Od nejstarších počátků naší státnosti jsme směřovali ke společné Evropě.

Nějaký čas než nastoupil na trůn, rozhodl se císař Rudolf II., že si zvolí Prahu za hlavní město své říše. Již Rudolfův dědeček Ferdinand I., chtěl-li se zúčastnit všech důležitých jednání byl nucen své impérium neustále objíždět. Další v pořadí, Maxmilián II. se sice víceméně usadil ve Vídni, ale sám uznával, že to není ideální řešení. Jeho syn byl podobného názoru, a navíc cítil zvláštní náklonost „k tomuto slavnému království a národu českému,“ stejně jako k pražskému Hradu, který „v tak veselém a příležitém spanilém městě v čerstvém zdravém povětří položení má,“ jak zaznamenáno v zápisech českého sněmu z roku 1583. A tak, jakmile na něj přešla císařská koruna, zvolil si Rudolf II. za své sídelní sídlo Prahu.

Samozřejmě, že to nebyly důvody jediné, a možná, že ani ne ty hlavní. Důležitou roli hrálo jistě i trvalé ohrožení Vídně ze strany Osmanské říše –  geografická poloha Prahy se jevila jako bezpečnější. Rudolf se však také z osobních důvodů potřeboval vzdálil své rodině, zejména své matce, která veškerá jeho rozhodnutí neustále kritizovala.

V době jeho nástupu na císařský trůn žilo v Praze kolem 20 tisíc obyvatel. Po Rudolfově zvolení se počet zdvojnásobil a kolem roku 1600 žilo v Praze již 60 tisíc lidí, podobně jako v Římě, Neapoli, nebo Paříži. Do Prahy se stěhovali Italové, Španělé, Francouzi i Nizozemci, hlavně stavitelé a architekti, ale také obchodníci, bankéři a právníci, vědci a učenci, kteří se pak po boku českých vzdělanců, politiků a umělců zasloužili o povznesení Prahy mezi jedno z nejvýznamnějších evropských středisek humanismu, umění a vědy v Evropě.

Ještě dnes, doprovázíme-li přátele z ciziny, s hrdostí přijímáme jejich chválu na kouzelnou krásu našeho hlavního města, a přitom si hrdě říkáme, jací jsme to byli kdysi kabrňáci. To ale jen do chvíle, než se zeptají na jména stavitelů, architektů a malířů, kteří tu krásu vytvořili.

Nemyslím, že bychom se měli stydět za to, že za mnoho z toho kouzelného zázraku se zasloužili cizinci. Oni se totiž rozhodli žít a pracovat u nás, protože se jim zde líbilo. A to je zase naše velká zásluha. Stejně tak se mnoho českých umělců, hudebníků a malířů proslavilo za našimi hranicemi. Byla to doba, kdy ti, kteří toužili poznat jiné kraje a jiné zvyky, se prostě sebrali a odcestovali. Ti movitější v kočáře, nemajetní s uzlíčkem přes rameno pěšky. Svým způsobem byli lidé tehdy svobodnější, než jsme byli v mnoha obdobích my.

Dnes si opět po světě jezdíme zcela volně, a hodně nám to ulehčuje členství v Evropské Unii, podobně jako nám kdysi pomáhalo být součástí Svaté říše římské. A tak si myslím, že nadešla chvíle, kdy bychom si konečně měli uvědomit, že už v době  sv. Václava, nebo mocného Přemysla Otakara II., nemluvě o éře úspěšného  Karla IV, a konečně i vlády již zmíněného Rudolfa II., byla naše země důležitou součástí politické i kulturní Evropy, která po dlouhá staletí přispívala k její dnešní podobě. Ostatně  stejně, jako většina ostatních současných členů EU. Oni si to však na rozdíl od nás uvědomují a přirozeně se podle toho i chovají. Češi si tuto svou historickou zásluhu z nějakého nepochopitelného důvodu nechtějí vůbec připustit, a na země, se kterými jsme v EU na jedné lodi, se stále dívají s podezřením. Naši poslanci v EU považují za nejdůležitější úkol, „hájit naše národní zájmy,“ a myslí tím, házet všem a při každé příležitosti klacky pod nohy. Logičtější by přeci bylo přidat se k ostatním ve snaze o rozmach a rozkvět Evropy, tak jak jsme to dělali po téměř již tisíc let. Bude-li prospívat Evropa, bude lépe i u nás. Cožpak je to tak těžké pochopit?

Všimněte si, že když přijede do Evropy občan Spojených Států, představí se nejprve hrdě jako Američan a až pak dodá, že ta nejkrásnější místa se nacházejí v…  a dodá jméno státu, který je mu nebližší. Rád bych se dožil doby, kdy Češi,  na otázku amerických celníků odkud že přicházejí, budou pyšně odpovídat: „z Evropské Unie. To je to uskupení států, ve kterém je i ta překrásná země česká.“

 

 

 

 

 

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

V rámci zkvalitnění a obohacení naší práce bychom vás rádi vyzvali, abyste se aktivně podíleli na tvorbě obsahu našeho webu. Z tohoto důvodu existuje sekce Hyde Park, která vám nabízí možnost, vkládat své blogy a tím se vyjádřit k problémům, jež hýbou společností, nebo trápí právě vás.

Pokud se tedy chcete stát přispěvatelem našeho deníku FORUM 24, obraťte se na nás mailem na adresu [email protected] a my pro vás rádi vytvoříme přístup do našeho systému, kde budete moci své texty vkládat. Po nutné editaci vašich příspěvků blogy publikujeme.

Revue Forum Banner