Dilema o záchraně

Doneslo se ke mne, kterak Rusko věrno své pověsti, zachází s cizím majetkem. Sám jsem byl svědkem historické události, když poslední dovolenkář opustil maši malou zemičku a my mohli sčítat daň z ochrany před sebou samými. Lesy bez stromů, louky obohaceny uranem a nevybuchlými raketami, nadranc rozbitými komunikacemi od pásových vozidel roztrhanými asfaltovými silnicemi a vybydlenými domy, panelovými byty, že i Chánov bledl závistí. A na tradice v Rusku dbají převelice. Ukradené lodě vrátili v nemlich stejném stavu. Teta Ózká na návsi v debatním kroužku projevila přesvědčení, že nyní na nejmodernější atomové ponorce zvýší se životní úroveň o klozet a umyvadlo. Zbytek si rozeberou carští, beru zpět sovětští, zase vedle, prostě důstojníci. Přece jen latriny jsou dávno překonaný hygienický vynález. Tedy alespoň v Evropě. Také nebezpečné útočné větroně nepohrdly přestavbou na motorové útočné kluzáky an byly vybaveny zcizenými turbinami. Sic nevzlétnou, ale i tak pokrok.
Pokrok. O krok zpět. Možná o dva. Početl jsem si postesknutí, kterak válečný jestřáb, Dukelský vrah – osvoboditel, dočista bronzový Koněv rebeloval v roce 1968. Napsali o tom komunisté a ti to mají maximálně ze třetí ruky. Prý o jeho hrdinné rebelii našel nějaký historik v archivech písmenko. Nic není nemožné odtušila teta Lónová po zjištění historických faktů, ale nechce se mi věřit, že po masakru na Dukle a v šestapadesátém v lidovém Maďarsku metamorfoval z jestřába na Picasovu holubici. Snad jen, že se vydal na dovolenou a jak bývá na východě zvykem vzal si pro pohodlí pár statisíců vojáčků, stovky letadel, kanónů a přetěžké vojenské techniky. Inu dovolenkový fajnový šmekr, uzavřela téma.
Téma listopadu 89 je stále aktuální. Vždy první, investigativní, neomylní, puntičkářští skuteční novináři z Parlamentních Listů s podtitulem kdo nevěří uvěří, vytahují jeden tématický šrapnel za druhým. A za třetím. Leitmotivem je neskutečnost událostí. Pamětníci si vybavují zcela přesně, že vlastně žádný studentský pochod neprobíhal, tudíž nebyl žádný pendrekový zásah nutný. Krom toho neexistoval nijaký pohotovostní pluk mlátiček a obvzvláště zarputilí pamětníci se dušují, že v Praze žádná ulice Národní třída nebyla. A určitě ne u Národního divadla. Jeho existenci tak nějak okrajově připouští.
Připouštím, že tvrzení mladého Vény, že jeho nová strana pro zjednodušení oproštěna jiné než populistické myšlenky, roste tempem 1% měsíčně. Mám jen obavy co bude za 8,3 roků. Už se toho zřejmě nedožiji uculuje se stréc Jencek, jsem již stár a nepotřebuji zažít rozšíření přesahující 100% volebních hlasů.
Hlasy k prosazení ústavních změn nejsou k mání. Ani v jednom směru. Leč těžko uvěřitelný vlastenecký postoj zaujal k demokratické diskusi šikmooký moravský šógůn, soudně uznaný Pitomio. Ukončil rozpravu dříve než započala s neprůstřelným argumentem. Potřebujete mne. Já jsem proti. Tudíž diskuse jest bezpředmětnou. Šintoisticky se uklonil, přerazil čelem ústavu a šel kolegům nabízet japonské jídelní hůlky.
Hůlkami kávu nepozřu. Sladou ani hořkou. Tuze.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

V rámci zkvalitnění a obohacení naší práce bychom vás rádi vyzvali, abyste se aktivně podíleli na tvorbě obsahu našeho webu. Z tohoto důvodu existuje sekce Hyde Park, která vám nabízí možnost, vkládat své blogy a tím se vyjádřit k problémům, jež hýbou společností, nebo trápí právě vás.

Pokud se tedy chcete stát přispěvatelem našeho deníku FORUM 24, obraťte se na nás mailem na adresu [email protected] a my pro vás rádi vytvoříme přístup do našeho systému, kde budete moci své texty vkládat. Po nutné editaci vašich příspěvků blogy publikujeme.

Revue Forum Banner