Prominentní komunista, udavač a donašeč totalitní tajné služby, toho času trestně stíhaný premiér České republiky Andrej Babiš požádal na pravidelné schůzi českých velvyslanců v Černínském paláci, aby při hovorech na recepcích zdůrazňovali úspěchy naší země a šířili její dobré jméno. To nevymyslíš. Váhám, jestli je to zlý sen, sarkasmus, dadaistický humor – nebo to ten člověk snad myslí vážně?

„České republice se výborně daří. Rosteme, bohatneme a hlavně jsme bezpečná země a svět by to měl vědět,” zněla jeho slova. V souvislosti s letní fraškou známou jako Selhání premiéra ve které nedokázal zákonně dovést do konce demisi ministra kultury a jmenování jeho nástupce uvedl: „Teď jsem si přečetl, že česká parlamentní demokracie skončila. Ani sekundu nikdo neporušil ústavu! Nešťastný příběh s ministrem kultury skončil, bylo to nedorozumění v komunikaci,“

Pane Bureši, pardon Babiši – dovoluji si přispět drobnou radou. Aby bylo zabráněno dalším podobným nedorozuměním v komunikaci, nechte teď stranou snahu tvářit se jako státník s číslem na Macrona, nechte stranou svého guru Máragdestě Prchala a jeho oblíbené sady selfíček z cest do Bruselu – to nikomu nepomůže a nikdo tomu už stejně nevěří. Zkuste raději vydat manuál pro velvyslance, podle kterého budou moci šířit dobré jméno naší země na recepcích podle nejdůležitějších bodů, například něco ve stylu: Nejsme nedemokratická země; Dodržujeme zákony; Neexistující střet zájmů; Nerozkrádání dotací. Pro méně chápavé velvyslance by se dala tato osnova možná ještě doplnit krátkými odstavečky, aby se jim to na těch recepcích lépe vysvětlovalo. Ostatně, jedna stará definice praví, že diplomat je pravdomluvný muž, který pro dobré jméno své země lže v zemích jiných. Takže, abychom jim to usnadnili, a aby nemuseli až tak úplně lhát, mohli by snad opatrně připustit, že výjimečně dochází i u nás k drobným narušením těchto postulátů.

Nejsme nedemokratická země, protože demokracie je vládou většiny a naši občané nejsou oddání totalitním režimům, valná většina našich obyvatel si cení demokracie, jmenovitě našeho členství v EU které nám zabezpečuje vysokou životní úroveň a dále našeho členství v NATO, které nám zaručuje bezpečí. Jen naprostá menšina obyvatel naší země (zde můžeme vyjmenovat komunisty anebo našeho prezidenta) vzhlíží k Rusku nebo Číně a touží nás odvléct do jejich područí. O vztahu našich občanů k demokracii a na její obranu svědčí ostatně i opakované demonstrace na náměstích se statisícovou účastí.

Dodržujeme zákony, protože je to pro každého skutečného občana jasné, prosté a automatické rozhodnutí. Pochopitelně, jako všude se i u nás najde zanedbatelné množství zločinců, kteří zákony bezostyšně pošlapávají, ale není jich mnoho. Namátkou můžeme vzít prezidenta, který si z ústavy dělá rohožku, jeho kancléře, který ve svůj prospěch ignoruje všechny zákony, premiéra či ministra zemědělství, kteří neprávem čerpají dotace nebo zaklekávající úředníky finanční správy. Ale jedná se skutečně pouze o několik jednotlivců, není to obecný problém našich obyvatel, na tom nic nezmění ani milovníci vína suchého tak, že v krabici až šustí.

Neexistující střet zájmů v naší zemi je už tradičně natolik křišťálový, že křišťálovější být nemůže. Který občan by také mohl být ve střetu zájmů? Snad jen ten, který slova střet zájmů povýšil na naprosto novou kategorii. Ten, který se stal politikem, aby zabezpečil svůj byznys a zachránil si do dalších let výrobu a zisky uzákoněním povinného přimíchávání biopaliv první generace do pohonných hmot. Ten, který vytvořil mediální komplex jej blahoslavící a dehonestující jeho protivníky. Ten, který postupně ovládá policii a státní zastupitelství, aby zpomalil trestní stíhání své a svých rodinných příslušníků, které běžně používá jako bílé koně. Ten, který brání zastřešení dotací, protože bez pohodlného polštáře státních pobídek a dotací jeho firmy nejsou konkurenceschopné. Ten, který sdružuje a ovládá byznys, média a politiku jednou rukou. Ale opět se jedná pouze o jednotlivce a jejich výstřelky, téměř sta procent našich obyvatel se střet zájmů v jakékoliv podobě netýká.

Nerozkrádání dotací je absolutním morálním prizmatem obyvatel naší země. Konečně, tento bod si můžeme jednoduše matematicky doložit. Sumarizujeme-li všechny dotace a státní pobídky české i evropské v naší republice za posledních patnáct let nárokované a vyplacené, pak od nich odečteme dotace proplacené firmám v držení ministra zemědělství, premiéra a kancléře českého prezidenta, dále odečteme dotace proplacené firmám v držení osob blízkých ministra zemědělství, premiéra a kancléře českého prezidenta a nakonec odečteme dotace proplacené firmám premiérem odložených do svěřenských fondů, dojdeme k částce, která po vydělení počtem obyvatel naší země dá sumu 13,53 korun českých na jednoho našeho občana. Děleno patnácti lety sledovaného období nedělá to ani jednu korunu na rok a občana. To je suma natolik bagatelní, že je jasné, že v naší zemi dotace nerozkrádáme. Rozkrádat devadesát haléřů ročně, to se ani u nás doma nevyplatí.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že až na několik výjimek nikdo v naší zemi nemá problém s tím, být slušným člověkem a s tím by na těch recepcích snad mohli velvyslanci uspět s šířením našeho dobrého jména, nemyslíte, pane Babiši?

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Revue Forum Banner
Profilový obrázek
Igor Adamovič