Na Slovensku je až moc opozice

Archiv F24

Slovenský prezident Andrej Kiska | FOTO: Archiv F24

Když byl na Slovensku 21. února 2018 ve svém domě v obci Veľká Mača zavražděn investigativní novinář webu Aktuality.sk Ján Kuciak (který psal o působení italské mafie na východě Slovenska a jejím propojení se slovenskou vládou) a jeho partnerka Martina Kušnírová vyvolalo to velké protesty, které měly za následek pád vlády Roberta Fica. Preference vládní strany SMER-SD se poté propadly na historické dno, pod 20 procent. Opozice začala sbírat síly na převzetí vlády nad Slovenskem.

Slovenská politická scéna je a byla dost bouřlivá. V devadesátých letech byla éra autoritáře Vladimíra Mečiara, za jehož vlády kvetla mafie a novinářům bylo vyhrožováno – pro toto temné období slovenské demokracie se obecně užívá název mečiarismus. Pak nastoupilo několik středopravicových vlád Slovenské demokratické koalice, které vedl Mikuláš Dzurinda, pak přišla Ficova éra, která byla krátce přerušena jenom mezi léty 2010 – 2012, kdy vládla středopravá koalice vedená Ivetou Radičovou, jinak trvá prakticky dodnes. SMER-sociální demokracie je politický projekt Roberta Fica, silného lídra, jakého má strana, která cílí na slabší vrstvy obyvatelstva mít – přesto se ale jedná o projekt, který značku sociální demokracie jenom využívá, ve skutečnosti má se sociálními demokraciemi, jaké známe ze západní Evropy, včetně české ČSSD pramálo společného. Ve skutečnosti jde o levicově-populistické uskupení, které si kupuje voliče benefity typu jízdenky na vlak zdarma, školní obědy zdarma, finanční příspěvek pro rodiče, jejichž děti nastupují do školy atd. (však se Babiš ve svých populistických slibech často u našich východních sousedů inspiruje a ani se tím netají) nebo využívá protiromskou, protiimigrační a proti-LGBT rétoriku, a navíc vsází na nacionalismus – navíc tato strana tíhne k vládním koalicím s podivnými nacionalistickými či populistickými uskupeními jako je SNS, v minulosti také vytvořila koalici s Mečiarovou ĽS-HZDS.

Současnou slovenskou vládu tvoří právě SMER-SD, nacionalistická SNS a strana maďarské komunity na Slovensku MOST-HÍD vedená Bélou Bugárem. Všechny tři strany jsou ve značně zbídačeném stavu: SMER-SD trápí pokles preferencí, debakl v evropských volbách i vnitřní pnutí mezi předsedou strany Robertem Ficem a premiérem za SMER Peterem Pellegrinim. MOST-HÍD zase mimo evropského debaklu trápí i pokles preferencí pod pět procent, hranici nutnou pro vstup do slovenské Národní rady. Parlamentní volby se budou na Slovensku konat za půl roku a opozice si vážně věří, že by mohla přebrat vedení nad zemí. Problémem ale je rozdrobenost slovenské opoziční scény.

Ještě nedávno byla slovenská opoziční scéna velmi přehledná. Hlavní opoziční stranou byla Sloboda a Solidarita ekonoma Richarda Sulíka, pravicová strana vzdáleně připomínající českou ODS, která klade důraz na vysokou svobodu jednotlivce, volný trh a svobodné podnikání a naopak nechce hlubší evropskou integraci. Ta v preferencích jednu chvíli dosahovala i 16 procent hlasů. Dalšími středopravými stranami, které chtěly přebrat vládu po SMERu byly Kresťanskodemokratické hnutie (KDH) a protestní strana Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO). V roce 2017 vznikla nová proevropská a sociálně liberální strana Progresívne Slovensko, která před evropskými volbami vstoupila do koalice s další mladou stranou Spolu. Tato koalice začala růst kolem prezidentské kandidatury Zuzany Čaputové, která v Progresivním Slovensku dělala místopředsedkyni a koalice tak vystřídala SaS v pozici vedoucí opoziční strany. Později se ziskem 20 procent vyhrála evropské volby na Slovensku.

Letos přibyla další opoziční strana. Jmenuje se Za ľudí a založil ji bývalý slovenský prezident Andrej Kiska. Preferenčně se pohybuje těsně nad pěti procenty a přebrala voliče SaS a OĽaNO. Slovenská opozice je tak nyní velmi rozštěpená. Mluvilo se sice o tom, že Za ľudí se přidá ke koalici PS a Spolu, ale pokud by se to nestalo, mohlo by se zase stát, že Za ľudí a OĽaNO by skončily těsně pod 5ti procenty, což by znamenalo, že by propadlo skoro deset procent opozičních hlasů.

Snadno by se tak mohlo stát, že by opozice nedala dohromady většinu. To by nebylo jisté ani pokud by žádné hlasy nepropadly, do koalice by pravděpodobně musely opoziční strany přibrat stranu maďarské komunity MOST-HÍD. Ta ale balancuje pod pěti procenty. Mluvilo se o možné spolupráci MOST-HÍD a Strany maďarské koalice (SMK-MKP), další slovensko-maďarské strany, od které se MOST-HÍD v roce 2009 odštěpila. Dohromady by tahle koalice mohla dosáhnout i na 9 procent, problémem je ale nepřílišná ochota obou stran, mezi kterými jsou pochopitelně napjaté vztahy jednat – SMK-MKP odmítá společnou kandidátku, kterou by vedl předseda MOST-HÍD Béla Bugár, o čemž nechtějí zástupci MOST-HÍDu ani slyšet.

SMER-SD by ale relativně neměl problém najít parnery, může se spojit s antiunijními silami ve slovenském parlamentu. Do koalice by se jistě hned hrnula Slovenská národná strana (SNS), nacionalistické uskupení bojující proti menšinám a obdivující putinovské Rusko, které si říká nejstarší slovenská politická strana, ve skutečnosti jde však o uskupení, které vzniklo po Sametové revoluci a s původní Slovenskou národní stranou, která vznikla v roce 1871 a zanikla v roce 1938 sloučením s fašistickou Hlinkovou lidovou stranou má pramálo společného. Koalici by se jistě nebránilo ani hnutí SME RODINA, laciné pravicově populistické uskupení pro voliče vystrašené migranty, „diktátem EU“ a „ničením tradičních hodnot,“ které založil podnikatel Boris Kollár. A nakonec nesmíme opomenout na opravdovou fašistickou stranu, která má podle preferencí 12ti procentní podporu – Ľudovou stranu Naše Slovensko Mariana Kotleby. Seznamte se – poslanci ĽSNS zpochybňují holocaust, členská základna obdivuje prezidenta bývalého Slovenského štátu Jozefa Tisa, strana má pak v programu založení národní domobrany a zavedení policejních cvičení v romských osadách, nasazení armády na ochranu hranic, vyvlastnění strategických podniků, vystoupení Slovenska ze „zločineckého paktu“ NATO a Evropské unie, obnovení slovenské koruny a konec prozápadnímu směřování země. Tato strana má nejvyšší podporu mezi mladými, kteří nevěří jiným slovenským stranám a mezi chudými obyvateli v odlehkých vesnicích na středním a východním Slovensku. Mnozí (například minulý slovenský prezident Kiska a současná prezidentka Čaputová) varují před tím, že Fico se klidně spojí i s Kotlebovými fašisty, aby se udržel u vlády. Už dnes poslanci SMERu řadu zákonů prosazují díky podpoře kotlebovců.

Jak to dopadne, je ve hvězdách. Nicméně slovenská opozice bude mít ještě co dělat, pokud chce přebrat vládu nad Slovenskem a vyšachovat antiunijní a proruské síly. Ještě těžší než přebrat moc ale bude následně rozmanitou vládu udržet.

P.S.: Až po dopsání tohoto článku jsem si uvědomil, že Mečiar se hodlá vrátit do politiky, prý nyní zakládá novou stranu. Na čtenáři nechám odhad jeho šancí na úspěch.

Autor je wikipedista a amatérský politický komentátor.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

V rámci zkvalitnění a obohacení naší práce bychom vás rádi vyzvali, abyste se aktivně podíleli na tvorbě obsahu našeho webu. Z tohoto důvodu existuje sekce Hyde Park, která vám nabízí možnost, vkládat své blogy a tím se vyjádřit k problémům, jež hýbou společností, nebo trápí právě vás.

Pokud se tedy chcete stát přispěvatelem našeho deníku FORUM 24, obraťte se na nás mailem na adresu [email protected] a my pro vás rádi vytvoříme přístup do našeho systému, kde budete moci své texty vkládat. Po nutné editaci vašich příspěvků blogy publikujeme.

Revue Forum Banner