Ideolog Dugin vymyslel, že vnitřního nepřítele je třeba likvidovat potichu. To se obětem nebude líbit

Alexandr Dugin (ČTK)

Alexandr Dugin | FOTO: ČTK

Protože vítězství v bojích na Ukrajině stále nenastává, hledají v Rusku, na koho to shodit. Příslušníci nejvyšší kliky jsou nedotknutelní, hledají se tedy zrádci všude možně a k tomu se vyzývá k národní jednotě. Jak se někde vyzývá k jednotě, je zřejmé, že nejspíš žádná není.

„Napadly mě následující úvahy,“ píše ideolog Alexandr Dugin. „Jak ubohé jsou vnitřní spory v táboře nepřítele a jak posilují naši vlastní morálku. Na nepřítele se obvykle díváme jako na toho Druhého a toto pravidlo na sebe nevztahujeme. A zbytečně. Měli bychom.“

Dugin konstatuje, že hádky v ruské společnosti vypadají pro nepřítele úplně stejně, a to jako projev slabosti, což morálku nepřítele posiluje. To pak ovlivňuje dění na frontě.

Rudé náměstí v Moskvě (Pixabay/CardFe)

Autor má zřejmě na mysli buď západní debaty o tom, jaké zbraně se mají Ukrajině dodat, nebo naráží na různé personální změny v ukrajinských úřadech, popřípadě na odhalené případy korupce v ukrajinské armádě. Sám ale tuší, že Rusko na tom není lépe, spíše hůře, protože přes opakované lhaní je jasné, že je to Moskva, kdo je útočník. Obránce má na své straně psychologickou výhodu, protože nemá kam ustoupit a co ztratit, aspoň v této válce to tak je. Zatímco ukrajinská společnost se stmelila, ruská se rozkládá.

Dugin ale řeší, co udělat v Rusku s lidmi, kterým říká pátá a šestá kolona. Uvažuje, jestli není lepší bojovat dál a odložit účtování s údajnými zrádci až po vítězství. Jenže se zrádci v zádech zase vítězství nemusí přijít. Co teď?

Podumal a nakonec na to přišel. Udělá se všechno najednou! „Řešením by mohlo být toto: oddělit vnější a vnitřní. Navenek musíme demonstrovat naprostou jednotu všech sil země a lidu, sjednocených ve věci Vítězství. Ti, kteří speciální vojenskou operaci začali a vedou ji, jsou NAŠI. Bez výhrad a protestů ‚začali jsme špatně, vedeme to špatně, máme špatné velení a tak dále‘. Pojďme ji vést lépe. Máme obrovské pole dobrovolníků, PMC (tedy soukromou armádu wagnerovců, pozn. red.) a nadšení. Fronta a nová území, která se jistě budou rozrůstat, až dosáhnou svého logického limitu, potřebují každého,“ míní Dugin.

Takže je to zpackané, ale nesmí se o tom mluvit.

Pak vysvětluje, co s vnitřním nepřítelem. „Boj proti vnitřnímu nepříteli, proti zbývajícím rusofobním sítím liberálů, západních agentů a sabotérů – především v elitách – je však třeba vést jinými způsoby. Opatrně a tak, abyste nepotěšili nepřítele. Konvenčně: je třeba zahájit projekt ‚tiché odplaty (za 90. léta)‘. Ale nikoho o tom neinformujte. Pracovat jemně, filigránsky, důsledně a nehlasitě. Podle mého názoru je to nejsprávnější a nejracionálnější chování,“ radí ideolog.

To poslední připomíná nedávnou myšlenku Dmitrije Medveděva, jak se za Stalina potichu likvidovali nepřátelé. Duchovní obroda Ruska má zřejmě nabrat netušený směr. Bude to nejspíš zábavné. Všichni oligarchové a mnoho příslušníků politické elity mají kořeny svého vzestupu v 90. letech. Od určitého okamžiku by jim mohlo dojít – a asi už jim to i došlo, že by mohli být potichu zlikvidováni. Série pádů z oken už začala, ale pokud se bude pod okny vršit příliš mnoho těl, třeba se v mnoha lidech probudí pud sebezáchovy. Co můžete ztratit, když vás chce někdo zlikvidovat? Jak se všichni začnou bát o krk, bude se ještě víc bát samotný Putin. Ovzduší nervozity, jaké v Kremlu panuje, se nedaří moc skrývat už dnes.