Andrej Babiš FOTO: ČTK/Pavlíček Luboš
FOTO: ČTK/Pavlíček Luboš
Srovnávat posledního komunistického prezidenta Gustáva Husáka s čerstvým prezidentským kandidátem Andrejem Babišem jen proto, že oba byli komunisté a Slováci, by bylo laciné. Nabízí se to ale kvůli tomu, že oba si na demokracii moc nepotrpěli, mírně řečeno. Osoby jsou to ale jiné.
Husák byl ovšem inteligentní, proslul svého času jako nadaný řečník a komunismu nejspíš kdysi věřil. Věřil i ve správnost slovenského nacionalismu. Jistě bylo výhodné v komunismus přes všechny zkušenosti věřit dál, když z toho byly příjemné důsledky. Po kariéře a moci bažili oba. Husákovo osobní jádro bylo ovšem za jeho mladších let ukováno z tvrdé hmoty. Když ho obvinili ze zločinů, které nespáchal (z těch, které spáchal, ho už nikdo obvinit nestačil), a visela nad ním oprátka, nepřiznal se. Představit si Babiše v takové situaci by mohlo být zdrojem zábavných varietních představení.
Babiš je neosobnost, chameleon, který nemá žádnou vlastní barvu. Jednou z příčin jeho mektajícího způsobu řeči je nejspíš i to, že nemá žádnou souvislou myšlenku, kterou by šlo nějak vyjádřit. Je zřejmě posledním tvůrcem dadaistických děl, ale nemá to ten hravý půvab. Jeho inteligence je omezena na schopnost zorientovat se v prostoru a hledat kořist a obživu.
Husák nakonec degeneroval v obřadníka a řečníka režimu, který pomáhal budovat a který mu po invazi v roce 1968 přerostl přes hlavu. U Babiše nemá co degenerovat, protože tam byla matérie na nízké úrovni odjakživa. Husákovy zrady měly jistou velkolepost a patří do kategorie tragických zločinců. Kdekdo by byl rád, kdyby se s ním mohl setkat (pokud by to nebylo v nějaké ponuré vyšetřovně StB) a zeptat se ho na spoustu věcí. Nakonec pochopil, že prohrál, a odešel. Neplakal a nevyhrožoval, že „nikdy neodstoupí, nikdy“. V tom byl realista. Na Babišovi není zajímavého nic, jen to, jak nízko jsou ochotni klesnout jeho oddaní služebníci.
Může se stát Babiš prezidentem? Dvakrát se jím stal Miloš Zeman, kterému se povedlo na poslední chvíli zmobilizovat nevoliče, a tak se na Hrad dostala ohavná osoba, která byla popřením všeho, co je slušné a vkusné. Všechny varianty jsou možné. Už proto, že zemanovci a další nechutné síly se vzepnou k maximálnímu výkonu. Budoucnost je ale vždycky otevřená, Babiš má proti sobě značné množství negativních hlasů.
Kdyby náhodou vyhrál o pár volebních lístků, bude si možná vládní koalice rvát vlasy, že se vykašlala na korespondenční volbu pro naše občany v zahraničí. Pozdě.
V každém případě Babiš reprezentuje odporný svět, ze kterého se přes třicet let (někteří) pokoušíme dostat. Je jako příšerka z hororu, které se téměř nelze zbavit a povstává stále znovu. Už jen to, že si vůbec musíme klást otázku, zda by náhodou nemohl vyhrát, je smutnou vizitkou stavu naší země.
