Nám nezbývá, než stavět mosty.

Eric Drooker

Reagoval jsem na pana Mitrofanova na twitteru tím, že bude problematické vybudovat most přes propast, která je budována některými politiky napříč naší populací. On ovšem vyjádřil své pochybnosti nad možností spojit dvě odlišné skupiny českého obyvatelstva jakýmkoliv mostem. Laskavě mi poskytl svou esej Co bylo dříve, to zase bude aneb Česká bramboračka. Zde vykreslil stejnou propast, ovšem v ruské populaci definovanou profesorkou Věrou Afanasjevovou jako národy my a oni.

Ano, jsem si vědom výrazného rozdělení občanů naší vlasti na dvě výrazné skupiny – obyčejných pracujících, vlastními jejich slovy absolventů vysoké školy života, kteří nechápou nás, do značné míry opovrhované lepšolidi, kavárníky, sluníčkaře, pravdoláskaře atd. Zajisté oni nečtou Bulgakova, nesledují poslední zpracování Hamleta, nedojme je Figarova svatba. My naopak nechápeme jejich Růžovou ordinaci, Esmeraldu anebo Výměnu manželek. Je něco, co nás spojuje? Základní životní funkce – např. hlad, strach o zdraví a o děti apod., dále svým způsobem rituální okamžiky jako například hokejové mistrovství světa anebo Sametová revoluce.

Co nás ale skutečně rozděluje? Jistě můžeme příznivce Zemana, Babiše, Okamury, ml. Klause označit za přízemní koblihy které naší zemi svými volebními preferencemi brání v rozvoji. Myslíme si, že to dělají z určité nenávisti vůči svým protějškům, tedy vůči nám. Antoine de Saint-Exupéry ve své Citadele vyjádřil myšlenku „člověk bez řádu by žárlil na svého souseda převyšujícího jej a chtěl by jej stáhnout na svoji úroveň, ale kdybychom vytvořili takovou nehybnou bažinu, jakou bychom měli ze života radost?“ a myslím, že zde trefil podstatu. Příznivci prolhaných populistů, kteří jim slibují lepší zítřky na naše náklady nám nerozumí stejně jako my jim. Oni nás ale dokážou vítěznými volbami stahovat na svoji úroveň nejen hmotně ale i morálně – oplácíme-li jim totiž stejnou mincí, stáváme se součástí jejich bažiny.

Ke stejnému rozdělení populace dochází napříč státy – bylo to vidět na zvolení Donalda Trumpa stejně jako na brexitovém referendu. Podle profesorky Afanasjevové je to stejné i v Rusku. Zajisté stejné myšlenky napadali přemýšlivé lidi i v minulosti, namátkou můžeme zmínit slavné Wellsovy eloie a morloky, kteří spatřili světlo našeho světa roku 1895. Takže už tehdy bylo lidstvo rozděleno na dva tábory – na chudé a bohaté. Nejedná se vyloženě o majetkovou bohatost, ale zejména o bohatost mravní, myšlenkovou a vzdělanostní, tedy o vlastnosti, které dělají člověka člověkem. Přiznejme si ale, že všechno vzdělání a humanita v době nouze člověka nenakrmí, takže dělící čára koblih a lepšolidí bude do jisté míry souviset s úrovní majetkového zabezpečení.

Jestliže nahlédneme hlouběji do minulosti, vidíme stále stejné rozdělení od otroků a občanů antiky, přes feudální státy, orientální despocie, předkolumbovské kultury latinské Ameriky – všude vidíme stejný rozpor mezi dvěmi skupinami obyvatelstva jednotlivých zemí. Proč tedy kdykoliv a kdekoliv nedošlo ke konečnému řešení? Proč početně převládající koblihy nevyhubily lepšolidi? Proč se bohatší a vzdělanější kavárníci neodstěhovali do vlastní, jistě lepší země a nenechali pracující jejich osudu? Nějaký důvod to mít bude, protože ani sebekrvavější pokusy o eliminaci lepšolidí v minulosti nevedly k ničemu jinému, než k novému vytvoření stejných dvou skupin. Znamená to tedy, že obě skupiny jsou do značné míry navzájem prostupné, jejich příslušníci mohou měnit svůj status. Bylo to viditelné i u nás ve středověku – ať už pomalým generačním vzestupem rodů po společenském žebříčku anebo rychlým skokem ministeriálů.

Lidé ducha a lidé manuální práce se navzájem potřebují. Mají jiný smysl života, odlišný rozhled, ale mají stejný cíl – tedy život. Hmotné, fyzické zabezpečení potřeb svých a svých rodin je první průsečík. Druhý průsečík je pocit jistoty a bezpečí nyní, ale i do budoucnosti. A tady mají političtí obchodníci se strachem bohaté pole působnosti. Vrátíme-li se do středověku, zjistíme že občanská práva (můžeme-li to tak nepřesně označit) má jen určitá privilegovaná skupina, většina obyvatelstva je postrádá. Na druhou stranu, feudál zajišťoval v dobách nouze všechny své poddané, na své náklady organizoval obranu oblasti, byl donátorem staveb kulturních, církevních, a jiných. Ano, vybíral na to berně. Ale nikdo z koblih jemu poddaných mu nezasahoval do jeho rozhodnutí.

Dnes? Dnes je to jiné, obrazně řekněme, že Babišové neplatí daně, mají na to specialisty, kteří to zařídí. Koblihy neplatí daně, nemají na to příjem. Daně platí střední třída, tedy lepšolidi. Ale nemají možnost řídit stát – díky všeobecnému volebnímu právu jsou přehlasováni nevzdělanou masou, kterou proti nim manipulují populisté. Můžeme emigrovat, ale v dnešním globálním světě není vlastně kam. A podle historického i geografického rekursu bychom stejně narazili všude na stejnou propast ve společnosti.

Jaké tedy máme možnosti? Omezit volební právo nám neprojde, i když by to bylo nejjednodušší řešení. Nechat se stáhnout do bažiny, kde se staneme koblihami je druhá možnost, mne osobně to ale neláká. Takže třetí možnost je snažit se budovat most. Koblihy se o to nepokusí – stáhnou-li nás na svoji úroveň, budou spokojeny dle starého českého „ať sousedovi chcípne jeho koza, ať nemá žádnou stejně jako já“, vysoušení bažiny je příliš namáhavé a burešové, lžemani, samurajové a mlausové jim slibují bezpracné pečené holuby… proč by se tedy snažili?

Jaké máme vědomí smyslu života? Co je život beze smyslu? Smyslem našeho života je jistota, bezpečí, zebezpečení a pokrok – pokrok celé společnosti, pokrok nás, našich potomků. Smyslem života nás, věřících, je sice něco jiného, ale já jsem mluvil o pozemském životu. Tento smysl života je společný lepšolidem i koblihám. Na základě smyslu života nám nezbývá než hledat cestu ke koblihám, stavět k nim mosty. Musíme, jinak se rozplyneme v bažině – oni jsou v bažině doma, cítí se tam dobře. Ale to nebude platit pro nás.

Nám nezbývá, než stavět mosty.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

V rámci zkvalitnění a obohacení naší práce bychom vás rádi vyzvali, abyste se aktivně podíleli na tvorbě obsahu našeho webu. Z tohoto důvodu existuje sekce Hyde Park, která vám nabízí možnost, vkládat své blogy a tím se vyjádřit k problémům, jež hýbou společností, nebo trápí právě vás.

Pokud se tedy chcete stát přispěvatelem našeho deníku FORUM 24, obraťte se na nás mailem na adresu [email protected] a my pro vás rádi vytvoříme přístup do našeho systému, kde budete moci své texty vkládat. Po nutné editaci vašich příspěvků blogy publikujeme.

Revue Forum Banner