RECENZE / Film scenáristy Ivana Fíly a režiséra Petra Nikolaeva „Muž, který stál v cestě“ je mimořádným počinem, a to jak z hlediska filmového umění, tak i jako příspěvek k aktuální veřejné debatě, která souvisí s ruskou válečnou agresí proti Ukrajině. Oproti současnému ukrajinskému odporu jde ale o značně zahanbující téma našeho národního ponížení, zrady a kapitulace, které se z představitelů státu vzepřel jediný muž: František Kriegel.

Komunistický funkcionář a předseda Ústředního výboru Národní fronty František Kriegel byl jediným členem československé delegace, který odmítl podepsat takzvaný Moskevský protokol o faktické kapitulaci reformního komunistického československého vedení po sovětské invazi v srpnu 1968. Později byl jedním z pouhých čtyř poslanců Národního shromáždění, kteří na podzim 1968 hlasovali proti přijetí smlouvy o „dočasném pobytu“ sovětských vojsk na území ČSSR. Následně byl vyloučen ze strany a pronásledován svými bývalými kolegy a kamarády v čele s Gustávem Husákem, kteří se při jednání v Kremlu podvolili sovětskému diktátu.

Dále čtěte

Herec, který ztvárnil Dubčeka, zemřel v den premiéry filmu o Kriegelovi. Diváci ho uctili minutou ticha

Premiéru s napětím očekávaného filmu „Muž, který stál v cestě“ poznamenala nečekaná tragédie. Slovenský herec Dano Heriban, který ztvárnil jednu…

Nelze si odmyslet, že se František Kriegel podílel na budování totalitního režimu. Je proto dobře, že ve filmu zazní i to, že v době komunistického puče v roce 1948 organizoval Lidové milice, které výrazně přispěly k nastolení strachu a nelegálnímu uchvácení moci. Ačkoli ve filmu ústy Tomáše Töpfera vysvětluje, že nechtěl diktaturu, nýbrž lepší a svobodnější svět, tak se na zavedení diktatury osobně podílel. Ačkoli je zde vykreslen jako morálně silný hrdina, tak film tuto Kriegelovu cestu nezatajuje a ukazuje, jak se s touto minulostí vyrovnával. Před smrtí své ženě říká, že ho vyloučení z KSČ osvobodilo. Je nutné podotknout, že skutečný Kriegel se opravdu zachoval po sovětské invazi důstojně a statečně a tuto filmovou poctu si zcela zaslouží. Že je přitom zvýrazněna je pozitivní role oproti jeho temné minulosti, je logické a z hlediska stavby filmového díla akceptovatelné.

Způsob, jakým se této role zhostil herec Tomáš Töpfer, je hodný ocenění. Jeho Kriegel je věrohodný a lidsky sympatický. A především je velmi sugestivní v situacích, kdy říká ne sovětskému nátlaku a také přesvědčování stranických soudruhů, aby jim nekazil dojem z moskevského jednání o osudu Československa, neboť jeho odmítnutí podpisu pod kapitulací obnažilo podstatu věci. Část československých komunistů včetně Kriegela byla do Moskvy odvlečena v postavení zajatců. U jednacího stolu a v kuloárech se přitom neustále setkávali s kolaboranty, jako byl Vasil Bilak nebo Alois Indra. Vévodil jim prezident Ludvík Svoboda, který hrál kuriózně obojakou roli. Alois Švehlík tu obojakost předvedl mistrně. Řada výroků, jež zazní ve filmu, byla podle svědků tehdy v Kremlu skutečně vyslovena, a to včetně Svobodových výčitek, že si už českoslovenští komunističtí předáci nemají hrát v Kremlu na hrdiny a mají si uvědomit realitu obsazeného státu. Ponížení, trapnost a nedůstojnost postavení československé delegace by se daly ve filmu krájet. A přesně tak to bylo, když je sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv peskoval, což je ve filmu znázorněno brilantně.

Klíčovou postavou dramatu je Gustáv Husák, který se ve filmu promění z Kriegelova blízkého přítele v pragmatického lumpa, který celou kapitulaci prakticky prosadí. Sympaťáka, který se stane komplicem okupantů a faktickým zrádcem, zahrál slovenský herec Adrian Jastraban. Ženskou hrdinkou filmu je ​Krieglova žena Riva, která byla v srpnových dnech terčem ponižování a nátlaku. Do té režisér obsadil herečku Zuzanu Mauréry.

Šokující okolností filmu je, že představitel vůdce československých komunistů Alexandra Dubčeka, slovenský herec Dano Heriban, zemřel ráno v den premiéry. V pražské Lucerně ho diváci a filmaři uctili minutou ticha.

Film „Muž, který stál v cestě“ může být snadno kritizován za schématické černobílé pojetí Kriegelovy osoby, čemuž nahrával i jeho postavení moudrého primáře. Proti tomu ale stojí fakt, že František Kriegel se skutečně jako jediný postavil mocenskému diktátu tupé a brutální moci ruských vládců s jejich orientální mentalitou. To je ve filmu ukázáno opravdu důkladně a Kriegel musel mít morální sílu, jakou mu ve filmu vtiskl Tomáš Töpfer. Je to nesmírně důležitý a velmi poučný film. A je hodno zaznamenání, že vznikl ve spolupráci tvůrců z Česka, Slovenska, Ukrajiny a Litvy. Je to společná akce lidí z národů, jejichž osud ovlivnila a bohužel stále ovlivňuje moskevská tyranie.