovat pro NKVD. Na začátku roku v opilosti zranil přítele důstojníka. Byl za to poslán do trestných praporů. Byl zraněn a během léčení dostal nabídku stát se zafrontovým agentem.

Dva nejdůležitější úkoly skupiny zněly: „Práce s ukrajinskou emigrací na území Československa, pronikání agentů do ukrajinských emigrantských uskupení, verbování agentů s cílem jejich následného využití v poválečném období“ a „Provádění zvláštních opatření vůči představitelům civilních a vojenských orgánů a také dalších osob zapojených do aktivní činnosti proti Sovětskému svazu“. „Zvláštní opatření“ znamenala zadržení nebo likvidaci.

Samostatný úkol

Uragánovci byli trénováni tři měsíce prakticky i teoreticky. Kromě úkolů rozvědky a kontrarozvědky, maskování, vyzbrojování apod. strávili čtyři hodiny na přednášce „O ukrajinských protisovětských nacionalistických formacích“. Čekisti si pečlivě nastudovali historii OUN, kdo to jsou „banderovci“, „melnykovci“ a „bulbovci“, informace o ukrajinských sdruženích v zahraničí a způsoby jejich fungování.

Demonstrace na Letné (Pavel Hofman)

Poslední v seznamu členů skupiny byl agent Létavec. Jeho skutečné jméno bylo Mychajlo Kocko (24 let). Rodák ze vsi nedaleko Užhorodu studoval na obchodní akademii v Mukačevě. Za války byl dvakrát poslán na nucené práce do třetí říše – v Hannoveru byl dělníkem, ve Stuttgartu pracoval v hutním závodě. Mezitím se mu podařilo nějaký čas strávit v Praze. Ze zdravotních důvodů se pak přestěhoval na Halič a vyučoval na vesnické škole a v obchodní škole v Žovkvě. Hovořil několika jazyky, zvláště česky a německy.

V roce 1944 se Mychajlo připojil k Ukrajinské povstalecké armádě (UPA). Byl zapisovatelem v jedné rotě. Zřejmě v té době ho naverbovali čekisti. „Velmi dobře znal Prahu, kde měl kontakty mezi ukrajinskými nacionalisty. Znal se s bývalým prezidentem Karpatské Ukrajiny Augustinem Vološinem a se členem vlády Julianem Révayem a řeckokatolickým biskupem Stojkou,“ uvádělo se v charakteristice Létavce.

Tyto kontakty zajímaly vedení NKVD nejvíce. Při akci dostal Kocko „samostatný úkol“. Měl se sblížit s Augustinem Vološinem a přesvědčit ho, aby Prahu po ústupu nacistů neopouštěl. A jakmile nad městem převezmou kontrolu „rudí“, politik bude zatčen. Kdyby se Létavci nepodařilo Vološina přesvědčit, měl ho fyzicky zlikvidovat.

Prezident „jednodenního státu“

Čekisti hledali „nepřátele“ na všech „osvobozených“ územích střední a východní Evropy. Zejména mezi lidmi, kteří byli jakkoli zapojeni do pokusů o obnovení nezávislosti Ukrajiny. Zajímali je ministři Ukrajinské lidové republiky, příslušníci Hetmanátu, členové OUN, kteří mohli s příchodem fronty uprchnout na Západ a pokračovat ve „škodlivé“ činnosti proti SSSR.

Omeljan Kovč se svými farníky (archiv)

Augustin Vološin sloužil jako kaplan v Užhorodě. Roku 1919 se postavil do čela hlavního politického uskupení zakarpatských Ukrajinců – Centrální ruské lidové rady. Region se stal součástí nedávno vzniklé Československé republiky. V roce 1938 vznikla na tomto území autonomní Podkarpatská Rus. Vološin se stal jejím státním sekretářem a poté předsedou vlády. Když byla 15. března 1939 vyhlášena nezávislost Karpatské Ukrajiny, duchovní byl zvolen jejím prezidentem.

Zakarpatci věřili, že po nacistické invazi do Československa se jim podaří udržet si svobodu. Adolf Hitler však přenechal kraj Maďarsku jako svému spojenci vedenému Miklósem Horthym. Karpatská Ukrajina se do dějin zapsala jako „jednodenní stát“. Po porážce odešel Vološin do Prahy. Dostal místo na Ukrajinské svobodné univerzitě (UVU), kde byl nejprve vedoucím katedry pedagogiky, poté proděkanem filozofické fakulty. Krátce před koncem války byl zvolen rektorem UVU.

Skupina Uragán byla tedy vysazena za Prahou. V lese si zřídila základnu. Do města se vydal pouze Létavec. Dle domluvy měl pravidelně nechávat zprávy pro Pavlova poblíž jednoho kostela. Uplynul však týden a žádná zpráva se neobjevila. Sovětská armáda se přibližovala. Saveljev se tedy rozhodl jednat samostatně.

Bomba od kozáka

Spojka Uragánu, Josef Schink, byl Čech německého původu, továrník a milionář. Za okupace byl osobním tajemníkem „komisaře gestapa“ v Praze, zásoboval německé vojáky jídlem a vínem. První úkol, který mu čekisti svěřili, provedl úspěšně: prostřednictvím manželky svého známého údržbáře, která pracovala jako uklízečka v kartotéce gestapa, získal evidenční karty pěti nepřátelských agentů.

Ukrajinci, Češi a Slováci bojovali společně (archiv)

Jako další zadání měl Schink zorganizovat likvidaci Augustina Vološina. Operace byla plánována na čtvrtek 3. května 1945 v politikově bydlišti, v ulici Pod Lipkami. Pilot s příjmením Lerb mu měl předat kufr s bombou.

Mechanismus vyrobil donský kozák Michail Bělocerkovskyj, kterého nedávno naverbovali do Uragánu. Dlouho bojoval v Ruské osvobozenecké armádě a v té době učil v ženijní škole abwehru.

V daný den však Lerb zmizel. Saveljev rozkázal, aby výbušninu dostal Schink. Také požádal o ujištění, že u Vološina nebude mladý muž jménem Mychajlo, tedy agent Létavec. Schink šel do města a následující den se vrátil a ohlásil, že úkol úspěšně splnil. Mychajlo poblíž Vološina nebyl. Pavlov čekal na zprávy o atentátu. Žádné informace se však neobjevovaly. Vyšlo ovšem najevo, že údržbář a jeho žena byli odhaleni a popraveni. Sám Schink předal Němcům dopis, v němž popsal své napojení na sovětské diverzanty. Po „otevřeném“ rozhovoru továrník přiznal, že k Vološinovi nešel a kufr hodil do řeky. Byl okamžitě zastřelen.

V sobotu 5. května vypuklo v Praze protinacistické povstání. Město se proměnilo v bojiště. Vypracovat nový plán na likvidaci Vološina nebylo možné.

Kam zmizel Létavec?

Mychajlo Kocko ovšem nikam nezmizel. Úspěšně se dostal k Augustinovi Vološinovi a přesvědčil ho, aby Prahu neopouštěl. Zprávu o tom nechal na určeném místě, kde si ji měl vyzvednout Josef Schink. Ten ale k danému kostelu ani nešel.

Košycův sbor v Praze (archiv)

Když převzala nad Prahou kontrolu Rudá armádou, Létavec neměl žádné spojení se svou skupinou. Předal Vološinovu adresu právě vytvořenému velitelství města. Operaci, kterou čekisti tak pečlivě připravovali, tedy dokončili vojáci. V úterý 15. května politika zatkli členové „polní pošty 43850“, zvláštního oddílu 4. ukrajinského frontu. Letecky ho odvezli do Moskvy.

Vološin nebyl nikdy občanem SSSR. Přesto byl obviněn z toho, že je „ukrajinský“ nacionalista a nepřítel Sovětského svazu“. Vyšetřování trvalo téměř dva měsíce a 19. července 1945 duchovní zemřel v nemocnici moskevské věznice Butyrka. Oficiální verze smrti – mrtvice. Místo, kde byl pohřben, zůstává dodnes neznámé.

Petr Saveljev působil po válce jako zahraniční agent NKVD. Později vedl stranický výbor v jednom lvovském podniku. V 60. letech pobíral zvláštní penzi a byla mu udělena řada ocenění a vyznamenání.

O dalším osudu Mychajla Kocka nevíme prakticky nic. Pavlov se roku 1965 domáhal od vedení KGB USSR vyznamenání u příležitosti 20. výročí vítězství nad nacismem a upozorňoval, že „jméno Létavce je dobře známé v Prvním oddělení“, tedy v rozvědce KGB.

Text v rozšířené ukrajinské verzi byl poprvé zveřejněn na stránkách časopisu Lokální historie. 

Text vyšel v rámci projektu Ukrajina: jiné dějiny, který společně publikují Historická pravda z Ukrajiny a deník FORUM 24. Každý měsíc vychází článek o dosud neznámých událostech z ukrajinských dějin nebo společné ukrajinsko-české historie. Projekt vznikl z iniciativy ukrajinského historika Volodymyra Birčaka v průběhu prvního inauguračního zasedání Česko-ukrajinského fóra občanských iniciativ, jež se konalo v Praze pod záštitou ministrů zahraničí ČR a Ukrajiny. Analogický projekt – Czech In – otevírá na stránkách portálu Historické pravdy neznámá fakta z českých dějin pro ukrajinské čtenáře.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]