Lubomír Volný. FOTO: ČTK/Krumphanzl Michal
FOTO: ČTK/Krumphanzl Michal
Lubomír Volný předvedl při posledním jednání poslanecké sněmovny zase něco málo ze svého repertoáru. Standardně se nejednalo o nějaký projev přirozené inteligence nebo hlubokou myšlenku, ale o důkaz primitivnějšího „já“ nezařazeného poslance. Svou roli ve zmíněné frašce sehrála i Hana Lipovská, která se tak už navždy stala symbolem Volného bloku, hnutí, které vzdáleně připomíná Sládkovy Republikány. Kdo sleduje působení party kolem obchodníka s chudobou Volného s největšími obavami, je ovšem šéf SPD Tomio Okamura. Přitom právě on si svého největšího konkurenta sám vytvořil.
Lídry obou extremistických hnutí spojuje mnohé. Proto si také Okamura před lety vybral rázného Lubomíra Volného do své politické firmy. Nejenže oba umí zacílit na nejnižší pudy voličů a dokáží jim nahnat strach z věcí, které je nemohou potkat, ale zvládnou také svou dovednost umně prodat. Je totiž zřejmé, že jediné, o co oběma ukřičeným mužům jde, jsou peníze a moc, které mohou svým působením na naší pokřivené politické scéně lehce získat.
Zatímco však šéf SPD chce za každou cenu do vlády a je kvůli tomu ochoten pohřbít všechny ideály, kterými se teď ohání, Volnému jde o státní příspěvek a mediální pozornost. Že by peníze, o něž se ale nakonec bude muset podělit i s Janou Bobošíkovou, Ilonou Csákovou, Janou Volfovou či Hanou Lipovskou, mohly být zajímavé, se spekuluje delší dobu. Pro mnohé je Volný blok projektem, který ani jiný cíl nemá. Těžko si totiž představit, že by se skupina lidí, kteří věří na čipy ve vakcínách nebo práškování covidem, dokázala ve sněmovně vyjadřovat třeba k rozpočtu, důchodové reformě či tolik diskutovanému střetu zájmů.
Důkazem budiž fakt, že již zmiňované Haně Lipovské nepřišlo divné sedět v Radě České televize a přitom se aktivně účastnit předvolební kampaně za hnutí, na jehož kandidátce se objevuje. Zde se také jednalo o jakýsi druh střetu zájmů. Jak se ovšem v plné nahotě ukázalo v pátek, nešlo ani tak o to, že by loutka Jany Bobošíkové a chráněnkyně kardinála Dominika Duky tak moc chtěla bránit veřejnoprávní televizi před zlými vlivy, ale potřebovala jen dělat PR své politické úderce.
Tato marketingová předvolební akce vyvrcholila dalším z mnoha animálních vystoupení bývalého poslance SPD Volného, který poprvé ukázal, že na své bývalé „bratry ve zbrani“ nezapomněl. „Kluci, holky, espéďáci, vy máte srdce,“ pokřikoval, aby je přiměl mu pomoci rozpoutat v sále sněmovny další nedůstojnou scénku. Vyzval i Tomia Okamuru. „Vždyť ty jsi poctivý kluk, ty nejsi žádná krysa,“ řekl svému bývalému stranickému šéfovi.
Takovýto výstup však právě Okamura moc nepotřebuje. Nejenže tím Volný může upoutat část voličů SPD a přetáhnout je do svého tábora, ve hře je mnohem víc. Nikdy totiž nebyla Svoboda a přímá demokracie tak blízko vládnímu angažmá. Natažená ruka z hnutí ANO je už tak blízko, že nepokusit se ji stisknout by byla Okamurova největší politická chyba.
Jak ovšem svým voličům, pseudovlastencům a dalším jim podobným na jednu stranu říct, že budete hájit jejich zájmy, a přitom si trvat na referendu o vystoupení z Evropské unie? Aby mohl Okamura o čemkoliv alespoň z dálky rozhodovat, musí sloužit Babišovi, a s ním se z EU nikdy nedostane. Když navíc nepomůže dalšímu extremistovi, který ho vyzývá, aby se k němu přidal, také to nevzbuzuje moc důvěry mezi těmi, které Volný i Okamura oslavují.
Zkrátka a jednoduše, šéf SPD teď musí hořce litovat toho, že kdysi po svém boku chtěl mít radikálního Lubomíra Volného. Ten mu totiž nyní místo pomoci docela škodí. Když v tom bude pokračovat i nadále, mohl by z toho mít slušný balík.
