Prezident Miloš Zeman společně s kardinálem Dominikem Dukou hledí na Svatováclavskou korunu (9. 5. 2013) FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
Děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík se neumí ke svému průšvihu postavit jako chlap, a tak si vymýšlí výmluvy, ze kterých by bylo trapně i dětem na prvním stupni základní školy. V jeho táboře je ale vícero podobných, kteří nechtěli něco přiznat, a tak se vykrucovali tak vehementně, až se jejich výmysly staly nesmrtelnými.
Všichni si to už mnoho let pamatujeme. Vždyť ono to nejde zapomenout. Pod obraz opilý Miloš Zeman se v květnu 2013 kymácí nad korunovačními klenoty, nemůže vydržet stát na jednom místě, opírá se o zeď a kouká všude kolem, jako by si nebyl jist, kde se právě nachází. Na slavnostní chvíli totiž dorazil přímo z ruské ambasády, kde je zvykem skončit jako správný mužik. Na mol.
Místo abychom se od tehdejšího prezidenta dozvěděli, že udělal chybu a omlouvá se, on i jeho okolí se jalo lhát. Miloš Zeman prý měl virózu. Dnes už je to otřepaný vtip, říkat třem promile v krvi chřipka, ale tehdy to vážně působilo jako v blázinci. „Velké množství pracovních schůzek, různých pietních aktů a státnických akcí v posledních dnech a bohužel lehká viróza se trochu podepsaly na panu prezidentovi,“ dozvěděli jsme se tenkrát od Hany Burianové, předchůdkyně Jiřího Ovčáčka. A myslela to vážně.
Druhou etudu si připravil hudebník a Zemanův přítel František Ringo Čech, který v roce 1977 podepsal tzv. Antichartu. V rozhovoru pro DVTV ale v reakci na fotografii, na níž je vidět spolu s Jiřím Schelingerem, tvrdil, že nic nepodepsal. „My jsme se Schelingerem, jak říkají mladí lidé, vzali dráhu,” uvedl a prohlásil také, že Antichartu podepsal někdo jiný. Další opravdu zajímavá náhoda. Prostě někde stojíte s propiskou nad podpisovými archy, někdo vás vyfotí, ale vteřinu nato už utíkáte pryč a nikdo si toho nevšimne. Šťastlivec, tenhle Ringo.
Zatím poslední, komu se stávají vskutku neuvěřitelné náhody, je právě děkan Ševčík. No jen si to představte. Chodíte na proruské demonstrace, na některých dokonce vystupujete. Jenže když se koná další, zrovna vám do toho vleze rodinná oslava, která se shodou okolností koná jen pár ulic od místa, kde probíhá protest. Když rodinná sešlost skončí, jako na potvoru jdete právě tím směrem, kde demonstrace vrcholí, tedy k Národnímu muzeu. Všimnete si, jak strašně se policie chová k demonstrantům, se kterými ale jinak nemáte nic společného. Vrhnete se jim na pomoc a někdo vás vyfotí! Média to zveřejní a vy máte průšvih v práci. No řekněte, není tohle vážně pech?
