Hostinský Václav Frič: Po Silvestru zavírám a otevřu nejdřív na Velikonoce

Napekarne.com

Šéfkuchař a majitel hospody Václav Frič | FOTO: Napekarne.com

Po 20 letech v hotelové gastronomii, kdy jeden čas vedl spolu se Zdeňkem Pohlreichem restauraci hotelu Alcron, si sedminásobný mistr ČR v otevírání ústřic Václav Frič otevřel vlastní hospodu na vesnici, v níž se mu po letech zúročují jeho zkušenosti i úsilí v podobě vděčné klientely. Jen letošní rok je jiný. Na vině přitom zdaleka není jen samotná pandemie, ale i reakce státu na ni. Nastalou situaci popsal v rozhovoru pro deník FORUM 24 následovně:

Statisícové měsíční náklady
Prvního listopadu jsem zabouchl dveře, protože vydávat tady na vesnici jídlo do krabiček nemá smysl. Ta krabička vypadá nádherně. Akorát ten poslední, který viděl, jak vypadá to jídlo, jsem já a kuchař, co tu krabičku zavřel. Protože pak to nese číšník, zakvedlá s tím. Pak to vezete domů autem – kvedlá. Doma to otevřete, a ať je to kachna, řízek nebo cokoli, tak je to studené, a je to guláš. S jídlem to nemá nic společného. Nedává to smysl ani ekonomicky – ten provoz je drahý. Neuplatíte z toho mančaft, který kvůli tomu ani nemůže na program covid, protože si z pohledu berňáku „mohl vydělat“.

FB AB

Nejkrásnější den v měsíci je „posledního“ – to vím, kolik mi zbylo a kolik mohu zaplatit na hypotéku. Jiná věc je ta, že nejhorší den v měsíci je prvního. Protože ať chci, nebo nechci, se dvěma lidmi v kuchyni, dalšími dvěma na place (sebe nepočítám) a jednou paní na nádobí naskakují mzdy, do toho vodné, stočné, energie, auto, telefon a jsem na 350 000 měsíčně bez toho, že bych koupil první rohlík. A to mám jen 40, 50 židlí. Když podnik normálně běží, bez problémů na to vydělá, ale jinak vás to semele. Už se to projevuje. Jednoho z číšníků jsem musel propustit a nemohl jsem přijmout domluveného kuchaře.

Stáhl jsem veškeré zálohy a platím jen to nejnutnější. Bohužel musím utratit své peníze, které jsem si vydělal a měl je našetřené na úplně jiné věci, ale zaplať pánbůh, že je mám.

Administrativa a pomoc státu
Zaměstnanci šli na „covid“, já jako jednatel firmy nikoli. Naštěstí jsem i OSVČ. Každý státní zaměstnanec bere plnou výplatu a jednatel firmy dostane 500 Kč na den? Zatímco na jaře jsem dostal pomoc od státu i na jednoho ze tří synů, během podzimních restrikcí jsem na děti nedostal nic. Oni jako by nebyli lidé, protože od 10 do 18 let pro stát zjevně neexistují.

Také podat žádost je daleko složitější, než jak to prezentují. Jen na program covid je asi sedm formulářů, na které je třeba buď ověřený podpis, anebo s nimi musí na úřad účetní.

Žádali jsme „antivirus“ za říjen a listopad, ale dodnes nepřišel. Teprve teď začali zpracovávat žádosti za říjen. Přitom jsme to podávali datovou schránkou.

Zajímavé je i to, že ti, kdo podnikají v cizích prostorách, dostanou na nájem, ale já na hypotéku nedostanu nic, třebaže ta je de facto místo nájmu. Ty prachy musíte vyrobit, a pak musí někam dojet, rozhodně ale samy o sobě „nevzniknou“. Jenže já jsem v hantýrce berňáku „osoba spřízněná“ a dostanu kulové. Nechápu, že když je člověk fyzická osoba,  nemůže čerpat na zaměstnance a kompenzační bonus na sebe. To teď chtějí změnit, ale není jasné, jak. Ten antivirus, když ho firmy nežádaly, tak za říjen se dal požadovat do 30. listopadu, což teď už nejspíš neprodlouží, a lidi utřou nos.

Babiš
V tomto sprostém státě s prezidentem, který na svém postu nemá co pohledávat a komoušem Babišem v čele vlády, se mi nechce žít. Stačí se podívat na celou Evropu. Na Němce, kteří dostávají kompenzaci 75 procent zisku ze stejného období z předchozího roku. Když mě stát takto podpoří, zavřu na půl roku a neřeknu ani slovo. Vláda nás zadlužuje, že to ani děti nesplatí, a já se ptám, kde jsou ty peníze?

Oni vůbec nevědí, co se kolem nich děje. Lidi, kteří nás vedou, mají koukat, abychom byli spokojení, a ne, že nás budou strkat do žumpy. Jenže Babiš a spol. nedělá nic jiného, než že nás tlačí právě tam.

Jarní lockdown jsme ustáli, ale ten nynější už je likvidující. Nevím, co tím sledují. Občas mě napadne, jestli mi z podniku nechtějí udělat nějakou Babišovu obdobu „Jednoty“.

Je chyba, že jsme se nedomluvili. Všichni podnikatelé, co nás zavřeli, jsme měli ze dne na den zastavit činnost a jít rovnou na úřad práce. To by koukali!

Ale nedomýšlejí to. Polovina lidí bude bez práce, ale nejen z podstaty osudu nás malých podnikatelů. Oni si myslí, že to odneseme jen my. Já, když mám podnik v provozu, tak beru od toho blba jeho toustový chleba, protože pracujeme i s jejich věcmi. On vlastní mlýny, všechno, už se mu nedá vyhnout. Pokud ale zavře půlka hospod, tak kam bude dávat ten tousťák, to si ho bude lepit na hlavu?

Ještě ten vyhlášený a pak zrušený zákaz prodeje piva do přinesených lahví a další zmatky … Jestli z nich má každý IQ 30, tak bych řekl, že to je maximum.

Strategie přežití
Restauraci na Nový rok zavřu a znovu otevřu nejdřív na Velikonoce. Tenhle národ funguje pořád ve stejném modu. Lidi budou mít Vánoce – budeme žrát, pít, hostit se, protože to jsou ty nejkrásnější doby a kašle se na diety. Novoroční předsevzetí – musím zhubnout 30 kilo! To všem vydrží nejméně do 15. ledna. Takže listopad, prosinec schraňujete peníze na to, abyste přežili leden a únor.

První týden hospoda vydělává na materiál, druhý na všechny poplatky, další jde na zaměstnance a až ten čtvrtý je pro vás. Jenže únor je krátký, tam chybí dny!

Já na ty marné měsíce stejně nemám ‘našroubováno’. Od 5. října mě omezují, kde bych měl vzít peníze, abych dotoval rozjezd po Silvestru? Stejně tipuji, že do poloviny ledna bude zákaz, pak nás pustí na jarní prázdniny, po kterých to stejně znovu zavřou, protože se budeme setkávat.

archiv

Volali mi z banky, tak jsem jim řekl o nákladech, vynásobil je 12 měsíci, připočetl nějakou rezervu ještě na další rok, to už jsem byl na 5 milionech. Frajer se jen zakuckal a už se nikdy neozval. To samé Česká spořitelna se státem garantovaným spotřebákem. Ani přes státní garanci nedali nic. Zavřený podnik je nedůvěryhodný, nevydělává. Oni potřebují čísla, ta ale na jaře neběhala, když bylo zavřeno! Takže čím mám asi garantovat?

Ke kořenům!
Za běžného provozu dáte ráno ruce na prsa a celý den jenom někde pobíháte. Díky zavřené hospodě jsem si alespoň vzpomněl, že má babička někde hrob.

20 let jsem makal v Praze, abych mohl mít v Čakovičkách hospodu. Dnes se mi to vrací zpátky. Jsem tu 10. rokem, který je ale za celou tu dobu nejsmutnější, co jsem zažil. Přitom všechno fungovalo, odváděl jsem peníze, rostlo to.

Jo, když všechno normálně funguje, tak čas od času koupím býka. To zvíře sem přivezu, ve svém volnu si ho rozeberu, klouby zdělám na demi glace, kosti na vývar, maso na svíčkovou, sám si ho zavakuuji, dám do boxu, kde mám 3,4 stupně a technikou mokrého zrání to čeká do doby, než to zpracuji. Mám to popsané, vím, co tam mám a do 14 dnů to prodám. Něco je na svíčkovou, něco na roštěnky, něco na guláš, něco na mleté – když člověk není tupec a ví, jak s tím má pracovat… Jenže dnes ti kluci znají jen maso z pytlíku. Když mu ukážete maso a není to popsané, tak neví, co to je. A mně – jedno, jestli je to kráva, prase nebo býk – tak když hodíte maso na stůl, tak vím přesně, ze které části jakého zvířete to je. To kluci dnes neumějí.

Teď ale žádný býk od jara stejně nebyl. To maso mám třeba i na měsíc – ale to já nevím, jestli budu otevřený měsíc!

Vadí mi koupené tituly, jako ty svého času z Plzně. Podívejte se na mě. Na to, abych mohl být hostinský, jsem musel napřed lecčíms projít. Mám jen výuční list. Chtěl jsem pracovat, dělat kuchaře – to mě baví. Ale protože každý chceme výš, tak jsem od malého komi, neboli asistenta pokročil na lepšího asistenta, pak jsem byl chef du parti, pak jsem byl tzv. malá ruka, potom zástupce šéfkuchaře, pak jsem se stal i šéfkuchařem. A když se člověk dostane na vrchol, jako jsem já, jednatel a majitel firmy, tak najednou musí být právník, údržbář, technik, dokonce psycholog, a až někde na konci je to vaše řemeslo.

Napekarne.com

Majitel restaurace Na Pekárně v Čakovičkách Václav Frič

Epilog
Říkám a vzkazuji všem – je to těžká doba, a bude dlouhá. Přemýšlejte, počítejte a zkuste přežít. Já věřím, že to zvládne plno lidí – začneme zas fungovat, ale buďme rádi, když to bude na Velikonoce.  A já vím, že když po dlouhé době otevřete, že ten start je strašný.

Takže, bohatého Ježíška, zdraví, štěstí…  a jak říkám v nadsázce hostům, „v příštím roce 2023“ se uvidíme, to je za humny!

 

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner