Ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Nástroj putinovské propagandy Sputnik nás ve své české mutaci 6. června potěšil myšlenkami ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Ministr Lavrov má jednu dobrou vlastnost, kdykoli něco prohlásí, můžeme si být jisti, že všechno je přesně naopak.
Sputnik nám teď sděluje, že podle Lavrova bude Rusko aktivně napomáhat pokračování mírových časů, „k polycentricitě založené na kolektivním vedení předních států při řešení globálních problémů“.
Následují citace Lavrovových myšlenek: „Ale stále jsme realisté a nemůžeme ignorovat tvrdohlavou neochotu našich západních kolegů, dokonce bych řekl agresivní neochotu, uznávat objektivní skutečnost tak, jak je. Nemůžeme ignorovat snahy kolektivního Západu na zajištění privilegovaného stavu na světové aréně, ať už by to stálo cokoliv.“
„Náš prezident nedávno v odpovědi na ultimátum Západu zdůraznil, že červené hranice ve vztazích se zahraničními partnery budeme určovat my sami, především budeme hájit své názory na světový pořádek a na to, jak je nutné rozvíjet mezinárodní vztahy.“
„My mimochodem nemáme velmocenské ambice, i kdyby někdo přesvědčoval ostatní o opaku. Nemáme ani ten mesiášský zápal, se kterým se naši západní kolegové snaží rozšířit po celé planetě svoji hodnotovou demokratickou agendu. My jsme již dávno pochopili, že zvnějšku nucené modely rozvoje nevedou k ničemu dobrému.“
Lavrov také prohlašuje, že současné světové uspořádání je výsledkem dohod vítězných velmocí ve 2. světové válce a Rusko bude bojovat proti těm, kteří je chtějí zpochybnit: „Nemůžeme a nebudeme hrát s těmi, kteří chtějí zvrátit přirozený běh dějin.“
Tím už se dostáváme k nejhlubším vrstvám ruské duše, aspoň tedy té duše, která prostřednictvím zadní části svého těla zahřívá některou z kremelských ministerských či generálských židlí. Není jasné, co se myslí tím „přirozeným během dějin“. Jak říká poměrně známý výrok, o lidech se píše historie, o ostatních bytostech přírodopis. My na dekadentním Západě si myslíme, že dějiny přece nějak určují lidé, u kterých předpokládáme jakousi svobodnou vůli a jistou snahu ji více či méně uplatňovat. Jistě, když třeba na nějakého politika zahraniční rozvědka nastraží milenku, aby bylo možné ho kompromitovat a vydírat, jistý přírodní prvek v tom nemůžeme ignorovat. Když J. V. Stalin vyvolal hladomor na Ukrajině a pak tam bez jídla zemřely masy lidí (ne méně než tři miliony, možná víc než dvojnásobek), tak je jejich smrt jistě také důsledkem jistých přírodních zákonů. Na celé té věci ale není přirozeného nic.
Když Rusko anektuje v rozporu s mezinárodním právem Krym, není na tom nic „přirozeného“. Stejně jako není nic „přirozeného“ na hybridní válce, kdy se jeden stát pokouší ovlivnit výsledky voleb a referend v jiných zemích, což Rusko prokazatelně činí. Mlácení a zatýkání vlastních občanů, kteří demonstrují proti vládě, je akt čiré zvůle, a politické vraždy odpůrců rovněž.
Pokud je ale něco přirozeného, tak je to reakce příslušníků nějakého druhu na ohrožení. Sousedé Ruska jsou příslušníky lidského druhu, a tak se predátorovi brání. Stejně tak příslušníci opozice jsou lidé, tak je přirozené, že jiným lidem vadí, když jim někdo ubližuje a dokonce to nahlas říkají.
Existují i diktatury, které expanzivní ambice neměly, třeba kdysi Španělsko. Pak takové, které měly takové touhy malé a do těch velkých se nechaly zatáhnout, třeba Mussoliniho Itálie. Rusko ale k takovým „opatrnějším“ diktaturám nepatří. Svět zamořuje dezinformacemi, které mají rozleptat západní země, odpůrce likviduje fyzicky i psychicky, a to i za svými hranicemi. Pokouší se pořád dávat najevo, že má přece ropu, plyn a jaderné zbraně. Krom toho ještě umí stavět jaderné elektrárny a vyrobili tam zázračnou vakcínu. V Moskvě z toho pak dělají svůj mocenský nástroj.
Ne, neexistuje žádný „přirozený běh dějin“, jak si pan Lavrov myslí, nebo to aspoň říká. To je jen převlečený výrok „Bůh to chce“. V tomto případě pravoslavný Bůh, krom něho jiný není a Putin je jeho prorokem. Mafiánské spolčení zločineckých band, které vystupuje pod názvem Ruská federace, je poruchou, nikoli nějakým zjevením vyššího vesmírného řádu.
Ministr Lavrov by měl mít na paměti, že takových figurek, jako je on, už bylo v Rusku hodně. Pak se zjistilo, že se takoví jedinci nějak nehodí do momentálního „přirozeného běhu dějin“ a museli jít. Některé z „přirozeného běhu dějin“ vynesli nohama napřed a nebylo to směrem k bizarnímu pohřebišti u kremelské zdi. Odnášeli je naopak často od úplně jiné zdi a neznámo kam.
