Jsou to krásná povolání, farmaceut, chemik nebo lékař! Můžete se při nich vznášet až do oblak pod záminkou, že se věnujete výzkumu. Od 19. století mnoho vědců experimentovalo samo na sobě psychoaktivní molekulu, kterou právě objevili, nebo drogu, u níž chtěli zjistit všechny její účinky. Vystavovali se při tom nebezpečí, že sami propadnou závislosti.
V přesvědčení, že by kokain mohl být významným pomocníkem, zejména při léčbě závislosti na morfiu, ho Sigmund Freud (1856-1939) zkoušel sám na sobě, až se na něm stal po dobu více než deseti let závislým. Stejně se dařilo americkému chirurgovi Williamu Stewartu Halstedovi (1852-1922), který mu propadl, když na sobě testoval vlastnosti bílého prášku jako lokálního anestetika.
Morfium
Další, jako například německý farmaceut Friedrich Wilhelm Anton Sertürner (1783-1841), uznávaný jako otec morfia, málem zaplatili za své odvážné experimenty životem. Jako dvacetiletý byl Sertürner pouhým učněm v lékárně ve Vestfálsku. Už v té době, v roce 1803, se začal zajímat o opium. Jeho cílem bylo identifikovat aktivní látky opia, jehož léčebné účinky byly po staletí známy. S omezenými prostředky té doby a nekonečnou trpělivostí mladý farmaceut izoloval morfium. Jeho krystaly smíchané s potravou podával myším a psům. Zvířata usnula a už se neprobudila. Sertürner se rozhodl vyzkoušet látku na sobě a třech sedmnáctiletých kamarádech. Použil slabší dávku: rozpustil asi 32 miligramů ve směsi alkoholu s vodou.
Čtyři mladíci vypili nápoj zároveň. „Tváře jim okamžitě znachověly a mladíci pociťovali horečku,“ popisuje pokus Lawrence Altman ve své knize o experimentech vědců na vlastní osobě Who Goes First (Kdo byli první) z roku 1987. O půl hodiny později si čtyři odvážlivci vzali další dávku a pak i třetí. Bylo jim špatně, chtělo se jim zvracet a měli závratě. Sertürner si musel lehnout. Znepokojen toxickým charakterem látky podal sobě a svým kamarádům asi 200 mililitrů silného octa. Trvalo několik dní, než se jejich stav normalizoval.
Jak ale dodává francouzský deník Le Monde, množství morfia, které požili, odpovídá asi desetinásobku doporučené průměrné dávky. V roce 1831 vyznamenal německého farmaceuta Francouzský institut za to, že otevřel cestu k významným lékařským objevům.
Hašiš a LSD
Poetické byly zkušenosti francouzského psychiatra Jacquese-Josepha Moreaua de Tours (1804-1884) s hašišem. Chtěl studovat zblízka problémy svých pacientů, a tak sám u sebe vyvolával epizody šílenství, aby je prožíval „zevnitř“. Po návratu z cesty po Egyptě se Moreau de Tours začal domnívat, že u zrodu halucinací stojí hašiš, hojně v Egyptě užívaný. Experimentoval s touto látkou na sobě a na dalších lékařích a vědcích, ale také na umělcích. Založil Klub hašišistů, který se scházel každý měsíc v hotelu Pimodan na ostrově Saint-Louis na Seině v Paříži. Navštěvovali ho takoví umělci jako Eugene Delacroix nebo Charles Baudelaire.
Mohli bychom uvést mnoho dalších příběhů. Jeden z nejslavnějších se týká švýcarského chemika Alberta Hofmanna (1906-2008), který objevil LSD v roce 1943, když zkoumal námelové alkaloidy. A pokud jde o experimenty na vlastní osobě, odnáší si Hofmann patrně palmu vítězství v dlouhověkosti: naposledy okusil LSD, když mu bylo sedmadevadesát let. Zemřel ve věku sto dva roky.
