Čínský komunistický režim se svou arogancí v České republice mimořádně tvrdě narazil. Nejnověji se nadřazeným přístupem Číňanů k jejich českým partnerům a neplněním dohod zabývá deník Financial Times.
O Vánocích o Číně jako o nevyzpytatelném obchodním partnerovi psal přímo pražský primátor Zdeněk Hřib v americkém deníku Washington Post. Aktuálně neblahou zkušenost České republiky s Čínou líčí v obsáhlém článku úvodem zmíněný britský deník.
Financial Times připomíná Hřibovo novoroční setkání s diplomatickým sborem z ledna 2019, kde si nedělal nic z naléhání čínského velvyslance, aby z právě probíhající recepce „vykopl“ tchajwanského diplomata. Hřib to odmítl nehledě na pohrůžky, že v opačném případě Čína zkomplikuje tehdy plánovanou Zemanovu cestu. Pro čínské aparátčíky představoval Hřibův vzdor novou zkušenost, neboť Babišova tehdejší ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková stejné čínské žádosti při jiné příležitosti vyhověla.
„Odmítl jsem to, protože my jednou pozvané hosty nevyhazujeme,“ odvolával se na běžná společenská pravidla pražský primátor v rozhovoru pro uvedený britský deník. „On svou žádost několikrát zopakoval, až tím zablokoval frontu dalších velvyslanců, čekajících na to, abych se s nimi přivítal. Poklepávali mu na rameno a poznamenávali ‚snad byste to mohl udělat jinde‘,“ vzpomněl zádrhel při recepci.
Stejně jako dříve Washington Post, také deník Financial Times zmiňuje Hřibův pokus o narovnání partnerství Pekingu s Prahou vypuštěním nestandardního smluvního dovětku o respektování politiky jedné Číny a dodává, že následně zkrachovalé partnerství Praha minulý týden nahradila partnerskou smlouvou s Tchaj-pejí.
Ruku v ruce s nefunkčním partnerstvím jdou i ostatní dohody, čehož symbolem je ta o poskytnutí pandy pražské ZOO. „Panda není, protože Čína nesplnila slib. Jednoduše to nejsou dobří obchodní partneři,“ hlásí Hřib. O údajných čínských investicích pak připomněl tu známou pravdu, že jich Čína uskutečnila jen zlomek z přislíbeného objemu, ale hlavně, že se nejedná o investice, nýbrž akvizice sportovních klubů a dalších existujících společností, kdy nevznikají žádné nové pracovní příležitosti, natož aby při nich Čína Česko obohatila o jakékoli know how.
Češi po několikaletém období servility v režii Hradu odmítají absurdní požadavky čínských aparátčíků. Pohrůžky nefungují a následným čínským „trestům“ Češi dávají pravé jméno ve světových médiích. Jak zrušení turné českých hudebníků, tak i nedodání vzácného flekatého medvěda, je totiž porušením dohod. Masivní medializace těchto případů ve světovém tisku dává Číně příležitost uvědomit si, že bude-li zpětně podmiňovat dodržování dohod bezvýhradnou tolerancí své agresivní politiky, pověsti nespolehlivého partnera se nezbaví.
