Andrej Babiš – příběh opravdového člověka

Eric Drooker

Je udivující, že lidé dokážou uvěřit a podlehnout slibům a nesmyslným představám. Ještě více překvapivé je, že se to stává jak národům zaostalým, jako před 100 lety Rusům, tak národům s dlouhou a silnou kulturní tradicí, jako před cca 80 lety Němcům. Různí spasitelé dokázali v dějinách zblbnout masy už od úsvitu historie. Jak to, že je to možné? PROČ?? Teď máme ideální možnost sledovat genezi tohoto blbnutí na vlastní oči. Příběh opravdového člověka dnešní doby. Znáte ten příběh? Kdysi patřil do povinné četby žáků základní školy. Příběh opravdového člověka. Pokusím se jej parafrázovat příběhem Meresjeva dnešní doby. Dnešní Meresjev nastoupil do letadla komunistů v době, kdy se zdálo být nesestřelitelné. Bylo krásné. Ještě víc si ho zkrášlil podpisem spolupráce s StB. Pak už mohl létat po celém světě, i když jeho méně otrlí a méně vychytralí spoluobčané museli sedět za ostnatým drátem velké králíkárny, která se jmenovala Československá socialistická republika. Náš hrdina si létal do Švýcarska, do Maroka, do ……………prostě kamkoliv. Všude pilně sbíral informace, zejména o svých kolezích, a směňoval je za různé výhody s komunistickou státní bezpečností. O těch svých spoluobčanech, kteří nenastoupili do správného letadla byl přesvědčen, že jsou to hlupáci a pohrdal jimi. Takto si létal až do roku 1989. Na konci toho roku bylo jeho letadlo sestřeleno. Jakousi sametovou kaťušou, s níž vůbec nepočítal. Ztratil nejenom své letadlo. Bylo mu jako Meresjevovi. Cítil, že skoro přišel o nohy, na kterých dosud pevně stál. KSČ přestala být vedoucí silou ve státě. StB byla zrušena. Ocitl se na nepřátelském území. A začal se plazit ke svým. Kdekoli cestou narazil na nějakou spíž nebo sklad, dokázal jej šikovně vykrást. Přitom pečlivě sledoval, komuže v nové době patří letadla. Objevil spoustu nových majitelů drobných i větších letadel, až narazil na mladého mašinfíru. Vypadalo to, že mu budou postupně patřit všechna letadla, tak k němu nastoupil, tentokrát do vlaku….. Zpočátku se jen vezl v posledním vagónu, ale zvolna postupoval do předních vagonů a pomalu se přibližoval k mašinfírovi. Cestou odstraňoval z vlaku vše, co překáželo nejpřímější cestě do cíle, jímž mu bylo Palermo. Vždycky ovšem navenek tvrdil, že jeho cílem je ráj. Prý ráj pro všechny. Jako nepotřebné smetí postupně z vlaku vyhodil loajalitu k těm, kteří mu na začátku pomohli do něj nastoupit, a pak už to šlo ráz na ráz. Počestnost, respekt k vlastní přísaze, úcta před zákony, svoboda slova nebo rovnost všech musely z vlaku pryč. Neměl s tím problém, protože všechny tyhle praktiky si dávno osvojil ve zmíněné StB. Tak se dostal až k mašinfírovi. Zpočátku mu radil a doporučoval, posléze mu prakticky velel. Když mašinfíra onemocněl a byl nucen z lokomotivy vystoupit, neměl problém s jakýmkoli dalším strojvedoucím. Až ho to přestalo bavit a rozhodl se, že se stane strojvedoucím sám. Pomocí lží, slibů, přetvářky, podvodů a korupce se mu to nakonec povedlo. Vytvořil si kohortu přisluhovačů z lidí, kteří přistoupili na jeho „zásady“. Podmínkou vstupu do ní bylo, aby dotyčný neměl žádný svůj názor, nebo aby ho byl ochoten bez dalšího opustit, pokud nějaký vůbec měl. Základním požadavkem byla průměrnost. Několik nadprůměrných mu sice na počátku naletělo, ale vesměs skončili. Průměrní se ovládají mnohem lépe a nemají žádné zbytečné vlastní myšlenky. Průměrní také získávají relativně snadno oblibu, protože prostě většina lidí je průměrná a je schopna se s průměrnými vnitřně ztotožnit. Tento moment je klíčem k jeho úspěchu a současně odpovědí na otázku PROČ. Proto se mu ke trati sbíhalo stále víc a víc lidí, kteří mu mávali a pořád mávají mávátky, která mají doma schovaná z doby, kdy s nimi mávali na 1.máje na Václavském náměstí. Ta doba je do nich prostě vrostlá. Podobně jako bolševikovi v roce 1917 pomohla k ovládnutí společnosti válka a nesmírná chudoba, Hitlerovi sliby o úžasné budoucnosti obyvatel, tak i našemu současnému mašinfírovi pomohly a pomáhají sliby všeho všem. Ve chvíli, kdy se zdálo, že víc už toho slíbit nelze, objevil se koronavirus. Sláva! Nepřítel! Zatočím s ním a čaulidi mě budou milovat! Řekl si strojvedoucí. Ten virus si snad musel vymodlit. Ke komu se modlil, zůstává záhadou. V době ohrožení blbnul a blbne lidi sliby, že je ochrání. Ochočil si génia průměrnosti stejně jako kdysi Salieri u císařského dvora. Šlo mu to a jde mu to tím snadněji, že se zatím nenašel žádný Amadeus.

 

 

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

V rámci zkvalitnění a obohacení naší práce bychom vás rádi vyzvali, abyste se aktivně podíleli na tvorbě obsahu našeho webu. Z tohoto důvodu existuje sekce Hyde Park, která vám nabízí možnost, vkládat své blogy a tím se vyjádřit k problémům, jež hýbou společností, nebo trápí právě vás.

Pokud se tedy chcete stát přispěvatelem našeho deníku FORUM 24, obraťte se na nás mailem na adresu [email protected] a my pro vás rádi vytvoříme přístup do našeho systému, kde budete moci své texty vkládat. Po nutné editaci vašich příspěvků blogy publikujeme.

Revue Forum Banner