RECENZE / Když se v roce 2021 na Netflixu objevila Hra na oliheň, působilo to jako zjevení. Jakmile si člověk pustil první díl, už nemohl odejít. Fascinující, děsivá podívaná, která míchala naprosto brutální prvky s dětskou hrou tak mistrně, že ji člověk nedostal z hlavy. Tvůrci si byli vědomi svého úspěchu a bohužel přišli s pokračováním. S takovým pokračováním, které ze seriálu dělá už jen mašinu na peníze. Legitimní, ale trochu smutné.
Ve Hře na oliheň 2 se vracíme k vítězi první hry Song Ki-hunovi, který minule zvítězil, má spoustu peněz, ale není spokojený. Nemůže dostat z hlavy, co viděl, nechce to nechat jen tak a organizuje pátrací akce, které mají celou tu hororovou mašinérii zastavit. A hned na začátku je jasné, že to nepůjde jen tak jednoduše a ani velké peníze nebudou snadnou cestou k úspěchu.
Překvapení nikde
Asi největším problémem druhé série je to, co ji zároveň naprosto odlišuje od té první: odhadnutelnost. Pozorný divák ví, co se povede a co ne. A co je horší, pozorný divák ví, kdo lže, kdo nakonec zradí a kdy se to stane. To poněkud ubírá na celkovém napětí. Víme, že v prvních dvou dílech nemůže přijít rozuzlení, a víme také, co bude následovat. Absence překvapivosti je tedy asi největší nedostatek.
Scenáristé se pokusili inovovat samotnou hru, což se povedlo, zejména v dílu s kolotočem. Avšak to, jak za každou cenu postupují vždy ti nejslabší, jaké mají neuvěřitelné štěstí a nejspíš i tajné schopnosti, to je taky na rozdíl od první série tak trochu nepovedená parodie.
Vyvrcholením má být velká přestřelka a boj proti těm, kteří to celé řídí. Už to samo o sobě musí diváka, který sledoval předchozí sérii, znepokojit, protože myšlenka, že ti údajně opravdu mocní lidé, kteří mají k dispozici armádu bodyguardů, mají být poraženi několika hráči (protože další část je buď mrtvá, nebo bojovat nechce), je poněkud nepravděpodobná.
Desítky milionů diváků
Jenže závěru se stejně nedočkáme. Tvůrci se rozhodli sérii rozdělit, a ačkoli bylo avizováno, že pokračování se dočkáme již během roku 2025, takže nebude nutné čekat několik let, i zde je zjevná snaha na úspěchu vydělat za každou cenu. Na tom samozřejmě nic špatného není – až na fakt, že tahle snaha natolik ublížila kvalitě, že je těžko představitelné, že by druhá polovina dílů mohla katastrofu zachránit.
Nakonec je čas vyseknout Netflixu poklonu. Naposledy uveřejněná data říkají, že druhá řada Hry na oliheň ve sledovanosti během prvního týdne od premiéry zaznamenala rekordních 68 milionů zhlédnutí a v 92 zemích světa se umístila v žebříčcích na prvním místě. První série za stejný čas nasbírala „pouhých“ 50 milionů. A tak se zdá, že tenhle fenomén jen tak něco neoslabí.