Výsměch občanům. Jinak pojmenovat čerstvé avízo prezidentské kanceláře k výročí narozenin proslulého propagátora etikety a slušného chování Jiřího Gutha-Jarkovského snad ani nelze. Aby toho nebylo málo, Hrad na sociálních sítích navrch připomíná Jarkovského také jako Masarykova ceremoniáře, který měl v hradní agendě Řád Bílého lva. Ausgerechnet stejné vyznamenání, kterým Miloš Zeman opentlil mezi desítkami medailí pro svoji klaku i slovenského populistu Fica.
Brát si do úst Gutha-Jarkovského je pak od Pražského hradu asi stejně vkusné, jako byly okázalé kožichy na obskurní figuře Marty Gottwaldové. Že by legendární arbitr bontonu nejspíš nepřežil jediný den tváří v tvář vulgaritám, agresivitě a bolševickému buranství současných hradních papalášů včetně samotné hlavy státu, je skoro jisté. Sám Jarkovský byl ale také vychovatelem synů knížete Schaumburg-Lippe. Zda by se mu ještě dnes podařilo byť o milimetr pohnout s otřesnými manýry novodobé „šlechty“, která vyměnila záhumenek v Osvětimanech, kvartýr v Moskvě a psací stůl v Haló novinách za sídlo českých panovníků, lze s úspěchem pochybovat.
„Gentleman jest člověk, jenž nikdy jinému vědomě neublíží. Skutečný gentleman vyhýbá se všemu, co by mohlo být nepříjemno jeho okolí, anebo co by mohlo vyvolat nemilý dojem. Dovede vše zaříditi tak, aby se na sporná mínění nenarazilo, aby city jiných nebyly uráženy, aby se nevyslovilo nijaké podezření, aby se nikdo nedotkl předmětu, jenž by mohl někoho zarmoutit neb urazit. Dává pozor na všecky, jest laskavý k ostýchavým, soucitný k těm, kdož jsou směšní.
Má vždy na paměti, s kým mluví. Prokázal-li někomu službu, pomine ji mlčením, o sobě mluví toliko, je-li k tomu nucen. Zkušenost jej naučila chovati se k nepříteli tak, jako by se měl státi kdysi jeho přítelem. Nemá třeba vždycky správných názorů, ale nespravedlivý není nikdy. I když sám nevěří, neposmívá se víře jiných, aniž proti ní brojí…“ píše Guth-Jarkovský ve svém díle. „Vůči protivníkovi prosazoval čestnou diskuzi. Říkal, že utkat se s ním je možné bez pokrytectví a rovně,“ vzpomíná vnuk legendárního mravouka.
Dneska je to jen labutí píseň. „Kun.a sem, kun.a tam, …vyznamenám ty, kteří jsou proti ekonomickým zmr.ům,… v první řadě sedí idiot vedle debila, v druhé řadě sedí debil vedle idiota… jinými slovy, přemýšlejme o tom, jak se zbavit tohoto odpadu…, …vláda zákon zku*vila…, …výborně tomu rozuměli, ti idioti!“ trousí teď vulgarity prezident republiky.
Gentleman s noblesou Zeman věru není, na gentlemana si vzpomněl leda u Hitlera, vlevo dole. Přesto má publikum. A ne jen Bohunu ze špuntárny a předlistopadového konfidenta Vodičku nebo celé zástupy hlupců. Ze rtů prasárničky mu na televizních obrazovkách odezírají i děti. O Jarkovském samozřejmě nemají ani páru, zato z lánského Bumbála nemohou spustit oči.
Informaci o výročí Jiřího Gutha-Jarkovského sdílel coby významnou událost na Twitteru i hradní mluvčí Ovčáček. Hned po Mynářově prezidentské kanceláři s odkazem na dobové písemnosti slavného slušňáka, ausgerechnet uložené v sídle českého prezidenta. Že místo nich oba zjevně četli jen Zemanovy projevy a Leninovy spisy a nad Masarykovým Jarkovským ve skutečnosti ohrnují nos je nasnadě.
Důkazy jsou po ruce: „nenávistná fašistická spodina české společnosti opět vylezla ze smrdutého přítmí“, píše totiž na sociálních sítích Ovčáček. „Svině!“ huláká jindy na občany v bezpečí Twitteru. Majstrštyk elegance pak zčerstva předvedl i Zemanův kancléř. Rovnou ve sněmovně. „Zaznělo tu, že u něčeho jsou jen čtyři oči. Tak dobře, abych to odlehčil – tak řeknu, že u znásilnění může být i více očí, pokud je tam více chlapů,“ pronesl s ocelí v duhovkách Mynář (sic!) k hradnímu ovlivňování soudců.
Odlehčení jako noha, řeklo by se. Urážet, ukřičet, zostudit, skandalizovat nebo kriminalizovat každého, kdo zrovna netleská ruským a čínským spádům českého prezidenta a jeho paktu s oligarchou Babišem, s nácky a komunisty, je etickým kodexem Zemanovy prezidentské éry. Na Jarkovského zbyla jen výstavka. Jestli navždy, nebo jen dočasně, je v rukou Zemanova lékařského konzilia nebo už za pár let voličů. Naděje umírá poslední.
