I ze slavnostní události dokáže prezident Zeman udělat trapnou frašku

Při své první návštěvě Pražského hradu po dlouhém pobytu v lánské „eldéence“ se prezident Miloš Zeman setkal s nejvyšším akademickým výběrem, který mohou naše vysoké školy nabídnout. Jedenáct žen a mužů totiž bude pro příští volební období vykonávat funkce rektora.

Nebyl by to ovšem nynější český prezident, kdyby alespoň jednou dokázal potlačit své ego a nechal v tuto jedinečnou chvíli vyniknout své hosty, jimž má z moci svého úřadu předat potřebný dekret.

Dále čtěte

Týdeník FORUM: Poslední dárek hradní partě od Babišovy vlády

Když končila vláda Andreje Babiše, rozdávaly se dárky. Ještě tři dny po volbách byla podepsána důležitá smlouva, díky níž dostali…

Miloš Zeman totiž musel celou audienci začít naprosto zbytečným tlacháním o tom, že jméno profesora Vojtěcha Adama, nově jmenovaného do čela brněnské Mendelovy univerzity, mu připomíná jméno bývalého ministra zdravotnictví. „Já, když jsem četl toto jméno, tak byla iluze dejà vu, a domníval jsem se, že jde o dalšího uchazeče o ministerstvo zdravotnictví. Není tomu tak, nicméně tato kombinace jmen se vyskytuje jednou, maximálně dvakrát za tisíc let,“ naprosto nevhodně žertoval Zeman a i přes roušky, taláry a slavnostní pokrývky hlavy bylo vidět, jak se noví rektoři snaží tuto trapnou chvíli přežít alespoň s kapkou důstojnosti. A to nevěděli, že za pár okamžiků prezident hodí doslova bombu, když konstatoval: „Přeji panu profesoru Vojtěchu Adamovi, aby se brzo uzdravil, a dekret mu posíláme poštou.“ Ještě, že neřekl, jak je dnes běžné mezi teenagery „děkujeme, a tady vám posíláme klíčenku“.

V druhé části si pak samozřejmě nemohl odpustit rýpnutí do současné vládní koalice, která mu prostě není po chuti. „Jsou tam (myšleno mezi novými rektory) lidé, kteří získali Fulbrightovo stipendium, ovšem na Harvardu.“ Holt Jan Farský získal toto stipendium jen na Oregonské univerzitě. Prezident jaksi zapomněl, že Fulbrightovo stipendium je pořád Fulbrightovým stipendiem, ať jeho držitel zamíří na jakoukoliv univerzitu.

Oregonská univerzita mu však evidentně nedala v noci, když si patrně projev připravoval, spát, neboť ji zmínil ještě jednou. To když se obracel na první ženu v čele Univerzity Karlovy profesorku Milenu Králíčkovou: „Milá paní rektorko, v případě Univerzity Karlovy je slabý argument, že jste o něco lepší než univerzita v Oregonu, a bylo by dobré, kdyby prestiž slavné Univerzity Karlovy pod vaším vedením vzrostla.“

Na závěr pak rektorům popřál, aby jejich práce vedla k tomu, „že absolventi jejich škol budou na rozdíl od právnické fakulty plzeňské univerzity považovat za důvod k hrdosti fakt, že absolvovali jejich univerzitu“.

Byl to věru smutný pohled na to, jak nemocný stařec trousí z kolečkového křesla své rádoby bonmoty k nejvyššímu vedení českých univerzit.